Temura 29a תמורה

[bez] služebních nádob, nádobami Ašery, dřevem Ašery, muktze a uctívané [zvíře].

Rav Tovi bar Matana řekl, že rabi Jošija řekl: Odkud je muktze [zakázáno] z Tóry? Neboť je řečeno: „Dbejte, abyste mi přinášeli v jeho ustanovený čas“ (Nu 28,2) – [způsobilé je] vše, co se pro to střeží.

Abaje namítl: Pokud je tomu tak, kdyby někdo přinesl beránka [koupeného] v den půstu a nestřežil jej, [řekneš], že vskutku není způsobilý k obětování? [Řekl mu:] Já mluvím o [slovech] „dbejte, abyste mi přinášeli v jeho ustanovený čas“ – mně, a ne jinému pánu. A kdo je ten jiný, jemuž se obětuje? Řekni: to je modloslužba.

Rava bar Rav Ada řekl, že Rav Jicchak řekl: Muktze je zakázáno, jen když s ním [pro modlu] pracují. Ula řekl, že rabi Jochanan řekl: Když je předají modlářským kněžím.

Baha řekl, že rabi Jochanan řekl: Když je krmí vikví [určenou] pro modlu. Rabi Aba řekl Bahovi: Přete se s Ulou? Řekl mu: Nikoli, i Ula, když to řekl, [mínil], že je [kněží] krmí vikví [určenou] pro modlu.

Rabi Aba řekl: Baha uměl učení sladit, a kdyby tam nebyl odešel, nebyl by to uměl; země Izraele mu to způsobila. Rav Jicchak mu řekl: Baha [to měl] odsud i odtud.

Rav Chananja Taritaa totiž učil před rabim Jochananem: Muktze je zakázáno, jen když s ním provedou nějaký úkon. On to učil a pak to sám vyložil: Jaký úkon? Když je ostříhají a pracují s nimi.

„Co je uctívané [zvíře] atd.“ Odkud to víme?

Rav Papa řekl: Protože verš říká: „Z napajedel Izraele“ (Ez 45,15) – z toho, co je Izraeli dovoleno. A kdyby tě napadlo, že je [uctívané zvíře] zakázáno obyčejnému člověku, proč bych potřeboval verš, aby je vyloučil pro Nejvyššího?

A všude, kde je [něco] zakázáno obyčejnému člověku, není třeba verše? Vždyť trefa je zakázána obyčejnému člověku, a přece ji verš vyloučil pro Nejvyššího,

jak se učí: Když [verš] níže říká „ze skotu“, nemusel by to učit, leda aby vyloučil trefu.

Bylo to třeba. Mohlo by tě napadnout: To platí, když se stala trefou a teprve potom byla posvěcena; ale byla-li posvěcena a teprve potom se stala trefou, řekni, že je pro Nejvyššího dovolena.

Ale to se přece vyvozuje odtud: „Vše, co projde pod holí“ (Lv 27,32) – to vylučuje trefu, která [pod holí] neprochází.

I to bylo třeba. Mohlo by tě napadnout: To platí tam, kde neměla dobu způsobilosti, protože se narodila jako trefa z lůna své matky; ale kde měla dobu způsobilosti, vyšla na svět a teprve potom se stala trefou, řekni, že je pro Nejvyššího dovolena. Proto nás to učí.

MIŠNA: Co je mzda nevěstky? Řekne-li někdo nevěstce: „Vezmi si tohoto beránka jako svou mzdu“, i kdyby jich bylo sto, všichni jsou zakázáni. A stejně tak ten, kdo řekne druhému: „Vezmi si tohoto beránka a nech svou otrokyni přespat u mého otroka.“ Rabi (Meir) říká: To není mzda nevěstky. Mudrci říkají: To je mzda nevěstky.

GEMARA: Mistr řekl: „I kdyby jich bylo sto, všichni jsou zakázáni.“ O jaký případ jde? Řekneš-li, že si jako mzdu vzala sto zvířat, je samozřejmé, že všechna jsou zakázána – jaký je rozdíl mezi jedním a sto?

Nikoli, je to třeba tam, kde si [vyjednala] mzdu jedno [zvíře] a on jí dal sto; všechna totiž přicházejí na základě mzdy nevěstky.

Rabíni učili: Dal jí, ale nespal s ní, [nebo] spal s ní, ale nedal jí – její mzda je dovolena. „Dal jí, ale nespal s ní“ – to nazýváš její mzdou? A dále: „Spal s ní, ale nedal jí“ – co jí tedy dal?

Spíše takto to učí: Dal jí a teprve potom s ní spal, [nebo] spal s ní a teprve potom jí dal – její mzda je dovolena. Ať se však na [dar] zpětně vztáhne [status] mzdy nevěstky! Rabi Elazar řekl: