Zevachim 36a זבחים

uvnitř, venku, a [krev], která se dává venku, uvnitř; nebo že ji budou jíst nečistí, že ji budou přinášet nečistí, že ji budou jíst neobřezaní a že ji budou přinášet neobřezaní; nebo že zlomí kosti oběti pesach, že z ní bude jíst syrové; nebo že smísí její krev s krví neplatných [obětí] – je platná,

neboť úmysl činí neplatným jen [úmysl] mimo její čas a mimo její místo, a [u oběti] pesach a oběti za hřích [porážka] nikoli pro ně.

GEMARA: Jaký je důvod rabiho Jehudy? Rabi Elazar řekl: O notaru jsou psány dva verše. Jeden verš říká: „Nenecháte z něho nic do rána“ (Ex 12,10), a jeden verš říká: „Nenechá z něho nic do rána“ (Lv 7,15). Nemá-li [druhý verš] význam pro ponechání, vztáhni jej na úmysl ponechání.

A rabi Jehuda – přichází tento verš k tomu? Potřebuje jej přece k tomu, co bylo učeno: „A maso jeho pokojné děkovné oběti“ (Lv 7,15) – [z toho] jsme se poučili o děkovné oběti, že se jí po den a noc.

Odkud [víme o] výměnách, mláďatech a záměnách? Praví se: „A maso“. Odkud [víme o] oběti za hřích a oběti za vinu? Praví se: „oběti“.

A odkud [víme], že se zahrnují pokojné oběti nazíra a pokojné oběti [přinášené za] pesach? Praví se: „jeho pokojné“. Odkud [víme o] chlebech děkovné oběti a o koláčích a plackách nazíra? Praví se: „jeho obětní dar“. Na všechny vztahuji „nenechá“.

Jestliže tomu tak je, ať verš řekne „nenecháte“; proč [říká] „nenechá“? Nemá-li to význam pro ponechání, vztáhni to na úmysl ponechání.

To je v pořádku [u úmyslu] ponechat; co lze říci [u úmyslu] vynést ven?

A dále: důvodem rabiho Jehudy je úvaha, neboť bylo učeno: Rabi Jehuda jim řekl: Nepřiznáváte snad, že jestliže ji ponechal do zítřka, je neplatná? I když zamýšlel ponechat ji do zítřka, je neplatná. Spíše důvodem rabiho Jehudy je úvaha – ať se tedy rabi Jehuda pře i o všech [ostatních případech v mišně]!

O kterém by se měl přít? O tom, kdo láme kosti oběti pesach a [zamýšlí] z ní jíst syrové? Stává se snad samotná oběť neplatnou?

[O úmyslu] s tím, že ji budou jíst nečistí a že ji budou přinášet nečistí? Stává se snad samotná oběť neplatnou? Že ji budou jíst neobřezaní a že ji budou přinášet neobřezaní? Stává se snad samotná oběť neplatnou? (Jiná verze: Je to snad v jeho moci?)

[O úmyslu] smísit její krev s krví neplatných [obětí]? Rabi Jehuda [jde] podle svého názoru, neboť říká: Krev neruší krev. [O úmyslu] dát [krev], která se dává nahoře, dole, [a krev, která se dává] dole, nahoře? Rabi Jehuda [jde] podle svého názoru, neboť říká, že i ne-její místo se nazývá jejím místem.

Ať se tedy pře o [krvi], která se dává uvnitř, kterou [zamýšlel] dát venku, a o [krvi], která se dává venku, kterou [zamýšlel] dát uvnitř!

Rabi Jehuda zastává názor, že vyžadujeme [takové pravidlo o] místě, které je trojí: u krve, u masa a u obětních tuků.

A zastává rabi Jehuda takovou úvahu? Vždyť bylo učeno: Rabi Jehuda říká: „nic zlého“ (Dt 17,1) – zde [Písmo] zahrnulo oběť za hřích, kterou porazil na jihu, a oběť za hřích, jejíž krev byla vnesena dovnitř; je neplatná!

A nezastává rabi Jehuda [ještě] třetí [případ]? Vždyť jsme se učili: Rabi Jehuda řekl: Vnesl-li ji [dovnitř] neúmyslně, je platná. Z toho plyne, že úmyslně je neplatná. A ustálili jsme, [že jde o případ], kdy [uvnitř] vykonal smíření.

Nyní: jestliže tam, kde ji skutečně vnesl, [je neplatná, jen] když vykonal smíření, a když nevykonal smíření, není – tím spíše ne zde, kde [to] jen zamýšlel! [Jsou to] dva tanaité [s různým podáním] názoru rabiho Jehudy.

A zastává rabi Jehuda názor, že [za] oběť za hřích, kterou porazil na jihu,