Tamid 32a תמיד

Je dál z nebe na zem, nebo z východu na západ? Řekli mu: Z východu na západ. Věz, že když je slunce na východě, všichni se na ně [mohou] dívat; když je slunce na západě, všichni se na ně [mohou] dívat; ale když je slunce uprostřed oblohy, nikdo se na ně dívat [nemůže].

A mudrci říkají: Obojí je stejné, jak je řečeno: „Jak vysoko jsou nebesa nad zemí … jak daleko je východ od západu“ (Ž 103,11–12). A kdyby jedno z nich bylo větší, ať Písmo zapíše obojí podle toho, které je větší. Proč se tedy na slunce uprostřed oblohy nikdo dívat nemůže? Protože stojí volně a nic je nezakrývá.

Řekl jim: Byla nebesa stvořena dříve, nebo země? Řekli: Nebesa byla stvořena dříve, jak je řečeno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gn 1,1).

Řekl jim: Bylo dříve stvořeno světlo, nebo tma? Řekli mu: Tato věc nemá řešení. Ale ať mu řeknou, že tma byla stvořena dříve, neboť je psáno: „A země byla pustá a prázdná a tma…“ (Gn 1,2), a potom: „I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo“ (Gn 1,3)!

Mysleli si: Snad by se přišel ptát, co je nahoře a co dole, co bylo předtím a co bude potom.

Je-li tomu tak, ani o nebesích mu neměli odpovídat! Zpočátku si mysleli, že se ptá jen tak mimochodem; když viděli, že se ptá znovu, mysleli si: Nebudeme mu odpovídat, aby se snad nepřišel ptát, co je nahoře, co dole, co předtím a co potom.

Řekl jim: Kdo se nazývá moudrým? Řekli mu: Kdo je moudrý? Ten, kdo vidí, co se zrodí. Řekl jim: Kdo se nazývá hrdinou? Řekli mu: Kdo je hrdina? Ten, kdo přemáhá svůj sklon [ke zlému]. Řekl jim: Kdo se nazývá bohatým? Řekli mu: Kdo je bohatý? Ten, kdo se raduje ze svého podílu.

Řekl jim: Co má člověk dělat, aby žil? Řekli mu: Ať se umrtví. Co má člověk dělat, aby zemřel? Ať se oživí. Řekl jim: Co má člověk dělat, aby byl oblíben mezi lidmi? Řekli: Ať nenávidí krále a vládu. Řekl jim: Moje [odpověď] je lepší než vaše: Ať miluje krále a vládu a prokazuje lidem dobro.

Řekl jim: Je lépe bydlet na moři, nebo je lépe bydlet na souši? Řekli mu: Lépe je bydlet na souši, neboť všichni, kdo se plaví po moři, nemají klid, dokud nevystoupí na souš.

Řekl jim: Kdo z vás je nejmoudřejší? Řekli mu: Všichni jsme si rovni, neboť na každou věc, kterou jsi nám řekl, jsme ti odpověděli jednomyslně. Řekl jim: Proč jste se mi postavili na odpor? Řekli mu: Satan zvítězil.

Řekl jim: Hle, dám vás popravit královským výnosem. Řekli mu: Moc je v rukou krále, ale králi nesluší lhát. Ihned je oblékl do purpurových šatů a pověsil jim na krk zlaté řetězy.

Řekl jim: Chci jít do země Afriky. Řekli mu: Nemůžeš jít, protože [cestu] přetínají Hory temnoty. Řekl jim: Nelze jinak, než že půjdu; proto se vás ptám: Co tedy mám dělat?

Řekli mu: Přiveď libyjské osly, kteří se vyznají ve tmě, přiveď klubka provazů a uvaž je na této straně; až se budeš vracet, chytíš se jich a dojdeš na své místo.

Udělal tak a šel. Došel do jednoho města, kde byly samé ženy. Chtěl s nimi vést válku. Řekly mu: Zabiješ-li nás, řeknou: Zabil ženy. Zabijeme-li my tebe, řeknou: [To je] král, kterého zabily ženy. Řekl jim: Přineste mi chléb. Přinesly mu zlatý chléb na zlatém stole.