Zevachim 101b זבחים

a bylo to dobré v jeho očích“. Mojžíš se nestyděl a neřekl: Neslyšel jsem, nýbrž: Slyšel jsem a zapomněl.

[Podle rabiho Nechemji] měli ji ponechat a sníst večer! – Nečistota přišla nedobrovolně.

Podle rabínů je pochopitelné, že je psáno „dnes“. Ale podle rabiho Nechemji – co [znamená] „dnes“? Povinnost onoho dne.

Podle rabiho Nechemji je pochopitelné, že je psáno „hle, dnes“. Ale podle rabínů – co [znamená] „hle, dnes“? Říká toto: Copak to oni obětovali? Já jsem obětoval.

Řekl mistr: Měli by spálit všechny tři. Co jsou ty tři?

Neboť se učí v baraitě: „Kozla oběti za hřích Mojžíš usilovně hledal [daroš daraš]“ (Lv 10,16). „Kozla“ – to je kozel Nachšonův; „oběti za hřích“ – to je oběť za hřích osmého dne; „usilovně hledal“ – kozla novoluní.

Mohl bych myslet, že všichni tři byli spáleni; verš říká: „a hle, byl spálen“ – jeden byl spálen, a ne všichni tři byli spáleni. [Proč] „hledal, hledal“, dvojí hledání? Řekl jim: Proč byla tato oběť za hřích spálena, a tyto ponechány? A nevím, která to [byla]. Když říká: „a tu vám dal, abyste nesli vinu obce“ (Lv 10,17), musíš říci: to je kozel novoluní.

[Ale] dobře mu [rabi Nechemja] odpovídá: Rabi Nechemja [zde mluví] podle svého názoru, neboť říká, že svaté oběti pro onu hodinu oninut nečiní nezpůsobilými.

Řekl mistr: Měl ji sníst večer. Dobře mu odpovídají, neboť zastává, že oninut v noci je podle Tóry.

Jiný výklad: Což nebyl s nimi Pinchas? Dobře mu odpovídají, neboť zastává [názor] rabiho Elazara. Neboť řekl rabi Elazar, řekl rabi Chanina: Pinchas se nestal kohenem, dokud nezabil Zimriho, jak je psáno: „A bude jemu a jeho potomstvu po něm smlouvou věčného kněžství“ (Nu 25,13).

Rav Aši řekl: [Nestal se jím,] dokud nezjednal pokoj mezi kmeny, jak je řečeno: „Když uslyšel kněz Pinchas a předáci obce a náčelníci izraelských tisíců“ atd. (Joz 22,30).

A ten druhý [Rav Aši] – vždyť je psáno: „A bude jemu a jeho potomstvu po něm“! – To je psáno jako požehnání.

A ten druhý [rabi Elazar] – vždyť je psáno: „Když uslyšel kněz Pinchas“! – To je k vyznačení rodokmenu jeho potomstva po něm.

Řekl Rav: Mojžíš, náš učitel, byl veleknězem a měl podíl na svatých věcech Nebes, jak je řečeno: „Z berana uvedení do úřadu připadl Mojžíšovi podíl“ (Lv 8,29).

Namítají: Což nebyl s nimi Pinchas? Je-li tomu [jak říká Rav], ať řekne: Což nebyl s nimi Mojžíš, náš učitel? – Snad je Mojžíš jiný, protože byl zaujat Šechinou. Neboť řekl mistr: Mojžíš za časného jitra vystupoval a za časného jitra sestupoval.

Namítají: „Chléb svého Boha, z nejsvětějších věcí i ze svatých věcí, smí jíst“ (Lv 21,22). Jsou-li zmíněny nejsvětější oběti, proč jsou zmíněny méně svaté? A jsou-li zmíněny méně svaté, proč jsou zmíněny nejsvětější?

Kdyby nebyly zmíněny méně svaté oběti, řekl bych: Nejsvětější oběti jí, neboť byly dovoleny nekněžskému člověku a jim [Mojžíšovi a Áronovi]; méně svaté oběti jíst nebude. A kdyby nebyly zmíněny nejsvětější oběti, řekl bych: Méně svaté oběti bude jíst, neboť jsou lehké; nejsvětější oběti jíst nebude. Proto jsou zmíněny nejsvětější oběti a proto jsou zmíněny méně svaté.

Každopádně se tu učí: „neboť byly dovoleny nekněžskému člověku“ – což to není Mojžíš? – Řekl Rav Šešet: Ne, [jde o to, co bylo dovoleno] nekněžskému člověku na bama [soukromém oltáři], a podle slov toho, kdo říká, že na bama byla moučná oběť.

Namítají: Kdo uzavřel Mirjam [kvůli malomocenství]? Řekneš-li, že ji uzavřel Mojžíš – Mojžíš je nekněz,