Zevachim 85a זבחים

neboť [taková oběť] nemá být horší, než kdyby [ji] porazil venku a vynesl venku.

Namítl Rav Chija bar Avin: Kdo porazí ptáka uvnitř a vynese ho venku, je osvobozen; porazil-li [ho] venku a vynesl venku, je povinen. Řekněme [i zde]: nemá to být horší, než kdyby porazil a vynesl venku?

[Je to] námitka. Chceš-li, řekni: Porážka ptáka uvnitř [nádvoří] jej [pouze] usmrcuje [, a není tedy obětí].

Řekl Ula: Obětní části méně svatých obětí, které [kohen] vynesl [na oltář] před pokropením jejich krví, nesestoupí, [neboť] se staly chlebem oltáře.

Řekl rabi Zera: I my jsme to učili: [Obětina,] jejíž krev se vylila a jejíž krev vyšla mimo závěsy [nesestoupí]. Jestliže tam, kde by neměl čím pokropit, kdyby chtěl kropit, jsi řekl, že pokud byly vyneseny, nesestoupí, zde, kde by mohl pokropit, kdyby chtěl kropit, ne tím spíše?

Vyložil to [jako výrok] o velesvatých obětích.

Ale vždyť pesach, který [patří k] méně svatým obětem [, je v Mišně zmíněn]! Vyložil to [o případě], kdy [byl poražen] ne pro svůj účel.

Učili jsme [v Mišně]: A všechny, které byly vyneseny živé na oltář, sestoupí. Z toho [plyne], že poražené nesestoupí. Což ne bez rozdílu, zda velesvaté, či méně svaté oběti?

Ne, poražené – některé z nich sestoupí a některé z nich nesestoupí. Ale vždyť učí „všechny“! [Slovo] „všechny“ se vztahuje k živým.

To je samozřejmé! Ve skutečnosti [jde] o živé, a to [se zvířaty s vadou, jako] blána na oku, a podle rabiho Akivy, který říká, že pokud byly vyneseny, nesestoupí [, učí nás, že živé sestoupí].

Jak jsi to vyložil? [Že jde] o nezpůsobilé. Řekni [tedy] závěr: A tak zápalná oběť, která byla vynesena živá na vrchol oltáře, sestoupí; porazil-li ji na vrcholu oltáře, stáhne ji a rozporcuje na jejím místě. Ale je-li nezpůsobilá, podléhá stahování a porcování? „A rozporcuje ji“ (Lv 1,6), řekl Milosrdný – „ji“, způsobilou, a ne nezpůsobilou!

Závěr se vrátil k způsobilé. A co nás tím učí? Že se stahování a porcování provádí na vrcholu oltáře.

A co lze říci podle toho, kdo říká, že stahování a porcování se na vrcholu oltáře neprovádí? Zde jde o případ, kdy [obětina] měla dobu způsobilosti a stala se nezpůsobilou, a je to [názor] rabiho Elazara, syna rabiho Šimona, který říká: Jakmile byla krev pokropena a maso bylo na chvíli přijato [k usmíření], stáhne ji a její kůže [připadne] kohanům.

Ale proč [potom] učí: Jak postupuje? Snese vnitřnosti dolů a omyje je – k čemu to potřebuji?

Co jiného má dělat? Má je obětovat s jejich výkaly? „Přines to přece svému místodržiteli, zda tě přijme nebo ti prokáže přízeň?“ (Mal 1,8).

Takto jsme mínili: Proč je omývá? Neboť kdyby se přihodilo, že přijde jiný kohen a nebude o tom vědět, vynesl by je [na oltář].