Suka 25a סוכה

jen [na ploše] dvou sea [bejt seatajim]?

Protože je to obydlí, jehož užívání slouží [pobytu pod] širým nebem, a v žádném obydlí, jehož užívání slouží [pobytu pod] širým nebem, se smí přenášet jen [na ploše] dvou sea.

Pojď a slyš: Strávil-li Šabat na pahorku, který je vysoký deset [dlaní] a [jeho plocha] je od čtyř loket do [plochy] dvou sea, a stejně tak v prohlubni, která je hluboká deset [dlaní] a [její plocha] je od čtyř loket do dvou sea, a stejně tak [na] posečeném poli, které obklopují [stojící] klasy — smí chodit po celém [území] a mimo ně dva tisíce loket. Vždyť [klasy] se pohybují sem a tam! I tam [jde o případ], kdy je vyplnil palmovými a vavřínovými větvemi.

MIŠNA: Vyslanci [na cestě za] přikázáním jsou od suky osvobozeni. Nemocní a ti, kdo je ošetřují, jsou od suky osvobozeni. Příležitostně jíst a pít se smí mimo suku.

GEMARA: Odkud to [víme]? Neboť rabíni učili: „Když sedíš ve svém domě“ (Dt 6,7) — s vyloučením toho, kdo je zaměstnán přikázáním; „a když jdeš po cestě“ — s vyloučením ženicha. Odtud řekli: Kdo si bere pannu, je osvobozen [od čtení Šema], [kdo si bere] vdovu, je povinen.

Jak to z toho plyne? Rav Huna řekl: Jako cesta: jako cesta je [věcí] dobrovolnou, tak i vše [ostatní], co je dobrovolné, s vyloučením toho, kdo je zaměstnán přikázáním.

Nejde snad [i o případ], kdy jde [po cestě] za přikázáním, a přesto Milosrdný říká, ať čte? Je-li tomu tak, ať Písmo říká: „při sezení“ a „při chůzi“. Co znamená „když sedíš ty“ a „když jdeš ty“? Při tvé vlastní chůzi jsi povinen, ale při chůzi za přikázáním jsi osvobozen.

Je-li tomu tak, i ten, kdo si bere vdovu, [by měl být osvobozen]! Kdo si bere pannu, je zaujat; kdo si bere vdovu, zaujat není.

A kdekoli je [člověk] zaujat, je tedy také osvobozen? Pokud je tomu tak, ztroskotala-li jeho loď na moři, takže je zaujat, je tedy také osvobozen? A řekneš-li, že tomu tak opravdu je — vždyť rabi Aba bar Zavda řekl, že Rav řekl: Truchlící je povinen [plnit] všechna přikázání uvedená v Tóře kromě tefilin, protože o nich je řečeno „ozdoba“.

Tady je zaujat starostí o přikázání, tam je zaujat starostí o věc dobrovolnou.

A [pravidlo, že] kdo je zaměstnán přikázáním, je osvobozen od [jiného] přikázání, se odvozuje odsud? Odvozuje se odtamtud! Neboť bylo učeno: „Byli tam muži, kteří byli nečistí kvůli mrtvému člověku“ (Nu 9,6) atd. Kdo byli ti muži? Byli to nosiči Josefovy rakve, to jsou slova rabiho Josiho Galilejského.