Zevachim 102a זבחים

a nekněz neposuzuje rány [malomocenství]. A řekneš-li, že ji uzavřel Áron – Áron je příbuzný, a příbuzný neposuzuje rány. Nýbrž velkou čest prokázal Svatý, budiž požehnán, Mirjam v onu hodinu: Já jsem kohen, já ji uzavírám, já ji prohlašuji za [definitivně nečistou] a já ji propouštím.

Každopádně se tu učí: „Mojžíš je nekněz, a nekněz neposuzuje rány“!

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Posuzování ran je jiné, neboť Áron a jeho synové jsou výslovně psáni v tom oddíle.

Namítají: Pět radostí měla Eliševa navíc oproti [ostatním] dcerám Izraele: její švagr byl králem, její muž veleknězem, její syn zástupcem [velekněze], syn jejího syna knězem pomazaným pro válku a její bratr knížetem kmene. A truchlila nad svými dvěma syny.

Každopádně se tu učí: „Její švagr byl králem“ – králem ano, veleknězem ne! – Řekni: také králem.

[Je to] jako spor tanaim: „I vzplanul hněv Hospodinův proti Mojžíšovi“ (Ex 4,14). Rabi Jehošua ben Korcha říká: U každého vzplanutí hněvu v Tóře je řečen [jeho] následek, ale u tohoto není řečen následek.

Rabi Šimon ben Jochaj říká: I u tohoto je řečen následek, jak je řečeno: „Což není Áron, tvůj bratr, levita?“ (Ex 4,14) Vždyť je kohenem! Říká toto: Já jsem řekl, že ty budeš kohenem a on levitou; nyní bude on kohenem a ty levitou.

A mudrci říkají: Mojžíš byl kohenem pouze sedm dnů uvádění do úřadu. A někteří říkají: Kněžství nebylo přerušeno, leč u potomstva Mojžíšova, jak je řečeno: „A Mojžíš, muž Boží – jeho synové byli počítáni ke kmeni Léviho“ (1Pa 23,14); a říká: „Mojžíš a Áron mezi jeho kněžími a Samuel mezi těmi, kdo vzývají jeho jméno“ (Ž 99,6).

Co [znamená] „a říká“? A kdybys řekl, že je to psáno [o synech] pro budoucí pokolení – „a říká: Mojžíš a Áron mezi jeho kněžími“.

Je u každého vzplanutí hněvu v Tóře řečen následek? Vždyť je psáno: „A vyšel (Mojžíš) od faraóna v planoucím hněvu“ (Ex 11,8), a nic mu neřekl! – Řekl Reš Lakiš: Dal mu políček a vyšel.

Řekl snad Reš Lakiš toto? Vždyť je psáno: „Postav se mu vstříc na břehu Nilu“ (Ex 7,15), a Reš Lakiš řekl: Je to král, prokaž mu vlídnou tvář. A rabi Jochanan řekl: Je to svévolník, buď vůči němu nepoddajný. – Obrať [ty výroky].

Řekl rabi Janaj: Vždy měj v sobě bázeň před vládou, jak je psáno: „A sestoupí ke mně všichni tito tvoji služebníci“ (Ex 11,8) – kdežto jemu samému to neřekl.

Rabi Jochanan řekl: Odsud: „A ruka Hospodinova byla nad Elijášem; přepásal si bedra a běžel před Achabem“ (1Kr 18,46).

Řekl Ula: Mojžíš žádal o království, ale nedali mu je, jak je psáno: „Nepřibližuj se sem [halom]“ (Ex 3,5); a „halom“ není nic jiného než království, jak je řečeno: „Kdo jsem já, Pane Hospodine, [atd.,] že jsi mě přivedl až sem [halom]?“ (2S 7,18).

Namítl Rava: Rabi Jišmael říká: Její švagr byl králem! – Řekl Rava: Říká [to o království] pro něj a jeho potomstvo.

A všude, kde je psáno „halom“, je to pro budoucí pokolení? Vždyť u Saula je psáno: „Přišel ještě sem [halom] nějaký muž?“ (1S 10,22) – on ano, jeho potomstvo ne!

Chceš-li, řekni: Vždyť tu byl Iš-bóšet. A chceš-li, řekni: Saul je jiný, neboť ani on sám [v království] nevytrval.

Jako [řekl] rabi Elazar, řekl rabi Chanina: Ve chvíli, kdy člověku určují velikost, určují ji jemu a jeho potomstvu až do konce všech pokolení, jak je řečeno: „Neodvrací od spravedlivého své oči, a s králi na trůn [je posazuje]“ atd. (Jb 36,7). A zpychne-li, Svatý, budiž požehnán, jej poníží, jak je řečeno: „A jsou-li spoutáni okovy, jsou chyceni v provazech bídy“ (Jb 36,8).

„[Kohanim] s vadou, ať s vadou“ atd. Odkud tyto věci [víme]? Neboť učili rabíni: „Každý muž“ (Lv 6,11) – to zahrnuje [kohany] s vadou.

K čemu? Jde-li o jedení, vždyť už je řečeno: „Chléb svého Boha, z nejsvětějších věcí, smí jíst“ (Lv 21,22). Nýbrž jde o dělení.

Učí se v jiné baraitě: „Každý muž“ – to zahrnuje [kohany] s vadou. K čemu? Jde-li o jedení, vždyť už je to řečeno; jde-li o dělení, vždyť už je to řečeno. Neboť bych mohl myslet: Vím to jen o bezvadném, který se stal [kohenem] s vadou; odkud [to víme] o tom, kdo měl vadu od počátku? Verš říká: „Každý muž“.

Učí se v jiné baraitě: „Každý muž“ – to zahrnuje [kohena] s vadou. K čemu? Jde-li o jedení, vždyť už je to řečeno; jde-li o dělení, vždyť už je to řečeno; jde-li o toho, kdo měl vadu od počátku, vždyť už je to řečeno. Neboť bych mohl myslet: Vím to jen o tom, kdo má trvalou vadu; odkud [to víme] o tom, kdo má přechodnou vadu? Verš říká: „Každý muž“.

To je naopak! [Přechodná vada by měla být úlevnější.] – Řekl Rav Šešet: Obrať [to].

Rav Aši řekl: Ve skutečnosti to neobracej; bylo to potřeba, neboť by tě napadlo říci: