Zevachim 82b זבחים

místo, kde je [věc] trojí: v krvi, v mase a v tucích [k pálení].

Ať tedy úmysl nečiní neplatným [ani] venku, na základě úsudku od lehčího k těžšímu: Jestliže na místě, kde krev, která je uvnitř, činí neplatnou tu, která je venku, úmysl nečiní neplatným, [totiž] uvnitř, pak na místě, kde krev, která je venku, nečiní neplatnou tu, která je uvnitř, není snad úsudkem, že úmysl nečiní neplatným venku?

Proto Písmo praví: „třetího“ – [úmysl] mimo její čas [činí] pigul, [úmysl] mimo její místo [činí neplatnou].

Maso, [které vyšlo ven, je neplatné]; [maso,] které bylo vneseno dovnitř, je platné.

Neboť by [plynulo] z úsudku, že je neplatné: Jestliže na místě, kde krev, která je venku, nečiní neplatnou tu, která je uvnitř, maso, které vyšlo ven, je neplatné, pak na místě, kde krev, která je uvnitř, činí neplatnou tu, která je venku, není snad úsudkem, že maso, které bylo vneseno dovnitř, [se stane] neplatným?

Hle, praví: „její krev“ – její krev, a ne maso.

Pak úsudek od lehčího k těžšímu: Jestliže na místě, kde krev, která je uvnitř, činí neplatnou tu, která je venku, maso, které bylo vneseno dovnitř, je platné, pak na místě, kde krev, která je venku, nečiní neplatnou tu, která je uvnitř, není snad úsudkem, že maso, které vyšlo ven, je platné?

Hle, praví: „Maso roztržené na poli nebudete jíst“ (Ex 22,30) – jakmile maso vyšlo mimo svou ohradu, stalo se zakázaným.

Učili naši mistři: „Dovnitř“ – mám jen [svatyni svatých] uvnitř; Svatyně – odkud? Proto Písmo praví: „do svatyně dovnitř“ (Lv 10,18).

Ať tedy řekne [jen] „do svatyně“ a neříká „dovnitř“! Řekl Rava: Toto přišlo a poučilo o tom, tak jako je tomu u usedlíka a nádeníka.

Neboť se učí [v baraitě]: „Usedlík“ (Ex 12,45) – to je ten, kdo je koupen trvalou koupí; „nádeník“ – to je ten, kdo je koupen koupí na léta.

Ať tedy řekne „usedlík“ a neříká „nádeník“, a já bych řekl: [Jestliže] ten, kdo je koupen trvalou koupí, nejí [pesach], ten, kdo je koupen koupí na léta, tím spíše ne!

Kdyby tomu tak bylo, řekl bych: „Usedlík“ – to je ten, kdo je koupen koupí na léta, ale ten, kdo je koupen trvalou koupí, ať jí. Přišel „nádeník“ a poučil o „usedlíkovi“, že tento je koupen trvalou koupí a onen koupí na léta, a nejí.

Řekl mu Abaje: Dobře tam – jsou to dvě osoby, a třebaže Písmo mohlo napsat [jen] „ten s probodnutým uchem nebude jíst“ a ten druhý by vyplynul z úsudku od lehčího k těžšímu, [platí, že] věc, která by vyplynula z úsudku, se Písmo [přesto] namáhá napsat. Ale zde – jelikož [oběť] je neplatná [už] ve Svatyni, co by potřebovala [zmínka] svatyně svatých?

Nýbrž řekl Abaje: Je to potřebné jen pro průchozí cestu [skrze Svatyni]. Řekl mu Rava: Ale vždyť je u toho psáno „vnesení“! Nýbrž řekl Rava: Cokoli, co má být vneseno do svatyně svatých, se ve Svatyni nestane neplatným.

Otázal se Rava: Býček za [obecně] skrytou věc obce a kozel za modloslužbu, jejichž krev byla vnesena do svatyně svatých – jak to je?

Říkáme snad: „Do svatyně dovnitř“ – všude, kde nazýváme [místo] „do svatyně“, nazýváme ho [i] „dovnitř“; všude, kde ho nenazýváme „do svatyně“, nenazýváme ho [ani] „dovnitř“? Či snad [je to] mimo jejich místo?

A jestliže dospěješ k závěru, že [je to] mimo jejich místo – býček a kozel Dne smíření, jejichž krví pokropil mezi tyče [archy], a vynesl je do Svatyně a [znovu] je vnesl – jak to je?

Říkáme snad, že je to jejich místo? Či snad, protože vyšla, vyšla?

A jestliže dospěješ k závěru, že protože vyšla, vyšla – pokropil jejich krví oponu,