Zevachim 82a זבחים

Ať tedy dá uvnitř a pak dá venku? Protože jsou [tu] oběť za hřích a oběť za vinu, u nichž, když byla vnesena jejich krev [dovnitř], jsou neplatné, není mu to jednoznačné.

„Neboť rabi Akiva říká“ [atd.]. Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Čemu se ta věc podobá? Žákovi, který svému učiteli namíchal [víno] s horkou vodou. [Učitel] mu řekl: Namíchej mi. [Žák] mu řekl: S čím? Řekl mu: Copak se teď zabýváme [jen] horkou? Jak s horkou, tak se studenou.

I zde: Vždyť se [v kontextu] zabýváme obětí za hřích, a přichází „oběť za hřích“, kterou napsal Milosrdný – k čemu ji potřebuji? Neříkám [tím] jen oběť za hřích, nýbrž všechna posvěcená [zvířata].

Namítl Rav Huna, syn Rava Jehošuy: Vždyť všechna posvěcená [zvířata] byla zahrnuta s ohledem na oltář co do vydrhnutí a vypláchnutí [nádob]; „oběť za hřích“, kterou napsal Milosrdný – k čemu ji potřebuji? Vyvoď z toho: Oběť za hřích ano, jiná věc ne.

A toto se podobá jen žákovi, který svému učiteli namíchal jak s horkou, tak se studenou, a [učitel] mu řekl: Nemíchej mi [nic] než horkou.

Nýbrž důvod rabiho Akivy je ze [slov] „oběť za hřích“ a „každá oběť za hřích“, neboť se učí [v baraitě]: „Oběť za hřích“ – mám jen oběť za hřích; velesvaté oběti – odkud? Proto Písmo praví: „každá oběť za hřích“ (Lv 6,23). Méně svaté oběti – odkud? Proto Písmo praví: „a každá oběť za hřích“ – to jsou slova rabiho Akivy.

Řekl mu rabi Josi Galilejský: I kdybys zahrnoval celý den, neposlechnu tě [, že jde o něco] než o oběť za hřích. Mám jen oběť za hřích jednotlivce; oběť za hřích obce – odkud? Proto Písmo praví: „každá oběť za hřích“. A mám jen oběť za hřích – samce; oběť za hřích – samici – odkud? Proto Písmo praví: „a každá“.

To je obráceně! Nýbrž takto to říká: Mám jen oběť za hřích – samici; oběť za hřích – samce – odkud? Proto Písmo praví: „a každá oběť za hřích“.

A domnívá se rabi Josi Galilejský, že tento verš přichází k tomuto [účelu]? Vždyť se učí [v baraitě]: Rabi Josi Galilejský říká: (Protože jsme nalezli, že) celý ten oddíl mluví jen o spalovaných býčcích a spalovaných kozlech,

[aby se] spalovaly jejich neplatné [části] v Chrámovém hradu a aby se na jejich jedení vztahoval zákaz.

Řekli mu: Oběť za hřích, jejíž krev byla vnesena do svatyně svatých – odkud [víme, že je neplatná]? Řekl jim: „Hle, nebyla vnesena [její krev]“ (Lv 10,18).

Mluví podle slov rabiho Akivy.

MIŠNA: Oběť za hřích, jejíž krev přijal do dvou kalichů – vyšel-li jeden z nich ven, vnitřní je platný; byl-li jeden z nich vnesen dovnitř, rabi Josi Galilejský prohlašuje vnější za platný a mudrci [ho] prohlašují za neplatný.

Řekl rabi Josi Galilejský: Jestliže na místě, kde úmysl činí neplatným, [totiž] venku, nečiní [Tóra] to, co zůstalo, jako [by] vyšlo, pak na místě, kde úmysl nečiní neplatným, [totiž] uvnitř, není snad úsudkem, že nebudeme činit to, co zůstalo, jako [by bylo] vneseno?

Byla-li [krev] vnesena ke smíření, i když nesmiřovala, je neplatná – to jsou slova rabiho Eliezera. Rabi Šimon říká: [Není neplatná,] dokud nesmiřovala. Rabi Jehuda říká: Jestliže [ji] vnesl neúmyslně, je platná.

Všechny neplatné krve, které byly dány na oltář – čelenka nezíská přízeň [pro ně], kromě nečistého; neboť čelenka získává přízeň pro nečisté, ale nezískává přízeň pro to, co vyšlo.

GEMARA: Učí se [v baraitě]: Řekl rabi Josi Galilejský: [Je to] úsudek od lehčího k těžšímu: Jestliže na místě, kde úmysl činí neplatným, [totiž] venku, krev, která je venku, nečiní neplatnou tu, která je uvnitř, pak na místě, kde úmysl nečiní neplatným, [totiž] uvnitř, není snad úsudkem, že krev, která je uvnitř, nečiní neplatnou tu, která je venku?

Řekli mu: Hle, praví: „jejíž krev bude vnesena“ (Lv 6,23) – i část její krve.

Řekl jim: Pak úsudek od lehčího k těžšímu pro to, co vyšlo: Jestliže na místě, kde úmysl nečiní neplatným, [totiž] uvnitř, krev, která je uvnitř, činí neplatnou tu, která je venku, pak na místě, kde úmysl činí neplatným, [totiž] venku, není snad úsudkem, že krev, která je venku, činí neplatnou tu, která je uvnitř?

Řekli mu: Hle, praví: „bude vnesena“ – to, co bylo vneseno, činí neplatným, ale to, co vyšlo, nečiní neplatným.

Ať tedy úmysl uvnitř činí neplatným na základě úsudku od lehčího k těžšímu: Jestliže na místě, kde krev, která je venku, nečiní neplatnou tu, která je uvnitř, úmysl činí neplatným, [totiž] venku, pak na místě, kde krev, která je uvnitř, činí neplatnou krev, která je venku, není snad úsudkem, že úmysl činí neplatným uvnitř?

Hle, praví: „třetího dne“ (Lv 7,17) –