Zevachim 101a זבחים

a mudrci dali svým slovům větší posílení než [slovům] Tóry.

Učili rabíni: „Neboť tak mi bylo přikázáno“ (Lv 10,13), „jak jsem přikázal“ (Lv 10,18), „jak přikázal Hospodin“ (Lv 10,15). „Neboť tak mi bylo přikázáno“ – v oninut ji budou jíst. „Jak jsem přikázal“ – [to] jim řekl v době skutku. „Jak přikázal Hospodin“ – neříkám to sám od sebe.

Postav proti tomu: Kvůli oninut byla spálena; proto je řečeno: „takové věci“ (Lv 10,19).

Řekl Šmuel: To není rozpor. Toto je [názor] rabiho Jehudy, tamto rabiho Nechemji.

Neboť se učí v baraitě: Kvůli oninut ji spálili; proto je řečeno „takové věci“ – to jsou slova rabiho Nechemji. Rabi Jehuda a rabi Šimon říkají: Kvůli nečistotě byla spálena. Neboť řekneš-li, že byla spálena kvůli oninut, měli by spálit všechny tři. Jiný výklad: Bylo by namístě jíst je večer. Jiný výklad: Což nebyl s nimi Pinchas?

Rava řekl: Obojí je [názor] rabiho Nechemji, a není to rozpor: zde jde o svaté oběti pro onu hodinu, tam o svaté oběti pro budoucí pokolení.

Jak rabi Nechemja vykládá tyto verše a jak je vykládají rabíni?

Rabi Nechemja je vykládá takto: „Proč jste ji nejedli?“ (Lv 10,17) Řekl Mojžíš Áronovi: Snad se její krev dostala dovnitř [do svatyně]? Řekl mu: „Hle, její krev nebyla přinesena“ (Lv 10,18). Snad vyšla mimo svůj prostor? Řekl mu: Byla ve svatyni.

Snad jste ji obětovali v oninut a učinili ji nezpůsobilou? Řekl mu Mojžíš: Copak ji obětovali oni? Já jsem ji obětoval. A řekl mu: Jestliže její krev nebyla přinesena a byla ve svatyni, „měli jste ji jíst“ (Lv 10,18), „jak jsem přikázal“ – v oninut ji budou jíst.

Řekl mu: „Potkaly mě takové věci, a kdybych dnes jedl oběť za hřích, bylo by to dobré v očích Hospodinových?“ (Lv 10,19) Snad jsi to slyšel jen o svatých obětech pro onu hodinu.

Neboť jde-li o svaté oběti pro budoucí pokolení – [plyne to] úvahou kal va-chomer z desátku, který je lehčí: Jestliže o desátku, který je lehčí, řekla Tóra: „Nejedl jsem z něho ve svém smutku“ (Dt 26,14), tím spíše [to platí] o svatých obětech pro budoucí pokolení.

Ihned „to Mojžíš uslyšel a bylo to dobré v jeho očích“ (Lv 10,20). Uznal to a Mojžíš se nestyděl a neřekl: Neslyšel jsem, nýbrž řekl: Slyšel jsem a zapomněl.

A jak to vykládají rabi Jehuda a rabi Šimon? Vykládají to takto: „Proč jste nejedli oběť za hřích na [svatém] místě?“ (Lv 10,17) Snad se její krev dostala dovnitř? Řekl mu: „Hle, její krev nebyla přinesena (dovnitř do svatyně)“ (Lv 10,18).

Snad vyšla mimo svůj prostor? Řekl mu: Hle, byla ve svatyni. Snad jste ji obětovali v oninut a učinili ji nezpůsobilou? Řekl mu Mojžíš: Copak ji obětovali oni, aby ji u nich oninut učinila nezpůsobilou? Já jsem ji obětoval.

Snad jste kvůli svému zármutku byli nedbalí a stala se nečistou? Řekl mu [Áron]: Mojžíši, za takového mě máš, že bych pohrdal svatými věcmi Nebes? „A potkaly mě takové věci“ – a i kdyby [mě potkaly] tyto i podobné věci, nepohrdám svatými věcmi Nebes.

Řekl mu [Mojžíš]: Jestliže tedy její krev nebyla přinesena a byla ve svatyni, „měli jste ji jíst ve svatyni, jak jsem přikázal“ – v oninut ji budou jíst.

Řekl mu: Snad jsi to slyšel jen o noci. Neboť ve dne – [plyne to] úvahou kal va-chomer z desátku, který je lehčí: Jestliže o desátku, který je lehčí, řekla Tóra: „Nejedl jsem z něho ve svém smutku“ (Dt 26,14), tím spíše [to platí] o přísnější svaté věci.

Ihned „to Mojžíš uslyšel