Zevachim 57a זבחים

A odkud to víme o samotné zápalné oběti? Neboť je psáno: „k základu oltáře zápalných obětí“ (Lv 4,7) – učí o povinné zápalné oběti, že vyžaduje základ.

Nebo [snad]: jako tam [jsou] dvě podání, která jsou čtyři, tak i zde dvě podání, která jsou čtyři?

Abaje řekl: K čemu je mi psát „dokola“ u zápalné oběti [a] „dokola“ u oběti za hřích? Jsou to dva verše, které přicházejí jako jeden, a dva verše, které přicházejí jako jeden, neučí.

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že neučí; ale podle toho, kdo říká, že učí, co se dá říci? Je tu [i] vinná oběť – [jsou to] tři, a tři [verše] jistě neučí.

Prvorozené jedí kohanim: Naši mistři učili: Odkud [víme] o prvorozeném, že se jí dva dny a noc? Neboť je řečeno: „A jejich maso bude tvé jako hruď podávání a jako pravá kýta“ (Nu 18,18) – Písmo jej srovnalo s hrudí a kýtou pokojných obětí: jako pokojné oběti se jedí dva dny a jednu noc, tak i prvorozené se jí dva dny a jednu noc.

A tato otázka byla položena před mudrci na Vinici v Javne: Jak dlouho se jí prvorozené? Odpověděl rabi Tarfon a řekl: Dva dny a jednu noc.

Byl tam jeden žák, který poprvé přišel do domu studia před mudrce, a jeho jméno bylo rabi Josi Galilejský. Řekl mu: Rabi, odkud to máš? Řekl mu: Můj synu, pokojné oběti jsou méně svaté a prvorozené je méně svaté; jako pokojné oběti se jedí dva dny a jednu noc, tak i prvorozené se jí dva dny a jednu noc.

Řekl mu: Rabi, prvorozené je dar kohenovi, a oběť za hřích a vinná oběť jsou dar kohenovi; jako oběť za hřích a vinná oběť [se jedí] den a noc, tak i prvorozené den a noc.

Řekl mu: Posuďme věc z věci a naučme se věc z věci: Jako pokojné oběti nepřicházejí za hřích, tak ani prvorozené nepřichází za hřích; jako pokojné oběti se jedí dva dny a jednu noc, tak i prvorozené se jí dva dny a jednu noc.

Řekl mu: Rabi, posuďme věc z věci [a] naučme se věc z věci: Oběť za hřích a vinná oběť jsou dar kohenovi a prvorozené je dar kohenovi; jako oběť za hřích a vinná oběť nepřicházejí jako slib a dobrovolný dar, tak ani prvorozené [nepřichází] jako slib a dobrovolný dar; jako oběť za hřích a vinná oběť se jedí jeden den, tak i prvorozené se jí jeden den.

Rabi Akiva vyskočil, a rabi Tarfon se stáhl. [Rabi Josi] mu řekl: Hle, [Písmo] praví: „A jejich maso bude tvé“ (Nu 18,18) – Písmo je srovnalo s hrudí a kýtou pokojných obětí: jako pokojné oběti se jedí dva dny a jednu noc, tak i prvorozené se jí dva dny a jednu noc.

[Rabi Akiva] mu řekl: Ty jsi jej srovnal s hrudí a kýtou pokojných obětí, a já jej srovnávám s hrudí a kýtou díkůvzdání: jako díkůvzdání se jí den a noc, tak i prvorozené se jí den a noc.

[Rabi Josi] mu řekl: Hle, [Písmo] praví: „A jejich maso bude tvé“ – Písmo nemuselo říci „tvé bude“; proč Písmo praví „tvé bude“? Písmo přidalo u prvorozeného další „bude“.

A když byla tato slova řečena před rabim Jišmaelem, řekl jim: Jděte a řekněte rabimu Akivovi: Mýlil ses. Odkud se to naučilo díkůvzdání? Od pokojných obětí. [A copak] věc naučená ze srovnání znovu učí srovnáním? Hle, nemáš vyvozovat z posledního výrazu, nýbrž z prvního výrazu.

A rabi Jišmael – co dělá s tím „tvé bude“? Učí o prvorozeném s vadou, že je darem kohenovi, což jsme nenašli v celé Tóře.

A rabi Akiva to vyvozuje z [množného čísla] „jejich maso“ – jedno bezvadné a jedno s vadou. A rabi Jišmael? „Jejich maso“ – říká [o] těchto prvorozených [obecně].

V čem se přou? Jeden se domnívá, [že] z něho a z jiné věci [současně] je srovnání, a druhý se domnívá, [že to] není srovnání.

Je v pořádku podle toho, kdo říká, [že to] není srovnání; to je to, co je psáno: „A tak učiní stanu setkávání“ (Lv 16,16).

Jako stříká uvnitř [ve Svatyni svatých] jednou nahoru a sedmkrát dolů z krve býka, tak stříká ve Svatyni.

A jako uvnitř jednou nahoru a sedmkrát dolů z krve kozla, tak stříká ve Svatyni.

Ale podle toho, kdo říká, [že to] je srovnání, co se dá říci? [Jen] místa se učí jedno od druhého.