Zevachim 17a זבחים

Spíše: lze to napadnout takto a lze to napadnout onak; každé [pravidlo] ať zůstane na svém místě.

Kdo se téhož dne ponořil: Odkud to víme? Neboť se učí: Rabi Simaj říká: Kde je náznak, že kdo se téhož dne ponořil, znesvětil, jestliže sloužil? Verš říká: „Svatí budou… a neznesvětí“ (Lv 21,6).

Nevztahuje-li se to na nečistého, o němž to plyne z „Ať se zdržují“ (Lv 22,2), vztáhni to na toho, kdo se téhož dne ponořil.

Řekni raději: vztáhni to na toho, kdo si vyholí lysinu, a na toho, kdo si zničí okraj vousu.

A že ten, kdo se téhož dne ponořil, propadá smrti, jestliže sloužil – odkud to víme? Neboť se to učí [analogií] „znesvěcení“ – „znesvěcení“ ze svatého daru [truma]: kdo diskvalifikuje svatý dar, znesvěcuje službu; kdo nediskvalifikuje svatý dar, neznesvěcuje službu.

Raba řekl: Proč Milosrdný napsal nečistého, toho, kdo se téhož dne ponořil, i toho, komu chybí smírčí oběť?

Jsou potřební. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] nečistého, [řekl bych, že je to tak,] protože poskvrňuje; ten, kdo se téhož dne ponořil, a ten, komu chybí smírčí oběť, z něho neplynou. [Kdyby napsal jen] toho, kdo se téhož dne ponořil, ten, komu chybí smírčí oběť, z něho neplyne, protože [onen] je nezpůsobilý pro svatý dar. [Kdyby napsal jen] toho, komu chybí smírčí oběť, ten, kdo se téhož dne ponořil, z něho neplyne, protože [tomu prvnímu] ještě chybí úkon.

Z jednoho to neplyne; ať to plyne ze dvou.

Kterého měl Milosrdný nenapsat? Ať nenapíše toho, komu chybí smírčí oběť, a ať to plyne z oněch [dvou] – [lze namítnout:] co u oněch, že jsou nezpůsobilí pro svatý dar.

Spíše ať Milosrdný nenapíše toho, kdo se téhož dne ponořil, a ať to plyne z oněch. Neboť co bys namítl? Co u oněch, že jim chybí úkon? Nakonec je přece jejich nečistota oslabená.