Zevachim 17b זבחים

Domnívá se, že zav [trpící výtokem], jemuž chybí smírčí oběť, je jako zav.

A že zav, jemuž chybí smírčí oběť, je jako zav – to je spor tanaitů. Neboť se učí: [Rudá jalovice,] kterou spálil onen nebo ten, komu chybí smírčí oběť, je platná. Josef Babylónský říká: [Spálil-li ji] onen, je platná; ten, komu chybí smírčí oběť, je neplatná. Copak se nepřou v tomto: jeden mistr se domnívá, že zav, jemuž chybí smírčí oběť, je jako zav, a druhý mistr se domnívá, že není jako zav?

Ne, všichni [souhlasí, že] je jako zav, a zde se přou v tomto: je psáno: „Čistý pokropí [nečistého]“ (Nu 19,19) – z toho plyne, že [jinak by byl] nečistý; to učí o tom, kdo se téhož dne ponořil, že je způsobilý pro [obřad] jalovice.

Jeden mistr se domnívá, [že jde o] nečistotu z celé Tóry, a druhý mistr se domnívá, [že jen o] nečistotu z tohoto oddílu.

Proto onen a ten, kdo se téhož dne ponořil po nečistotě od plaza, kteří jsou lehčí, plynou úsudkem od lehčího k těžšímu z toho, kdo se téhož dne ponořil po nečistotě od mrtvého; ale zav, jemuž chybí smírčí oběť, který je přísnější, protože nečistota z něho vychází z jeho vlastního těla, ne.

Komu chybí roucha: Odkud to víme? Rabi Abahu řekl jménem rabi Jochanana, a připisují to i rabi Elazarovi, synu rabi Šimona: Neboť verš říká: „Opášeš je šerpou, Árona i jeho syny, a uvážeš jim čepice, a kněžství jim bude věčným ustanovením“ (Ex 29,9) – když mají na sobě svá roucha, mají na sobě své kněžství; nemají-li na sobě svá roucha, nemají na sobě své kněžství.

Copak to plyne odtud? Plyne to přece odjinud! Neboť se učí: Odkud [víme], že kdo pil víno, znesvětil, jestliže sloužil? Verš říká: „Víno a opojný nápoj nepij…“ (Lv 10,9) „…abyste rozlišovali mezi svatým a všedním“ (Lv 10,10). Komu chybí roucha a kdo si neumyl ruce a nohy – odkud?