Zevachim 103a זבחים

MIŠNA: Kdykoli oltář nenabyl jejího masa, nenabyli kohanim její kůže, jak je řečeno: „Zápalnou oběť člověka“ (Lv 7,8) – zápalnou oběť, která [se započítala] člověku.

Zápalná oběť, která byla poražena ne pro své jméno, přestože se nezapočítala majitelům, její kůže [patří] kohanům. Jak zápalná oběť muže, tak zápalná oběť ženy – jejich kůže [patří] kohanům.

Kůže méně svatých obětí [patří] majitelům, kůže nejsvětějších obětí [patří] kohanům. [Plyne to] úvahou kal va-chomer: Jestliže u zápalné oběti, jejíhož masa nenabyli, nabyli její kůže, pak u nejsvětějších obětí, jejichž masa nabyli, není snad správné, aby nabyli i jejich kůže? Oltář nemůže sloužit jako protidůkaz, neboť nikde nemá kůži.

GEMARA: Učili rabíni: „Zápalnou oběť člověka“ – vyjma zápalné oběti posvěcení, to jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Vyjma zápalné oběti proselytů.

Co [znamená] „vyjma zápalné oběti posvěcení“? Řekl rabi Chija bar Josef: Vyjma zápalné oběti, která přichází z přebytků.

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že přebytky jdou na dobrovolnou oběť veřejnosti. Ale co lze říci podle toho, kdo říká, že přebytky jdou na dobrovolnou oběť jednotlivce?

Jak řekl Rava: „Zápalnou oběť“ – [míní se] první zápalná oběť; i zde „zápalnou oběť“ – první zápalná oběť.

Rabi Ajvo řekl, řekl rabi Janaj: Vyjma toho, kdo zasvětí zápalnou oběť na údržbu Chrámu.

Netřeba říkat podle toho, kdo říká, že zasvěcení na údržbu Chrámu na ni dopadá podle Tóry; nýbrž i podle toho, kdo říká, že nedopadá – to platí o mase, ale na kůži dopadá.

A tak řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: Vyjma zápalné oběti, která přichází z přebytků.

Řekl Rav Hamnuna Rav Nachmanovi: Podle koho? Podle rabiho Jehudy? Vždyť on svůj názor změnil! Neboť se učí v baraitě: Šest [pokladnic] pro dobrovolné dary – pro zápalnou oběť, která přichází z přebytků, aby kohanim nenabyli její kůže – to jsou slova rabiho Jehudy.

Řekl mu rabi Nechemja, a někteří říkají rabi Šimon: Je-li tomu tak, zrušil jsi výklad kněze Jehojady. Neboť se učí v baraitě: Tento výklad podal kněz Jehojada: „Je to oběť za provinění; provinil se, oběť za provinění Hospodinu“ (Lv 5,19). Cokoli přichází kvůli oběti za hřích a kvůli oběti za provinění, za to se koupí zápalné oběti – maso pro Jméno [Boží], kůže kohanům.

Řekl mu: Jak to tedy vykládá mistr? Řekl mu: Vykládám to o tom, kdo zasvětí svůj majetek.

A podle rabiho Jehošuy. Neboť jsme se učili v mišně: Kdo zasvětí svůj majetek a byla v něm zvířata vhodná pro oltář, samci i samice – rabi Eliezer říká: Samci se prodají pro potřeby zápalných obětí, samice se prodají pro potřeby pokojných obětí a jejich výtěžek připadne se zbytkem majetku na údržbu Chrámu.

Rabi Jehošua říká: Samci sami budou obětováni jako zápalné oběti, samice se prodají pro potřeby pokojných obětí a za jejich výtěžek se přinesou zápalné oběti; a zbytek majetku připadne na údržbu Chrámu.

A dokonce i podle rabiho Jehošuy, který říká, že člověk rozděluje své zasvěcení – to platí o mase, ale na kůži [zasvěcení] dopadá.

„Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Vyjma zápalné oběti proselytů.“ Řekl Rav Simaj bar Chilkaj Ravinovi: Copak proselyta není člověk? Řekl mu: Vyjma proselyty, který zemřel a nemá dědice.

Učili rabíni: „Zápalnou oběť člověka“ – vím to jen o zápalné oběti člověka; odkud [to víme] o zápalné oběti proselytů, žen a otroků? Verš říká: „kůže zápalné oběti“ – zahrnul [je].

Je-li tomu tak, co nás učí [slovo] „zápalnou oběť člověka“? Zápalnou oběť, která se započítala člověku – vyjma té, která byla poražena mimo svůj čas a mimo své místo, aby kohanim nenabyli její kůže.

Mohl bych myslet, že zahrnuji [i] tu, která byla poražena ne pro své jméno, jelikož se nezapočítala majitelům,