Odkud jsou tato slova? „A učiní jednu“
(Lv 4,2); „a učiní tyto“; „a učiní z těchto“. ‚A učiní jednu‘ – aby byl povinen za každou jednotlivou; ‚tyto‘ – aby byl povinen za všechny jednu; ‚z těchto‘ – aby byl povinen za odvozené práce. Nebo řekneme: Písmo mluví o modloslužbě?
Rabi Zakaj učil před
rabim Jochananem: Obětoval, pálil kadidlo a vykonal úlitbu v jednom nevědomí: je povinen za každou jednotlivou. Řekl mu
rabi Jochanan: Babylóňane, přešel jsi s tím v ruce tři řeky, a zlomilo se ti to! Je povinen jen jednu. Dokud se mu to v ruce nezlomilo, je tu ‚jedna‘ a není tu ‚tyto‘; jakmile se mu to v ruce zlomilo, je tu ‚tyto‘ a není tu ‚jedna‘. Ať je tomu tak i u modloslužby: při službě, která je jí vlastní, při službě jako službě Nejvyššímu a při klanění. Při službě jí vlastní – aby byl povinen za každou jednotlivou; při službě Nejvyššímu – aby byl povinen za všechny jednu; při klanění – aby byl povinen za její část.
Rabi Bun bar Chija jménem
rabiho Šmuela bar Rav Jicchaka: Je psáno: „Zhřeší-li pomazaný kněz, takže uvalí vinu na lid, přinese býčka“
(Lv 4,3).
[Jde o] přikázání, za která pomazaný přináší býčka. Vyloučena je modloslužba, za niž nepřináší býčka, ale jen kozu. Namítli: Hle, tuky a zakázaná spojení, a pomazaný za ně přináší býčka! Přišli jsme učit jen o věcech, které mají odvozeniny; tuky odvozeniny nemají a u zakázaných spojení učinil toho, kdo začíná, jako toho, kdo dokonává. Druhové říkají: „Je to Šabat pro Hospodina“
(Lv 23,3) – aby byl povinen za každý jednotlivý Šabat.
Rabi Ila řekl: Je psáno: „Každý, kdo v něm dělá práci, zemře“
(Ex 35,2) – ne ten, kdo
[ji] dělá v něm a v jiném. Říkáš, že se Šabaty nespojují. Rozdělují?
Rabi Josi ben
rabi Bun řekl: Jako se nespojují, tak ani nerozdělují.
מְנָן אִלֵּין מִילַּיָיא. וְעָשָׂה אַחַת. וְעָשָׂה הֵנָּה. וְעָשָׂה מֵהֵנָּה. וְעָשָׂה אַחַת. לְחַיֵיב עַל כָּל אַחַת וָאַחַת. הֵנָּה. לְחַיֵיב עַל כּוּלְֹּהֹן אַחַת. מֵהֵנָּה. לְחַיֵיב עַל הַתּוֹלְדוֹת. אוֹ נֵימַר. בָּעֲבוֹדָה זָרָה הַכָּתוּב מְדַבֵּר. תַּנֵּי רִבִּי זַכַּיי קוֹמֵי רִבִּי יוֹחָנָן. זִיבֵּחַ קִיטֵּר וְנִיסַּךְ בְּהֶעֱלֶם אֶחָת חַיָיב עַל כָּל אַחַת וָאַחַת. אֲמַר לֵיהּ רִבִּי יוֹחָנָן. בַּבָלַיָיא. עֲבַרְתְּ בָיָדָךְ תְּלָתָא נְהָרִין וְאִיתָבַּרְתְּ. אֵינוֹ חַיָיב אֶלָּא אַחַת. עַד לָא יַתְבְּרִינֵּהּ בְּיָדֵיהּ יֵשׁ כָּאן אַחַת אֵין כָּאן הֵנָּה. מִן דְּתַבְרָהּ בְּיָדֵיהּ יֵשׁ כָּאן הֵנָּה אֵין כָָּאן אַחַת. וִיהִי כֵן בָּעֲבוֹדָה זָרָה. בָּעֲבוֹדָתָהּ כַּעֲבוֹדַת הַגָּבוֹהַּ בְּהִשְׁתַּחֲוָיָה. בָּעֲבוֹדָתָהּ לְחַיֵיב עַל כָּל אַחַת וָאַחַת. בָּעֲבוֹדַת הַגָּבוֹהַּ לְחַיֵיב עַל כּוּלְֹּהֹן אַחַת. בְּהִשְׁתַּחֲוָיָה לְחַיֵיב עַל מִקְצָתָהּ. רִבִּי בּוּן בַּר חִיָיא בְשֵׁם רִבִּי שְׁמוּאֵל בַּר רַב יִצָחָק. כְּתִיב אִם הַכֹּהֵן הַמָּשִׁיחַ יֶחֱטָא לְאַשְׁמַת הָעָם וְהֵבִיא פָּר. מִצְוֹת שֶׁהַמָּשִׁיחַ מֵבִיא עֲלֵיהֶן פָּר. יָצָאת עֲבוֹדָה זָרָה שֶׁאֵינוֹ מֵבִיא עָלֶיהָ פָר אֶלָּא שְׂעִירָה בִלְבַד. הָתִיבוּן. הֲרֵי חֲלָבִים וָעֲרָיוֹת הֲרֵי הַמָּשִׁיחַ מֵבִיא עָלֶיהָ פָּר. לָא אֲתִינָן מַתְנֵי אֶלָּא דְבָרִים שֶׁיֵּשׁ לָהֶן תּוֹלְדוֹת. חֲלָבִים אֵין לָהֶן תּוֹלְדוֹת. עֲרָיוֹת עָשָׂה בָהֶן אֶת הַמְעָרֶה כְגוֹמֵר. חֲבֵרַיָיא אָמְרִין. שַׁבָּת הִיא לַיי. לְחַיֵיב עַל כָּל שַׁבָּת וְשַׁבָּת. אָמַר רִבִּי אִילָא. כְּתִיב כָּל הָעוֹשֶׂה בוֹ מְלָאכָה יוּמָת. לֹא הָעוֹשֶׂה בוֹ וּבַחֲבֵירוֹ. אַתָּ אָמַר. אֵין הָשַּׁבָּתוֹת מִצְטָרְפוּת. חוֹלְקוֹת. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי בֶּן רִבִּי בּוּן. כְּשֵׁם שֶׁאֵינָן מִצְטָרְפוּת כָּךְ אֵין חוֹלְקוֹת.