Zevachim 103b זבחים

takže kohanim nenabudou její kůže. Verš říká: „kůže zápalné oběti“ – v každém případě.

„Kůže zápalné oběti“ – vím to jen o kůži zápalné oběti; odkud [to víme] o kůžích nejsvětějších obětí? Verš říká: „kůže zápalné oběti, kterou obětoval“. Mohl bych myslet, že zahrnuji také méně svaté oběti; verš říká: „zápalné oběti“ – jako je zápalná oběť nejsvětější obětí, tak i všechny nejsvětější oběti.

Rabi Jišmael říká: „Kůže zápalné oběti“ – vím to jen o zápalné oběti; odkud [to víme] o kůžích nejsvětějších obětí? Plyne to úvahou: Jestliže u zápalné oběti, jejíhož masa nenabyli, nabyli její kůže, pak u nejsvětějších obětí, jejichž masa nabyli, není snad správné, aby nabyli jejich kůže?

Oltář ať slouží jako protidůkaz: nabyl masa, ale nenabyl kůže! – Co platí o oltáři, který nenabyl ani části [kůže], [to] řekneš o kohanim, kteří nabyli části [kůží]? Jelikož nabyli části, nabyli všeho.

Rabi říká: Vůbec jsme nepotřebovali [verš], leč pro kůži zápalné oběti samotné, neboť všude jde kůže za masem.

Býci, kteří se spalují, a kozli, kteří se spalují – jsou [spalováni] oni i jejich kůže s nimi. Oběť za hřích, oběť za provinění a pokojné oběti veřejnosti jsou darem kohenovi; chtějí-li, stáhnou je, nechtějí-li, jedí je i s kůží. Méně svaté oběti [patří] majitelům; chtějí-li, stáhnou je, chtějí-li, jedí je i s kůží.

Avšak o zápalné oběti je řečeno: „A stáhne zápalnou oběť a rozseká ji na kusy“ (Lv 1,6). Mohl bych myslet, že kohanim nenabudou její kůže; verš říká: „kůže zápalné oběti, kterou obětoval“ (Lv 7,8).

„Jemu bude patřit“ – vyjma tevul jom (a mechusar kipurim) a onena. Neboť bych mohl myslet: Nenabudou masa, které je k jídlu, ale nabudou kůže, která není k jídlu; verš říká: „jemu bude patřit“ – vyjma mechusar kipurim, tevul jom a onena.

A první tana – ať mi to vyplyne z úvahy! – Věc, která plyne z úvahy kal va-chomer, verš přesto vynaložil úsilí a napsal ji.

A rabi Jišmael – co dělá s tím „kterou obětoval“? [Vyvozuje z toho:] vyjma tevul jom, mechusar kipurim a onena.

Ať mu to vyplyne z „jemu bude patřit“! – Rabi Jišmael [je] ve shodě se svým názorem. Neboť řekl rabi Jochanan jménem rabiho Jišmaela: Je řečeno u zápalné oběti „jemu bude patřit“ a je řečeno u oběti za provinění „jemu bude patřit“ (Lv 7,7). Jako tam jsou její kosti dovoleny, tak i zde jsou její kosti dovoleny.

[Ta slova] jsou volná [k výkladu], neboť kdyby nebyla volná, dalo by se namítnout: Co platí o oběti za provinění, jejíž maso je dovoleno [kohenovi]? „Jemu bude patřit“ je nadbytečný verš.

MIŠNA: U všech svatých obětí, u nichž nastala nezpůsobilost dříve, než byly staženy, nepatří jejich kůže kohanům; poté, co byly staženy, jejich kůže patří kohanům. Řekl rabi Chanina, zástupce kohanim: Nikdy v životě jsem neviděl kůži, která by vyšla na místo spalování.

Řekl rabi Akiva: Z jeho slov jsme se naučili, že stáhne-li [kohen] prvorozené a ukáže se, že je trefa, mohou kohanim mít užitek z jeho kůže. A mudrci říkají: [Výrok] „neviděli jsme“ není důkazem; nýbrž [kůže] vyjde na místo spalování.

GEMARA: „Kdykoli oltář nenabyl jejího masa, nenabyli kohanim její kůže“ – a to i když stáhl kůži před kropením. Čí je to [názor]? Je to rabi Elazar, syn rabiho Šimona, který říká: Krev nezjednává přijatelnost kůže samotné.

Řekni [však] další část: U všech svatých obětí, u nichž nastala nezpůsobilost dříve, než byly staženy, nepatří jejich kůže kohanům; poté, co byly staženy, jejich kůže patří kohanům. Tím jsme došli k Rabimu, který říká: Krev zjednává přijatelnost kůže samotné. První část je [podle] rabiho Elazara, syna rabiho Šimona, a další část [podle] Rabiho?

Řekl Abaje: Protože další část je [podle] Rabiho, je i první část [podle] Rabiho; a Rabi uznává, že nestahuje se před kropením.

Rava řekl: Protože první část je [podle] rabiho Elazara, syna rabiho Šimona, je i další část [podle] rabiho Elazara, syna rabiho Šimona. Co [znamená] „dříve, než byly staženy“