MIŠNA: Vnější byla sepnuta na jihu a vnitřní na severu; a jde mezi nimi, až dojde na sever. Došel na sever a obrátil se tváří k jihu; šel vlevo podél opony, až došel ke schráně. Došel ke schráně, postavil uhelnici mezi tyče. Nasypal kadidlo na uhlíky a dům se naplnil dýmem. Vyšel a přišel stejnou cestou, jakou vešel. Modlí se krátkou modlitbu, ale neprodlužoval svou modlitbu, aby nevyděsil Izrael.
GEMARA: Učí se: Od svícnu k jihu vcházel, slova rabiho Meira. Rabi Josi říká: Od stolu k severu vcházel. Někteří tanaité učí: Mezi zlatým oltářem a svícnem vcházel. Jde mezi nimi, až dojde na sever. Tiskl lokty k tělu, aby se opony nespálily. Došel na sever a obrátil se tváří k jihu. Vracel se pozpátku, aby se nezdálo, že překračuje mezi tyčemi. Jak to dělá? Rabi Chanina řekl: Postaví lžíci na zem, hodí kadidlo do vzduchu a zachytí je v uhelnici. Šmuel řekl: Přidržuje ji nohou. Rabi Jochanan řekl: Vysype z lžíce a [dým] stoupá jako sloup a potom se rozptyluje a klesá.
Vyšel a přišel stejnou cestou, jakou vešel: podle rabiho Josiho. Avšak podle rabiho Meira by to nemohl udělat, ani kdyby chtěl. Proč? Aby se neobrátil zády ke svatému místu.
Je psáno: „A Šalomoun přišel k výšině v Gibeonu, Jeruzalém“ (2Pa 1,13). Jak to máme chápat? Přicházel-li z Jeruzaléma, mělo by se říci: z Jeruzaléma k výšině. Přicházel-li od výšiny, mělo by se říci: od výšiny do Jeruzaléma. Rabi Šmuel bar Evudama řekl: K výšině šel [tváří], aby se neobrátil zády ke svatému místu.
A modlí se krátkou modlitbu ve vnější části domu. A takto zněla modlitba velekněze na Den smíření, když v pokoji vyšel ze svatyně: Kéž je Ti milé, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, aby na nás nevyšlo vyhnanství, ani tento den, ani tento rok. A vyjde-li na nás vyhnanství tento den nebo tento rok, ať je naše vyhnanství na místo Tóry. Kéž je Ti milé, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, aby na nás nevyšel nedostatek, ani tento den, ani tento rok. A vyjde-li na nás nedostatek tento den nebo tento rok, ať je náš nedostatek nedostatkem v přikázáních. Kéž je Ti milé, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, aby tento rok byl rokem laciným, rokem sytosti, rokem obchodu, rokem dešťů, tepla a rosy; a aby Tvůj lid Izrael nepotřeboval jeden druhého. A nevšímej si modlitby pocestných. Rabíni z Kesareje říkají: A pro Tvůj lid Izrael, aby se vládci nepovyšovali jeden nad druhého. A za lidi ze Šaronu říkal: Kéž je Ti milé, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, aby se jejich domy nestaly jejich hroby.
A neprodlužoval, aby nevyděsil Izrael. Stalo se, že jeden prodloužil a rozhodli se vejít za ním. Říkají: Byl to Šimon Spravedlivý. Řekli mu: Proč jsi prodloužil? Řekl jim: Modlil jsem se za Chrám vašeho Boha, aby nebyl zničen. Řekli mu: Přesto jsi neměl prodlužovat.
Čtyřicet let sloužil Šimon Spravedlivý Izraeli ve velekněžství. V posledním roce jim řekl: V tomto roce zemřu. Řekli mu: Odkud to víš? Řekl jim: Každý rok, když jsem vcházel do Svatyně svatých, vcházel se mnou a vycházel se mnou jeden stařec oděný v bílém a zahalený v bílém. Tento rok vešel se mnou, ale nevyšel se mnou. Otázali se před rabim Abahu: Ale je psáno: „Žádný člověk nebude ve stanu setkávání, když vejde, aby vykonal smíření ve svatyni, dokud nevyjde“ (Lv 16,17). Ani ti, o nichž je psáno: „a podoba jejich tváří byla tvář člověka“ (Ez 1,10), nebudou ve stanu setkávání. Řekl jim: Copak mi kdo řekl, že to byl člověk? Já říkám: Byl to Svatý, budiž požehnán.
Originál: Jerusalem Talmud Yoma 5:2 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.