MIŠNA: Starší soudního dvora ho předali starším kněžstva, odvedli ho do horní síně domu Avtinas, zapřísáhli ho, rozloučili se a odešli. Říkali mu: Můj pane veleknězi, my jsme poslové soudního dvora a ty jsi náš posel a posel soudního dvora. Zapřísaháme tě při Tom, který dal svému Jménu přebývat v tomto domě, abys nezměnil nic ze všeho, co jsme ti řekli. On se odvrátil a plakal a oni se odvrátili a plakali.
„On se odvrátil a plakal“: protože byl podezříván. „A oni se odvrátili a plakali“: protože toho bylo třeba. Proč ho zapřísahají? Kvůli boetusovcům, kteří říkali: Ať zapálí [kadidlo] venku a vnese dovnitř.
Stalo se s jedním, že zapálil venku a vnesl dovnitř. Když vyšel, řekl svému otci: I když jste to vykládali po všechny své dny, nekonali jste to, dokud nepovstal onen muž a nevykonal to. Řekl mu: I když jsme to vykládali po všechny své dny, jednali jsme přece podle vůle mudrců. Divil bych se, kdyby onen muž měl ve světě dlouhý život. Říkali: Neuplynulo ani málo dnů a zemřel. A někteří říkají: Z nosu mu vyráželi červi a na čele mu vyrostlo cosi jako telecí kopyto.
Někteří chtějí říci: To s krávou, to se sukou a to se Dnem smíření je jedno a totéž. Rabi Simon tak neříkal, ale: buď kráva a suka je jeden [případ] a Den smíření jeden, nebo kráva a Den smíření je jeden a suka jeden. Kdo říká „neuplynulo ani málo dnů a zemřel“, [podle toho] spáchal všechny tři. Kdo říká „z nosu mu vyráželi červi a na čele mu vyšlo cosi jako telecí kopyto“, je jako ten, kdo říká: buď kráva a suka je jeden a Den smíření jeden, nebo kráva a Den smíření je jeden a suka jeden. Nádvoří na ně zvolalo: Vyjděte odtud, synové Eliho! Znečistili jste dům našeho Boha. Téhož dne se ulomil roh oltáře a položili na něj hroudu soli, aby nevypadal jako poškozený, neboť každý oltář, který nemá roh, obchůzku a základ, je neplatný.
Ptali se před rabi Abahuem: Ale je přece psáno: „A žádný člověk nebude ve Stanu setkávání, když vejde, aby vykonal smíření ve svatyni, dokud nevyjde“ (Lv 16,17). Ani ti, o nichž je psáno: „Podoba jejich tváří byla tváří člověka“ (Ez 1,10), nebudou ve Stanu setkávání. Řekl jim: To platí v době, kdy vchází náležitým způsobem.
Je psáno: „a přinese za oponu“ (Lv 16,12). „A položí kadidlo na oheň před Hospodinem“ (Lv 16,13), aby nepřipravoval venku a nevnášel dovnitř. Neboť saduceové říkají: Ať připraví venku a vnese. Jestliže se tak činí před tělem a krví, tím spíše před Všudypřítomným. A říká se: „Neboť v oblaku se ukážu nad slitovnicí“ (Lv 16,2). Řekli jim mudrci: Copak už není řečeno: „A položí kadidlo na oheň před Hospodinem“? Klade je jedině uvnitř. [Proč je tedy řečeno: „Neboť v oblaku se ukážu nad slitovnicí“?] To učí, že do něj přidává látku, která dává stoupat kouři. A odkud, že do něj přidává látku, která dává stoupat kouři? Proto se praví: „A oblak kadidla zakryje [slitovnici, která je nad schránou, a nezemře]“ (Lv 16,13). Hle, nepřidal-li do něj látku, která dává stoupat kouři, nebo vynechal-li jednu z jeho přísad, propadá smrti. „A nezemře“, to je trest. „Neboť v oblaku se ukážu nad slitovnicí“, to je výstraha.
Řekl rabi Elazar be-rabi Šimon: Mohl bych myslet, že trest a výstraha byly řečeny před smrtí synů Aharonových? Proto se praví: „Po smrti dvou synů Aharonových“ (Lv 16,1). Je-li to po smrti dvou synů Aharonových, mohl bych myslet, že obojí bylo řečeno po smrti dvou synů Aharonových? Proto se praví: „Neboť v oblaku se ukážu nad slitovnicí“ (Lv 16,2). Jak je to tedy? Výstraha byla řečena před smrtí dvou synů Aharonových a trest byl řečen po smrti dvou synů Aharonových. Řekl rabi Zeira: Není zde psáno „v oblaku jsem se ukázal“, ale „ukážu se“. Odtud [plyne], že Svatý, budiž požehnán, netrestá, aniž předtím varoval.
Originál: Jerusalem Talmud Yoma 1:5 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.