Zevachim 56b זבחים

pro sebe sám! Pokud tak, ať Písmo řekne „v den jeho oběti bude snědena“; k čemu je mi „přinese“? Vyvoď z toho: v den, kdy porážíš, přinášíš; v den, kdy neporážíš, nepřinášíš.

Ale možná Milosrdný říká takto: Jestliže krev byla přinesena dnes, ať se maso jí dnes a zítra; jestliže krev byla přinesena zítra, ať se maso jí zítra a další den! Pokud tak, ať Písmo řekne „v den, kdy přinese, bude snědena“; k čemu je mi „svou oběť“? Vyvoď z toho: v den, kdy porážíš, přinášíš ji; v den, kdy neporážíš, nepřinášíš ji.

Bylo řečeno: Ten, kdo zamýšlí [jíst pokojnou oběť] v noci třetího [dne] – Chizkija řekl: Je platná. Rabi Jochanan řekl: Je neplatná. Chizkija řekl: Je platná, protože [tehdy] ještě nebyla určena ke spálení. Rabi Jochanan řekl: Je neplatná, protože už byla vyřazena z jedení.

Ten, kdo [ji] jí v noci třetího [dne] – Chizkija řekl: Je osvobozen [od trestu], protože ještě nebyla určena ke spálení. Rabi Jochanan řekl: Je povinen, protože už byla vyřazena z jedení.

Učí se [baraita] v souladu s rabim Jochananem: Posvátné oběti, které se jedí jeden den – zamýšlí se [nepatřičně] u jejich krve [o době] od západu slunce a u jejich masa a jejich obětních kusů od rozbřesku. Posvátné oběti, které se jedí dva dny a jednu noc – zamýšlí se u jejich krve od západu slunce, u jejich obětních kusů od rozbřesku a u jejich masa od západu slunce druhého dne.

Naši mistři učili: Mohl bych myslet, že se jedí v noci třetího [dne], a je to [logický] závěr: [Jsou] oběti, které se jedí jeden den, a oběti, které se jedí dva dny. Jako u obětí, které se jedí jeden den, [následuje] noc po nich, tak i u obětí, které se jedí dva dny, [následuje] noc po nich.

Proto Písmo praví: „A co zbude až do [třetího] dne“ (Lv 19,6) – dokud je den, jí se, ale nejí se v noci třetího [dne].

Mohl bych myslet, že se spálí ihned, a je to [logický] závěr: [Jsou] oběti, které se jedí jeden den, a oběti, které se jedí dva dny. Jako u obětí, které se jedí jeden den, [následuje] spálení hned po jedení, tak i u obětí, které se jedí dva dny, spálení hned po jedení.

Proto Písmo praví: „Třetího dne bude spáleno v ohni“ (Lv 19,6) – ve dne jej spaluješ, a nespaluješ jej v noci.

MIŠNA: Prvorozené, desátek a pesachová oběť jsou méně svaté [oběti]. Jejich porážení [je] kdekoli na nádvoří a jejich krev vyžaduje jedno podání, pouze ať podá naproti základu.

V jejich jedení je rozdíl: Prvorozené jedí kohanim a desátek kdokoli; a jedí se v celém městě, v jakékoli úpravě, dva dny a jednu noc. Pesachová oběť se jí jen v noci, jí se jen do půlnoci, jí se jen těmi, kdo jsou na ni přihlášeni, a jí se jen pečená.

GEMARA: Kdo [to] učil? Rav Chisda řekl: To je rabi Josi Galilejský. Jak se učí v baraitě: Rabi Josi Galilejský říká: Není řečeno „jeho tuk“, nýbrž „jejich tuk“ (Nu 18,17); není řečeno „jeho krev“, nýbrž „jejich krev“ (tamtéž) – učí o prvorozeném, desátku a pesachové oběti, že vyžadují podání krve a obětních kusů na oltář.

Odkud víme [podání] naproti základu? Rabi Eliezer řekl: Vyplývá to [gezerou šavou] „pokropení“ – „pokropení“ ze zápalné oběti.