Zevachim 36b זבחים

je [člověk] povinen [trestem]?

Vždyť bylo učeno: Rabi Jehuda říká: Mohl bych se domnívat, že [za] oběť za hřích, kterou porazil na jihu, je povinen; proto se praví: „Neobětuješ Hospodinu, svému Bohu, býka ani ovci, na nichž je vada, cokoli zlého“ (Dt 17,1) – za „cokoli zlého“ jej činíš povinným, ale nečiníš jej povinným za oběť za hřích, kterou porazil na jihu. [Jsou to] dva tanaité [s různým podáním] názoru rabiho Jehudy.

Rabi Aba řekl: A rabi Jehuda souhlasí, že [když po úmyslu ponechat krev do zítřka] znovu [zamýšlí mimo čas], stanoví ji jako pigul.

Rava řekl: Věz, že [je tomu tak], neboť pigul [úmysl] před pokropením není ničím, a přijde pokropení a stanoví ji jako pigul.

Ale není tomu tak: tam jde o jeden úmysl, zde jde o dva úmysly.

Rav Huna rabimu Abovi namítl: [Zamýšlel-li] dát [krev], která se dává nahoře, dole, [a krev, která se dává] dole, nahoře, okamžitě – je platná; znovu-li zamýšlel mimo její místo, je neplatná a není za to karet; mimo její čas – je to pigul a jsou za něj povinni karetem.

[Zamýšlel-li to učinit] zítra – je neplatná; znovu-li zamýšlel, ať mimo její čas, nebo mimo její místo, je neplatná a není za to karet. To je vyvrácení rabiho Aby. Je to vyvrácení.

Rav Chisda řekl, že Ravina bar Sila řekl: Zamýšlel-li, že ji budou jíst nečistí zítra, je [člověk] povinen [karetem jako za pigul]. Rava řekl: Věz, že [je tomu tak], neboť maso před pokropením není [k jídlu] způsobilé, a přece když o něm zamýšlí, stává se neplatným.

Ale není tomu tak: tam pokropí a stane se způsobilým; zde se způsobilým nestane vůbec.

Rav Chisda řekl: Rav Dimi bar Chinena měl v ústech [tuto] perlu: Za maso oběti pesach, které nebylo upečeno, a za chleby děkovné oběti, z nichž nebylo odděleno, jsou povinni [trestem] kvůli nečistotě.

Rava řekl: Věz, že [je tomu tak], neboť bylo učeno: „která patří Hospodinu“ (Lv 7,20) – to zahrnuje obětní tuky obětí nižší svatosti, [pokud jde] o nečistotu.

Je tedy vidět, že ačkoli nejsou k jídlu, jsou za ně povinni [trestem] kvůli nečistotě. I zde, ačkoli nejsou k jídlu, jsou za ně povinni [trestem] kvůli nečistotě.

Ale není tomu tak: tam jsou obětní tuky obětí nižší svatosti způsobilé pro Nejvyššího, na rozdíl od masa oběti pesach, které nebylo upečeno, a chlebů děkovné oběti, z nichž nebylo odděleno, které nejsou způsobilé ani pro Nejvyššího, ani pro prostého člověka.

(Jiná verze: Vždyť ani obětní tuky nejsou [k jídlu] způsobilé! Ale není tomu tak: ony jsou způsobilé ke svému účelu, kdežto tyto nejsou způsobilé vůbec.)

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Všichni nezpůsobilí“.

MIŠNA: Bejt Šamaj říkají: [U] všech [obětí, jejichž krev] se dává na vnější oltář, jestliže ji dal jedním podáním, vykonal smíření; a u oběti za hřích [jsou nutná] dvě podání. A Bejt Hilel říkají: I u oběti za hřích, jestliže ji dal jedním podáním, vykonal smíření.

Proto jestliže dal první [podání] řádně a druhé mimo jeho čas, vykonal smíření.

A jestliže dal první mimo jeho čas a druhé mimo jeho místo, je to pigul a jsou za něj povinni karetem.

[U] všech [obětí, jejichž krev] se dává na vnitřní oltář, jestliže vynechal jedno z podání, je to, jako by nevykonal smíření. Proto jestliže dal všechna řádně a jedno ne řádně, je neplatná, ale není za to karet.

GEMARA: Rabíni učili: Odkud [víme] o [krvi obětí], která se dává na vnější oltář, že když ji dal jedním podáním, vykonal smíření? Praví se: „A krev tvých obětních hodů bude vylita“ (Dt 12,27). – A přichází tento [verš] k tomu? Potřebuje jej přece k tomu, co bylo učeno: