MIŠNA: Kohen a levita, kteří si vzali pole do nájmu za podíl od Izraelity: jako dělí neposvěcené, tak dělí i pozdvihovanou dávku. Rabi Eliezer říká: Desátek je jejich, neboť přišli s touto podmínkou.
GEMARA: Rabíni namítali rabi Eliezerovi: Čím [desátek] nabyli? Řekl jim: Neuznáváte snad, že kdyby si mezi sebou stanovili, že budou dělit desátky…? – I kdyby si to stanovili, čím by nabyli? – Neurčený případ je, jako by řekl: Utrhni z této půdy, abys nabyl její desátky. Řekl mu: Nemají jiný způsob? Není-li způsob, ať je neurčený případ, jako by řekl: Utrhni z této půdy, abys nabyl jednu desetinu, která je v ní.
Učí se: Kohen od kohena, levita od levity, Izraelita od Izraelity dělí desátky. Pro koho to bylo třeba říci? Pro rabi Eliezera: ačkoli rabi Eliezer řekl: Desátek je jejich, neboť přišli s touto podmínkou, zde uznává, že dělí desátky.
Izraelita, který si vzal pole do nájmu od kohena a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou moje“, nebo „tvoje“, nebo „moje a tvoje“ – je to dovoleno. Kohen, který si vzal pole do nájmu od Izraelity a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou moje“ – je to dovoleno; „tvoje“ – je to zakázáno; „moje a tvoje“ – je to zakázáno. Vzal-li je od něj obvyklým způsobem nájemců, je to dovoleno, a jinak je to zakázáno. – Copak i bez toho nejsou desátky jejich? – Spíše je to takto: „moje“ – [je to] moje; „tvoje“ nebo „moje a tvoje“ – vzal-li je od něj obvyklým způsobem nájemců, je to dovoleno, a jinak je to zakázáno.
Izraelita, který si vzal pole do nájmu od Izraelity s podmínkou, že desátky budou tohoto [určitého kohena], je to zakázáno; „že je vezmu já a dám je tomuto“ – je to dovoleno. – Není to snad totéž, co to první? Rabi Acha řekl: [Je to dovoleno,] jestliže se na tom mezi sebou dohodnou. Rabi Josi řekl: Kde říkáš „dovoleno“, je to tehdy, když je vzal obvyklým způsobem nájemců; a kde říkáš „zakázáno“, je to tehdy, když je od něj nevzal obvyklým způsobem nájemců. Slova rabi Josiho odpovídají rabi Jochananovi a slova rabi Achyrabi Josimu, synu rabi Chaniny. Neboť rabi Josi, syn rabi Chaniny, řekl: Člověk dává své desátky za vděčnou protislužbu. Rabi Jochanan řekl: Člověk nepřináší své desátky za vděčnou protislužbu. Jaký je důvod rabi Josiho ben Chaniny? „Každému patří jeho svaté dary“ (Nu 5,10). Co s tím dělá rabi Jochanan? Ať je dá, komu chce.
Mišna odporuje rabi Josimu, synu rabi Chaniny: „Konam, ať kohanim a levité nemají ze mne užitek“ – ať si [dary] vezmou proti jeho vůli. Vyložil to o tom, kdo říká: Vůbec nechci dávat dar. Věz, že je tomu tak, neboť jsme se učili: „Tito kohanim, tito levité ať nemají ze mne užitek“ – ať je vezmou jiní. Baraita odporuje rabi Jochananovi: Izraelita říká Izraelitovi: „Tady máš tento sela a dej tohoto prvorozeného synovi mé dcery, kohenovi.“ Vyložil to o tom, kdo to chce dát dvěma kohanim a syn jeho dcery je jedním z nich, a on říká: „Tady máš tento sela a dej všechno synovi mé dcery, kohenovi.“
Ptali se před rabi Zeirou: Jak je to v takovém případě kohena vůči Izraelitovi? Rabi Josi řekl: Neodpověděl jim. Rabi Chizkija ve jménu rabi Achy řekl: Takto jim řekl: Podle rabi Josiho ben Chaniny, proč je [případ] kohena vůči Izraelitovi zakázán? Není to snad kvůli zdání? Také rabi Jochanan zastává, že [případ] Izraelity vůči Izraelitovi je zakázán kvůli zdání. Rabi Josi, syn rabi Buna, řekl: Je zde znesvěcení svatých darů, a ty říkáš „kvůli zdání“? A dále z tohoto, co se učí: Kohanim a levité, kteří pomáhají na humnech, nemají nárok ani na pozdvihovanou dávku, ani na desátek; a jestliže [jim] dal, je to znesvěcení, neboť je řečeno: „Ať neznesvěcují svaté dary synů Izraele“ (Lv 22,15) – a oni je znesvěcují. Víc než to řekli: Jejich pozdvihovaná dávka není pozdvihovanou dávkou, jejich desátky nejsou desátky a jejich zasvěcené není zasvěcené. A o nich Písmo říká: „Její předáci soudí za úplatek a její kohanim přicházejí za mzdu“ (Mi 3,11). Všudypřítomný na ně přivádí tři pohromy. To je to, co je psáno: „Proto kvůli vám bude Sijón zorán jako pole“ atd. (Mi 3,12).
Mišna odporuje rabi Jochananovi: Kdo zasnubuje [ženu] pozdvihovanými dávkami, desátky, [kněžskými] dary, očistnou vodou nebo očistným popelem, ta je zasnoubená, i když je to Izraelita. Vyložil to o pozdvihované dávce, která mu připadla od otce jeho matky, kohena.
Kohen, který prodal pole Izraelitovi a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou moje“ – desátky jsou jeho. Smí je prodat kohenovi? Poslechněme si to z tohoto: Rabi Abahu řekl ve jménu rabi Šimona ben Lakiše: Kdo prodá desátky svého pole druhému, neučinil nic; děti své otrokyně druhému, neučinil nic; plod ve svém dobytku druhému, neučinil nic; vzdušný prostor své zříceniny druhému, neučinil nic. Spíše mu prodá pole a ponechá si jeho desátky; prodá mu otrokyni a ponechá si její dítě; prodá mu zvíře a ponechá si jeho plod; prodá mu zříceninu a ponechá si její vzdušný prostor. A jak může člověk prodat vzdušný prostor své zříceniny druhému? Vylož to o tom, kdo mu říká: Utrhni ze zříceniny, abys nabyl její vzdušný prostor. A zde má před sebou půdu, o níž mu říká: Utrhni z této půdy, abys nabyl jednu desetinu, která je v ní.
Kohen, který prodal pole Izraelitovi a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou moje“ – desátky jsou jeho. Zemřel-li, jeho synové nemají podíl na desátcích. „Mně a mým synům“, „mně a mým dědicům“ – má podíl na desátcích on, jeho synové mají podíl na desátcích a jeho dědicové mají podíl na desátcích. Rabi Judan bar Šalom se ptal před rabi Josim: Dosud o dědicích, kteří jimi jsou podle Tóry; [platí to] i o dědicích, kteří jimi nejsou podle Tóry?
„Aby všechny desátky byly moje“ – dokud je [pole] před ním, budou desátky jeho, dokud je před ním. Prodal-li je jinému, nemá podíl na desátcích. Znovu je od něj koupil: Rabi Chija učil: Nemá podíl na desátcích. Rabi Hošaja učil: Má podíl na desátcích. Tyto spory odpovídají oněm sporům, neboť jsme se tam učili: Kdo zapudí ženu a vezme ji zpět, vzal ji zpět na základě její první ketuby. Rabi Chanin učil před rabi Lou: Dva amoraim: jeden řekl: co do ketuby, ale ne co do podmínek; a druhý řekl: co do ketuby i co do podmínek. Kdo říká „co do ketuby, ale ne co do podmínek“: má podíl na desátcích. A kdo říká „co do ketuby i co do podmínek“: nemá podíl na desátcích. – Vždyť se učí: Vzal-li si pole do nájmu od kohenky, desátky jsou její. Provdala-li se za Izraelitu, dělí se o desátky. Ovdověla-li nebo byla-li zapuzena, vrátila se do původního stavu. – Tam [šlo o to], že prodal, a zde, že vzal do nájmu. – Vždyť rabi Chija učil: „prodala“! Rabi Šmuel bar Evdema řekl: Tam [pole] vyšlo z moci obou; ale zde vyšlo z moci prodávajícího a nevyšlo z moci kupujícího.
Kohen, který prodal pole Izraelitovi a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou moje čtyři nebo pět let“, může mu bránit, aby je neosázel vinicí, neosel je borytem a neudělal z něj pole rákosu. „Moje navždy“ – nemůže mu bránit, aby je neosázel vinicí, neosel je borytem a neudělal z něj pole rákosu. Přišel případ před rabi Achu bar Ullu a ten [kupujícího] zavázal dát mu jednu desetinu rákosu.
Izraelita, který prodal pole kohenovi a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou moje čtyři nebo pět let“ – je to dovoleno. Navždy – je to zakázáno, neboť kohen nemůže učinit kohena. Kohen, který prodal pole Izraelitovi a řekl mu: „S podmínkou, že desátky budou tvoje čtyři nebo pět let“ – je to zakázáno. Zde říkáš „dovoleno“ a zde říkáš „zakázáno“? Zde mu přisoudil to, co je v jeho moci, a zde mu přisoudil to, co není v jeho moci.
Originál: Jerusalem Talmud Demai 6:2 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.