Taanit 26b תענית

byly rozbity desky [Zákona], ustala stálá oběť, byla prolomena [hradba] města, Apostomus spálil Tóru a postavil modlu ve Svatyni.

Devátého ava bylo našim otcům uloženo, že nevejdou do země; Chrám byl zničen poprvé i podruhé; byl dobyt Betar a město [Jeruzalém] bylo rozoráno.

Jakmile začne av, omezuje se radost. V týdnu, do něhož připadne Devátý av, je zakázáno stříhat se a prát, ale ve čtvrtek je to dovoleno kvůli úctě k Šabatu. V předvečer Devátého ava ať člověk nejí dva vařené pokrmy, nejí maso a nepije víno. Raban Šimon ben Gamliel říká: Ať změní [svůj obvyklý jídelníček]. Rabi Jehuda zavazuje k převrácení lůžka, ale mudrci s ním nesouhlasili.

Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Nebylo pro Izrael svátků jako patnáctý av a Den smíření, kdy jeruzalémské dívky vycházely ve vypůjčených bílých šatech, aby nezahanbily tu, která [vlastní] nemá. Všechny šaty vyžadovaly ponoření.

Jeruzalémské dívky vycházely a tančily na vinicích. A co říkaly? „Mládenče, pozvedni oči a pohleď, co si vybíráš. Nehleď na krásu, hleď na rodinu. ‚Klamný je půvab a pomíjivá krása; žena, která se bojí Hospodina, ta bude chválena‘ (Př 31,30). A říká se: ‚Dejte jí z plodů jejích rukou a ať ji v branách chválí její skutky‘ (Př 31,31).“

A tak praví [Písmo]: „Vyjděte a pohleďte, dcery sijónské, na krále Šalomouna s korunou, kterou ho korunovala jeho matka v den jeho svatby a v den radosti jeho srdce“ (Pís 3,11). „V den jeho svatby“ – to je darování Tóry; „a v den radosti jeho srdce“ – to je stavba Chrámu, ať je vystavěn brzy, za našich dnů.

GEMARA: „Ve třech obdobích v roce pozvedají kohanim své ruce“ atd. Je snad v postní dny a při maamadech přídavná modlitba? – Něco chybí, a takto se učí: Ve třech obdobích pozvedají kohanim své ruce, kdykoli se modlí, a v některém z nich čtyřikrát za den: při ranní, přídavné, odpolední a Uzavření bran. A to jsou tři období: postní dny, maamady a Den smíření.

Řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: To jsou slova rabiho Meira. Ale mudrci říkají: Při ranní a přídavné je pozvedání rukou, při odpolední a Uzavření není pozvedání rukou.

Kdo jsou ti mudrci? Je to rabi Jehuda, neboť bylo učeno: Při ranní, přídavné, odpolední i Uzavření – při všech je pozvedání rukou; slova rabiho Meira. Rabi Jehuda říká: Při ranní a přídavné je pozvedání rukou, při odpolední a Uzavření není pozvedání rukou. Rabi Josi říká: Při Uzavření je pozvedání rukou, při odpolední není pozvedání rukou.

V čem se liší? Rabi Meir soudí: Jaký je důvod, že kohanim po všechny [ostatní] dny nepozvedají ruce při odpolední modlitbě? Kvůli opilosti; dnes [v postní den] opilost není.

Rabi Jehuda soudí: U ranní a přídavné, kdy po všechny dny opilost běžná není, rabíni nevydali zákaz; u odpolední a Uzavření, kdy je po všechny dny opilost běžná, rabíni vydali zákaz.

Rabi Josi soudí: U odpolední, která je každý den, rabíni vydali zákaz; u Uzavření, které není každý den, rabíni zákaz nevydali.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Halacha je podle rabiho Meira. Rabi Jochanan řekl: Lid se obvykle řídí podle rabiho Meira. A Rava řekl: Zvyk je podle rabiho Meira.

Podle toho, kdo řekl „halacha je podle rabiho Meira“, to vykládáme při veřejném výkladu; podle toho, kdo řekl „zvyk“, to nevykládáme veřejně, ale na dotaz to tak rozhodujeme; a podle toho, kdo řekl „lid se obvykle řídí“, to ani na dotaz nerozhodujeme, ale pokud někdo tak učinil, učinil, a neopravujeme ho.

A Rav Nachman řekl: Halacha je podle rabiho Josiho. A halacha je podle rabiho Josiho? Proč tedy dnes kohanim pozvedají ruce při odpolední modlitbě postního dne? – Protože je pozvedají blízko západu slunce, podobá se to modlitbě Uzavření.

Podle všech je každopádně opilému zakázáno pozvedání rukou. Odkud to víme? Řekl rabi Jehošua ben Levi jménem bar Kapary: Proč je oddíl o žehnajícím kohenovi připojen k oddílu o nazírovi? Aby se řeklo: Jako je nazírovi zakázáno víno, tak je i žehnajícímu kohenovi zakázáno víno.

Namítl otec rabiho Ziry, a někteří říkají Ošaja bar Zavda: Jestliže tedy, jako je nazírovi zakázána [hroznová] jádra, tak je i žehnajícímu kohenovi zakázána jádra? Řekl rabi Jicchak: Verš říká: „Aby Mu sloužil a žehnal v Jeho jménu“ (Dt 10,8) – jako je sloužícímu dovoleno jádro, tak je i žehnajícímu kohenovi dovoleno jádro.