Suka 56a סוכה

Písmo říká: „Díl jako díl budou jíst“ (Dt 18,8) – jako díl služby, tak díl jídla. A jaké jídlo? Kdybys řekl oběti – to se odvozuje odjinud: „Kohenovi, který ji obětuje, jemu bude patřit“ (Lv 7,9). Nýbrž [jde o] předložené chleby.

Mohl bych si myslet, že i povinné oběti, které nepřicházejí kvůli poutnímu svátku, [se dělí] o poutním svátku; proto Písmo říká: „kromě toho, co prodali podle otců“ (Dt 18,8) – co si otcové navzájem prodali: já ve svém týdnu a ty ve svém týdnu.

„O Šavuot se [jednomu] řekne: Tu máš“ atd.: Bylo řečeno: Rav řekl: [Nejprve požehnání za] suku a potom [požehnání za] čas [zman]. Raba bar bar Chana řekl: [Nejprve] čas a potom suka.

Rav řekl „suka a potom čas“ – povinnost dne má přednost. Raba bar bar Chana řekl „čas a potom suka“ – častější a méně častý, častější má přednost.

Máme říci, že Rav a Raba bar bar Chana se přou ve sporu Bejt Šamaj a Bejt Hilel? Neboť naši učitelé učili: Věci [sporné] mezi Bejt Šamaj a Bejt Hilel při jídle: Bejt Šamaj říkají: Žehná se nad dnem a potom se žehná nad vínem; a Bejt Hilel říkají: Žehná se nad vínem a potom se žehná nad dnem.

Bejt Šamaj říkají: Žehná se nad dnem a potom se žehná nad vínem, protože den způsobuje, že se přinese víno, a den je již posvěcen, kdežto víno ještě nepřišlo. A Bejt Hilel říkají: Žehná se nad vínem a potom se žehná nad dnem, protože víno způsobuje, že se pronese kiduš. Jiný výklad: Požehnání nad vínem je časté a požehnání dne není časté; častější a méně častý – častější má přednost.

Máme říci, že Rav řekl [svůj názor] podle Bejt Šamaj a Raba bar bar Chana řekl [svůj] podle Bejt Hilel?

Rav ti odpoví: Já mluvím i podle Bejt Hilel. Bejt Hilel to tam říkají jen proto, že víno způsobuje, že se pronese kiduš; ale zde – kdyby nebylo [požehnání] času, copak bychom neříkali [požehnání] suky?

A Raba bar bar Chana ti odpoví: Já mluvím i podle Bejt Šamaj. Bejt Šamaj to tam říkají jen proto, že den způsobuje, že se přinese víno; ale zde – kdyby nebylo suky, copak bychom neříkali [požehnání] času?

Učili jsme se: „O Šavuot se [jednomu] řekne: Tu máš macesy, tu máš kvašené.“ Vždyť zde je kvašené hlavní a maces vedlejší, a přece se učí „tu máš macesy a tu máš kvašené“! [To je] vyvrácení Rava.

Rav ti odpoví: Je to [spor] tanaitů, neboť se učí: „Tu máš macesy, tu máš kvašené“; Aba Šaul říká: „Tu máš kvašené, tu máš macesy.“

Rav Nachman bar Rav Chisda vykládal: Ne podle slov Rava, který řekl „suka a potom čas“, nýbrž „čas a potom suka“. Avšak Rav Šešet, syn Rava Idiho, řekl: „Suka a potom čas.“ A halacha je: suka a potom čas.

„Stráž, jejíž čas je pevně stanoven“ [atd.], „a ostatní oběti obce“: Co tím zahrnuje? Zahrnuje býka za nevědomý přestupek obce a kozly za modloslužbu.

„A obětuje všechno“: Co tím zahrnuje? Zahrnuje „letní dezert“ oltáře [oběti v době jeho nečinnosti].

MIŠNA: Svátek sousedící se Šabatem, ať před ním, nebo po něm – všechny stráže byly rovny v dělení předložených chlebů. Připadl-li mezi ně jeden [všední] den, stráž, jejíž čas byl pevně stanoven, brala deset bochníků a ta, která se zdržela, brala dva. A v ostatní dny roku vstupující [stráž] bere šest a odcházející bere šest. Rabi Jehuda říká: Vstupující bere sedm a odcházející bere pět.

Vstupující dělí na severu a odcházející na jihu. Bilga vždy dělí na jihu, její kruh je upevněn a její okénko zazděno.

GEMARA: Co [znamená] „před ním“ a co „po něm“? Kdybys řekl, že „před ním“ je první sváteční den a „po něm“ poslední sváteční den, to je [přece] Šabat v průběhu Svátku.

Nýbrž „před ním“ je poslední sváteční den a „po něm“ první sváteční den. Jaký je důvod? Protože tito přišli dříve a oni zůstali déle, ustanovili mudrci věc tak, aby jedli společně.

„Připadl-li [mezi ně] jeden den“: