Zevachim 65a זבחים

oběť za hřích z ptactva, kterou nakroutil ne pro její účel a vymačkal krev mimo její čas; nebo nakroutil mimo její čas a vymačkal její krev ne pro její účel; nebo nakroutil a vymačkal krev ne pro její účel – to je, když to, co povoluje, nebylo přineseno podle předpisu.

[S úmyslem] jíst olivu objemu venku [a] olivu objemu nazítří, olivu nazítří [a] olivu venku, půl olivy venku [a] půl olivy nazítří, půl olivy nazítří [a] půl olivy venku – je neplatná a není za to trest vyhlazení.

Řekl rabi Jehuda: Toto je pravidlo: Jestliže úmysl ohledně času předcházel úmyslu ohledně místa, je to pigul a je se za to povinen trestem vyhlazení; jestliže úmysl ohledně místa předcházel úmyslu ohledně času, je neplatná a není za to trest vyhlazení. [A mudrci říkají: V obou případech je neplatná a není za to trest vyhlazení.]

[S úmyslem] sníst půl olivy a spálit půl olivy – je platná, protože jedení a pálení se nesčítají.

GEMARA: Učili naši mistři: „A přinese ho“ (Lv 1,15) – proč to Písmo praví?

Protože je řečeno: „a přinese z hrdliček nebo z holoubat“ (Lv 1,14), mohl bych [myslet], že ten, kdo dobrovolně daruje ptactvo, nesmí přinést méně než dva ptáky; proto Písmo praví: „a přinese ho“ – i jednoho ptáka smí přinést k oltáři.

Proč Písmo praví „kohen“ (Lv 1,15)? Aby pro to stanovilo kohena. Neboť bych mohl [myslet]: Není to snad úsudek? Jestliže u ovce, pro niž [Písmo] stanovilo sever, nestanovilo kohena, pak u ptactva, pro něž nestanovilo sever, není snad úsudkem, že pro ně nestanoví kohena? Proto Písmo praví: „ke kohenovi“ – aby pro to stanovilo kohena.

Mohl bych [myslet], že mu nakroutí [vaz] nožem. A je to úsudek: Jestliže pro porážku, pro niž [Písmo] nestanovilo kohena, stanovilo nástroj, pak pro nakroucení, pro něž stanovilo kohena, není snad úsudkem, že pro ně stanoví nástroj?

Proto Písmo praví: „kohen … a nakroutí“ (Lv 1,15). Řekl rabi Akiva: Copak by tě napadlo, že by se nekněz přibližoval k oltáři? Proč tedy Písmo praví „kohen“? Aby nakroucení bylo [provedeno] samotným kohenem [, jeho tělem].

Mohl bych [myslet], že mu nakroutí [vaz] buď nahoře, nebo dole. Proto Písmo praví: „a nakroutí … a spálí“ – jako pálení [se koná] na vrcholu oltáře, tak i nakroucení na vrcholu oltáře.

„A nakroutí“ – z týlu. Říkáš „z týlu“, či snad jen od hrdla? A je to úsudek: Je řečeno zde „a nakroutí“ a je řečeno jinde „a nakroutí“ (Lv 5,8); jako jinde [je to] z týlu, tak i zde z týlu.

Či snad: Jako jinde nakroutí a neoddělí, tak i zde nakroutí a neoddělí? Proto Písmo praví: „a nakroutí … a spálí“ – jako při pálení [se pálí] hlava zvlášť a tělo zvlášť, tak i při nakroucení hlava zvlášť a tělo zvlášť.

A odkud [víme], že pálení hlavy [se koná] samo o sobě a těla samo o sobě? Neboť je řečeno: „a spálí ho“ (Lv 1,17) – hle, pálení těla je [tím] řečeno. Jak tedy naplním „a spálí na oltáři“ (Lv 1,15)? Písmo mluví o pálení hlavy.

„A jeho krev bude vymačkána“ (Lv 1,15) – celá – „na stěnu oltáře“; ne na stěnu rampy a ne na stěnu Svatyně. A která [stěna] to je? To je horní stěna.

Či snad je to jen dolní stěna? A je to úsudek: Jestliže u dobytka, jehož oběť za hřích [se kropí] nahoře, se jeho zápalná oběť [kropí] dole, pak u ptactva, jehož oběť za hřích [se kropí] dole, není snad úsudkem, že jeho zápalná oběť [se kropí] dole?

Proto Písmo praví: „a nakroutí a spálí a jeho krev bude vymačkána“. Copak by tě napadlo, že by po spálení znovu vymačkával? Má ti to však říci: Jako pálení [se koná] na vrcholu oltáře, tak i vymačkání na vrcholu oltáře. Jak tedy? Vystoupil po rampě, obrátil se k ochozu a přišel k jihovýchodnímu rohu; nakroutil jí hlavu z týlu, oddělil ji a vymačkal její krev na stěnu oltáře. Jestliže to vykonal pod svýma nohama, byť jen o loket, je platná.

Rabi Nechemja a rabi Eliezer ben Jaakov říkají: Celá se koná jen na vrcholu oltáře. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Abaje a Rava oba řekli: Rozdíl mezi nimi je, [zda] udělá hraniči [dřeva] na ochozu.

„Přistoupil k tělu“ atd. Učili naši mistři: „A odstraní jeho vole s jeho peřím“ (Lv 1,16) – to je vole.

Mohl bych [myslet], že ho vyřízne nožem a vyjme; proto Písmo praví: „s jeho peřím“ – vyjme s ním [i] peří. Aba Josi ben Chanan říká: Vyjme je a vyjme s nimi i žaludek.

V domě rabiho Jišmaela učili: „S jeho peřím“ – s jeho [vlastní] kůží; vyřízne ji nožem jako okénko.