MIŠNA: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné: orání, setí, žnutí, vázání snopů, mlácení, převívání, přebírání, mletí, prosévání, hnětení a pečení; stříhání vlny, její bělení, česání, barvení, předení, napínání osnovy, zhotovení dvou nitěnek, tkaní dvou nití, přerušení dvou nití, vázání a rozvazování; šití dvou stehů, trhání za účelem šití dvou stehů; lov jelena, jeho porážení, stahování z kůže, solení, hlazení [kůže], vydělávání a přiřezávání; psaní dvou písmen a mazání za účelem psaní dvou písmen; stavění a bourání, hašení a zapalování, úder kladivem a vynášení z jedné oblasti do druhé. To jsou hlavní práce, čtyřicet bez jedné.
GEMARA: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné. Odkud jsou hlavní práce z Tóry? Rabi Šmuel bar Nachman jménem rabiho Jonatana: Odpovídají čtyřiceti bez jedné [výskytům slova] ‚práce‘, které jsou psány v Tóře. Ptali se před rabim Achou: Všude, kde je psáno ‚práce‘ v množném čísle, [počítají se] dvě? Rabi Šijan řekl: Rabi Acha prošel očima celou Tóru a nenašel takto psanou tuto věc. Tato věc byla otázkou: „A přišel do domu, aby konal svou práci“ (Gn 39,11) – patří mezi ně? „A dokončil Bůh v sedmý den svou práci, kterou konal“ (Gn 2,2) – patří mezi ně? Rabi Šimon ben Jochaj učil: „Šest dní budeš jíst nekvašené chleby a v sedmý den bude slavnostní shromáždění pro Hospodina, tvého Boha; nebudeš konat práci“ (Dt 16,8). To přichází doplnit čtyřicet bez jedné prací psaných v Tóře.
Rabi Josi ben Chanina řekl: Není zde psáno ‚Toto je slovo‘, ale „Toto jsou slova“ (Ex 35,1). Slovo, slova, ta slova – odtud hlavní a odvozené práce. Rabi Chanina ze Seforis jménem rabiho Abahua: Alef je jeden, lamed třicet, he pět; ‚slovo‘ je jedno a ‚slova‘ dvě – odtud čtyřicet bez jedné prací psaných v Tóře. Rabíni z Césareje říkají: Na svém vlastním místě nic nechybí: alef je jeden, lamed třicet, chet osm. Rabíni se nezdráhají vykládat záměnu mezi he a chet.
Rabi Jochanan a rabi Šimon ben Lakiš pracovali na této kapitole tři a půl roku. Vyvodili z ní čtyřicet bez jedné odvozených prací ke každé jednotlivé. Co našli k čemu přiřadit, přiřadili; co nenašli k čemu přiřadit, učinili z toho [případ] úderu kladivem.
Synové rabiho Chiji Velkého pracovali na této kapitole šest měsíců. Vyvodili z ní šest věcí ke každé jednotlivé. Synové rabiho Chiji Velkého šli ve stopách svého otce. Neboť rabi Chija učil: Kdo žne, sklízí hrozny, sklízí olivy, sklízí datle, vytrhává a trhá fíky – všichni z důvodu žnutí. Rabi Sidor řekl: Jehuda, syn Rabiho, pracoval na [traktátu] Machširin šest měsíců. Nakonec přišel jeden žák rabiho Simaje, zeptal se ho a on mu neodpověděl. Řekl: Je vidět, že tento neprošel dveřmi Tóry.
Rabi Zakaj učil před rabim Jochananem: Obětoval, pálil kadidlo a vykonal úlitbu v jednom nevědomí: je povinen za každou jednotlivou. Řekl mu rabi Jochanan: Babylóňane, přešel jsi s tím v ruce tři řeky, a zlomilo se ti to! Je povinen jen jednu. Dokud se mu to v ruce nezlomilo, je tu ‚jedna‘ a není tu ‚tyto‘; jakmile se mu to v ruce zlomilo, je tu ‚tyto‘ a není tu ‚jedna‘. Rabi Ba bar Mamal se ptal před rabim Zeirou: Ať je povinen za každou jednotlivou. Jak říkáš ohledně Šabatu: „Nebudeš konat žádnou práci“ (Ex 20,10) je obecné; „Nezapalujte oheň ve všech svých příbytcích“ (Ex 35,3) je zvláštní. Což zapalování nebylo obsaženo v obecném, a vystoupilo z obecného, aby poučilo: Jako zapalování je zvláštní tím, že je samostatným úkonem a je se za něj povinen zvlášť, tak každý jednotlivý úkon, který takový je, zavazuje zvlášť. I zde: „Nebudeš jim sloužit“ (Ex 20,5) je obecné; „Nebudeš se jim klanět“ (Ex 20,5) je zvláštní. Což klanění nebylo obsaženo v obecném? Proč vystoupilo z obecného? Aby poučilo: Jako klanění je zvláštní tím, že je samostatným úkonem a je se za něj povinen zvlášť, tak každý jednotlivý úkon, který takový je, zavazuje zvlášť. Řekl mu: U Šabatu je obecné na jednom místě a zvláštní na jiném; u modloslužby je obecné vedle zvláštního. Řekl mu: A což není psáno: „Neklaň se jinému bohu“ (Ex 34,14), „Kdo obětuje bohům, bude zahuben“ (Ex 22,19)? Hle, obecné na jednom místě a zvláštní na jiném! Řekl mu: Jakmile se učíš z jeho sousedství, ani z obecného na jednom místě se neučíš. Druhové říkají: Není rozdíl, ať je obecné na jednom místě a zvláštní na jiném, nebo obecné a zvláštní na jednom místě: je to obecné a zvláštní. U Šabatu je obecné a potom zvláštní; u modloslužby je zvláštní a potom obecné. Rabi Josi řekl: Není rozdíl, ať obecné a potom zvláštní, ať zvláštní a potom obecné, ať obecné, zvláštní a obecné: je to obecné a zvláštní. U Šabatu je obecné o jeho práci a zvláštní o jeho práci; u modloslužby je obecné o její službě a zvláštní o službě Nejvyššímu.
Rabi Mana řekl: Zapalování vystoupilo bez potřeby; klanění vystoupilo z potřeby. Vystoupilo z potřeby, aby poučilo o sobě samém, že není úkonem. Shoduje se to s tím, co učil Chizkija: „Kdo obětuje bohům, bude zahuben“ (Ex 22,19). Obětování vystoupilo, aby poučilo o všem; klanění, aby poučilo o sobě samém, že není úkonem. Nebo opačně? Věc, která je úkonem, poučuje, a věc, která není úkonem, nepoučuje. Neboť rabi Jirmeja řekl: Zapalování vystoupilo z potřeby, aby poučilo o soudech, že nesmějí soudit v Šabat. Jaký je důvod? Je zde řečeno ‚ve všech svých příbytcích‘ (Ex 35,3) a je tam řečeno: „A budou vám to zákonem práva pro vaše pokolení ve všech vašich příbytcích“ (Nu 35,29). Jako ‚příbytky‘ řečené tam mluví o soudech, tak i ‚příbytky‘ řečené zde mluví o soudech. Rabi Šmuel bar Evduma řekl: Jakmile říkáš, že vystoupilo z potřeby, je to, jako by vystoupilo bez potřeby; a věc, která vystoupila bez potřeby, poučuje.
To říká: Jedna věc, která vystoupila z potřeby, nerozděluje; a bez potřeby rozděluje. Dvě věci, které vystoupily z obecného – rozdělují? Slyšme to z tohoto: Odkud plyne, že kdo přináší [na oltář] z masa oběti za hřích, z masa oběti za vinu, z masa velesvatých obětí, z masa lehce svatých obětí, ze zbytku omeru, ze dvou chlebů, z předkladných chlebů, ze zbytků moučných obětí, z kvasu a z medu, přestupuje zákaz? Učí nás: „Neboť žádný kvas a žádný med nespalujte z něj jako ohnivou oběť Hospodinu“ (Lv 2,11). Hle, cokoli, z čeho něco jde do ohně, spadá pod ‚nespalujte‘.
Rabi Elazar se zeptal rabiho Jochanana: Ať vystoupí dva chleby a poučí o svatých věcech ohledně rampy. Řekl mu: Jako se učí: Oltář – mám jen oltář. Odkud zahrnout rampu? Učí nás: „Ale k oltáři nevystoupí“ (Lv 2,12). Mohl bych se domnívat, že pro službu i ne pro službu? Učí nás: „k líbezné vůni“ (Lv 2,12). Řekl jsem jen pro službu. Řekl mu: Slovo ‚je‘ je omezení: Za tyto je se povinen ohledně rampy, a za ostatní svaté věci se není povinen ohledně rampy. Protože je psáno ‚je‘; kdyby ‚je‘ nebylo psáno, poučovaly by. To říká: Dvě věci, které vystoupily z obecného, nerozdělují. Rabi Chananja, syn rabiho Hilela, řekl: Rozdělit nerozdělují, poučit však poučují.
Rabi Josi be-rabi Bun to neřekl tak, ale: Rabi Elazar se zeptal rabiho Jochanana: Ať vystoupí dva chleby a poučí o všech svatých věcech ohledně rampy. Řekl mu: Slovo ‚je‘ je omezení: Za tyto je se povinen ohledně rampy, a za ostatní svaté věci se není povinen ohledně rampy. To říká: Jedna věc, která vystoupila z obecného z potřeby, nerozděluje, a bez potřeby rozděluje; a dvě věci, které vystoupily z obecného, nerozdělují. A podle rabiho Jišmaela rozdělují. Neboť rabi Bun bar Chija řekl: Slova rabiho Jišmaela: Dvě věci, které vystoupily z obecného, rozdělují. Neboť rabi Jišmael učil: „Nebudete hádat ani věštit“ (Lv 19,26). Což hádání a věštění nebyly v obecném? A vystoupily z obecného k rozdělení.
Obecné s vyhlazením a zvláštní s vyhlazením: Výrok rabiho Jochanana říká, že je to obecné a zvláštní. Neboť rabi Abahu řekl jménem rabiho Jochanana: „Neboť každý, kdo učiní některou z těchto ohavností, bude vyhlazen“ (Lv 18,29). Jeho sestra byla v obecném a vystoupila z obecného, aby rozdělila obecné. Namítl rabi Elazar: A což není psáno: „Nahotu sestry své matky a sestry svého otce neodkryješ, neboť obnažil svou pokrevní příbuznou“ (Lv 20,19)? Řekl mu: Vystoupilo z potřeby, aby se soudilo o obnažení. Řekl mu: A což není psáno: „A muž, který ulehne se ženou v jejím nemoci a odkryje její nahotu, obnažil její zdroj“ (Lv 20,18)? Řekl mu: Vystoupilo z potřeby, aby se u ní soudilo, že kdo začíná, je jako ten, kdo dokonává; abys neřekl: Protože je se u ní povinen jen kvůli nečistotě, neučiníme u ní toho, kdo začíná, jako toho, kdo dokonává. Proto bylo třeba říci, že je povinen za každou jednotlivou. Řekl mu: A což není psáno: „A muž, který ulehne se svou tetou, odkryl nahotu svého strýce“ (Lv 20,20)? Řekl mu: Vystoupilo z potřeby, aby se soudilo o bezdětnosti. A což není psáno: „A muž, který si vezme ženu svého bratra, je to nečistota“ (Lv 20,21)? Řekl mu: Vystoupilo z potřeby, aby se soudilo o bezdětnosti. Neboť rabi Judan řekl: Všude, kde je psáno ‚budou bezdětní‘, žijí bez dětí; ‚zemřou bezdětní‘ – pohřbívají své děti.
Rabi Josi řekl: ‚Jeho teta‘ vystoupila z potřeby, aby vyloučila ženu bratra ze strany matky. Je zde řečeno ‚jeho teta‘ a je tam řečeno: „Nebo jeho strýc nebo syn jeho strýce ho vykoupí“ (Lv 25,49). Jako ‚jeho strýc‘ řečený tam mluví o bratru otce ze strany otce, tak ‚jeho teta‘ mluví o sestře otce ze strany otce. I žena bratra se učí z tety: Jako teta mluví o sestře otce ze strany otce, tak žena bratra řečená zde mluví o ženě bratra ze strany otce. Dosud podle rabiho Akivy. Jak je to podle rabiho Jišmaela? Neboť rabi Jišmael učil: Je zde řečeno ‚žena bratra‘ a je tam řečeno: „Muž, který si vezme ženu svého bratra, je to nečistota“ (Lv 20,21). Jako nida má po svém zákazu dovolení, tak žena bratra ze strany otce má po svém zákazu dovolení. Vyloučena je žena bratra ze strany matky, která po svém zákazu nemá dovolení.
Hle, rabi Jišmael to namítal. Odkud to přichází? Rabi Abahu[a]rabi Elazar jménem rabiho Hošaji: Dva zákazy a jedno vyhlazení: zákazy rozdělují vyhlazení. Jaký je důvod? „Na tělo člověka se nesmí vylít a podle jeho složení nebudete dělat nic podobného“ (Ex 30,32). A je psáno: „Muž, který namíchá něco podobného a kdo z toho dá na cizího, bude vyhlazen ze svého lidu“ (Ex 30,33). Hle, jsou zde dva zákazy a jedno vyhlazení: zákazy rozdělují vyhlazení. Co s tím udělá rabi Jochanan? Písmo mluví o mužích, a jeho sestra přišla poučit o všech ženách. A nemá to rabi Elazar tak? Má: ‚Nepřistupujte‘ (Lv 18,6) – jak muž, tak žena. A co s tím udělá rabi Jochanan? Vykládá to, ale není to jasné. A ještě z tohoto: Šmuel bar Aba se ptal před rabim Zeirou: Ať vystoupí pokojné oběti a zákazy rozdělí všechny svaté věci ohledně nečistoty. Řekl mu: Vystoupily z potřeby, aby vyloučily svaté věci pro opravu Chrámu ohledně zpronevěry, aby se za ně nebylo povinen kvůli piggulu, notaru a nečistotě. A což to není Mišna: Svaté věci oltáře se spolu spojují ohledně zpronevěry, a je se za ně povinen kvůli piggulu, notaru a nečistotě, což neplatí u svatých věcí pro opravu Chrámu. Řekl mu: Protože se nespojují, rozdělují. Rabi Chanina řekl: A tak je to: ať rozdělují a nespojují se.
Obecné v přikázání a zvláštní v zákazu: Výrok rabiho Elazara říká, že je to obecné a zvláštní. Neboť rabi Elazar řekl: Bičuje se za orání v sedmém roce. Rabi Jochanan řekl: Nebičuje se za orání v sedmém roce. Jaký je důvod rabiho Elazara? „A země bude mít Šabat pro Hospodina“ (Lv 25,2) je obecné. „Své pole nebudeš osévat a svou vinici nebudeš prořezávat“ (Lv 25,4) je zvláštní. Setí a prořezávání byly v obecném. Proč vystoupily? Aby se k nim přirovnávalo a aby ti bylo řečeno: Jako setí a prořezávání jsou zvláštní tím, že jsou prací na zemi a na stromě, tak mám jen věc, která je prací na zemi a na stromě. Co s tím udělá rabi Jochanan? Jsou to dvě věci, a dvě věci, které vystoupily z obecného, nerozdělují. A nemá rabi Elazar, že rozdělují? Má: Rozdělit nerozdělují, poučit však poučují. A nemá rabi Jochanan, že poučují? Je rozdíl: Je obecné v přikázání a zvláštní v zákazu, a přikázání nepoučuje o zákazu a zákaz nepoučuje o přikázání. Rabi Elazar řekl: Přikázání poučuje o zákazu, ale zákaz nepoučuje o přikázání. Podle názoru rabiho Jochanana je to dobře: Je dovoleno v něm kopat cisterny, příkopy a jeskyně. Podle názoru rabiho Elazara: Jak je to s kopáním cisteren, příkopů a jeskyní? Jako nepoučují ohledně zákazu, tak ať nepoučují ohledně dovolení. Rabi Ba z Kartága řekl: Důvod rabiho Jochanana: „Šest let budeš osévat“ (Lv 25,3) – a ne v sedmém; „šest let budeš prořezávat svou vinici“ (Lv 25,3) – a ne v sedmém. Pravidlo: Zákaz, který vyplývá z přikázání, se přestupuje jako přikázání. Rabi Josi říká: Není v něm ani přikázání. Rabi Jirmeja říká: Přestupuje se jako přikázání. A k čemu je plně psáno: „A země bude mít Šabat pro Hospodina“ (Lv 25,2)? Kvůli zákazu, který v něm je.
Mohl bych říci, že se bude bičovat za přídavek? Rabi Jochanan vykládá tuto baraitu: Mohl bych říci, že se bude bičovat za orání v sedmém roce. Rabi Elazar vykládá tuto baraitu: Mohl bych říci, že se bude bičovat za zákaz prvních dvou období. Někteří tanaité učí: „Šest let budeš osévat své pole a šest let budeš prořezávat svou vinici“ (Lv 25,3). A někteří tanaité učí: „Své pole nebudeš osévat a svou vinici nebudeš prořezávat“ (Lv 25,4). Kdo říká ‚šest let budeš osévat své pole a šest let budeš prořezávat svou vinici‘, podporuje rabiho Jochanana. Kdo říká ‚své pole nebudeš osévat a svou vinici nebudeš prořezávat‘, podporuje rabiho Elazara. Baraita odporuje rabimu Elazarovi: „Dej si pozor“ (Dt 12,13) je zákaz; ‚abys ne‘ je zákaz. A je psáno: „Tam budeš přinášet své zápalné oběti a tam budeš konat“ (Dt 12,14). ‚Tam budeš přinášet‘ je přinášení; ‚tam budeš konat‘ je porážka a kropení. Jako přinášení, které je v přikázání, je i v zákazu, tak ať jsou porážka a kropení, které jsou v přikázání, i v zákazu. Je tomu tak proto, že je psáno ‚tam budeš přinášet‘ a ‚tam budeš konat‘. Kdyby nebylo psáno ‚tam budeš přinášet‘ a ‚tam budeš konat‘, přikázání by nepoučovalo o zákazu a zákaz by nepoučoval o přikázání. Co s tím udělá rabi Jochanan? Abys neřekl: Jako říkáš ohledně Šabatu, že kdo vykopal, vyhloubil a zarazil, je povinen jen jednu, podobně kdo porazil, pokropil a přinesl, je povinen jen jednu. Proto bylo třeba říci, že je povinen za každou jednotlivou.
Všude, kde jsme se učili ‚hlavní‘, jsou i odvozeniny. Tam jsme se učili: Čtyři hlavní druhy škod. Býk – to je roh. Trkání a strkání je hlavní. Rabi Chija učil: Kousl, ulehl, kopl – to jsou odvozeniny rohu. Tam jsme se učili: Hlavní druhy nečistoty: plaz a semeno. Které jsou odvozeniny plaza? Rabi Juda jménem rabiho Nachuma: Madafot. Co jsou madafot? Dotyky. Hlavní nečistota znečišťuje všechno, a odvozená nečistota znečišťuje jen potraviny, nápoje a hliněné nádoby. Potraviny, nápoje a nádoby se nestávají hlavní nečistotou, aby znečišťovaly. Výtok. A zde jsme se učili: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné. Orání je hlavní. Rabi Chija učil: Vykopal, vyhloubil, zarazil – to jsou odvozeniny orání.
Všechny hlavní práce se naučili ze Svatostánku. Jaké orání bylo u Svatostánku? Orali, aby zasadili byliny. Kolik musí zorat, aby byl povinen? Rabi Matanja řekl: Tolik, aby se dal zasadit pór. Rabi Acha bar Rav: Tolik, aby se dal zasadit samčí klas pšenice. Tam jsme se učili: Semínka okurek – dvě, je povinen; semínka tykve – dvě; semínka egyptské fazole – dvě. Učí se: Médská pšenice – dvě. Rabi Šmuel jménem rabiho Zeiry: Pšenici, protože je milovaná, učinili jako ostatní zahradní semena, která se nejedí. A za každou věc, která je k užitku půdy, je povinen z důvodu orání: kdo kope, hloubí, zaráží, ohrazuje pro dobytek, okopává, hnojí, zametá, kropí, drtí hroudy, mýtí křoviny, zapaluje oheň v rákosí a v palmovém porostu. A podle rabiho Zeiry vodní kanál, který připravuje své okraje k setí. Kdo sbírá kameny, staví terasy, vyplňuje prohlubně pod olivami a dělá jamky pro révu. A za každou věc, která je k užitku půdy, je povinen z důvodu orání.
Rabi Chija jménem rabiho Jochanana: Kdo vaří zdechlinu o svátku, není bičován, protože vaření o svátku bylo vyňato ze zákazu. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Je bičován, protože vaření bylo vyňato ze zákazu jen pro jídlo. Namítl rabi Ba bar Mamal proti rabimu Jochananovi: Pak kdo orá o svátku, není bičován, protože orání o svátku bylo vyňato ze zákazu! Rabi Josi jménem rabiho Ily: Orání nebylo dovoleno obvyklým způsobem. Rabi Šamaj řekl před rabim Josim, rabi Acha jménem rabiho Ily: To je podle rabiho Šimona, neboť rabi Šimon řekl: Jen když potřebuje samu věc. Rabi Josi se setkal s rabim Achou. Řekl mu: Ty říkáš toto? A neřekl snad rabi Jochanan: Slova rabiho Meira: Dvacet čtyři věcí je z úlev Bejt Šamaj a přísností Bejt Hilel, a toto je jedna z nich. Řekněme dvacet tři! Ale rabi Meir a rabi Šimon oba řekli jednu věc. A tak jsme se domnívali, že rabi Josi a rabi Šimon oba řekli jednu věc. Řekněme, že rabi Meir, rabi Josi a rabi Šimon všichni tři řekli jednu věc. Avšak věci, které jsou pro rabíny otázkou, jsou pro vás prosté? Prosté je pro rabíny: Žal kvůli trávě: je povinen z důvodu žnutí a není povinen z důvodu zkrášlení půdy. Otázka je jen, když žal, aby zkrášlil půdu: bude povinen z důvodu žnutí i z důvodu zkrášlení půdy? I když řekneš, že je to podle rabiho Šimona; podle rabínů v každém případě oral, v každém případě žal. Rabi Mana řekl: Slova rabínů podporují rabiho Josiho. Neboť rabi Chija řekl jménem rabiho Jochanana: Ryba, kterou vymačkal: pro ni samotnou je osvobozen; aby vytlačil šťávu, je povinen. I když řekneš, že je to výrok rabiho Šimona; podle rabínů v každém případě vymačkal, v každém případě vytlačil šťávu.
Za každou věc, která urychluje zrání ovoce, je povinen z důvodu setí: kdo sází, zahrabává výhonky, roubuje, seřezává vrcholky, prořezává výhonky, ořezává suché, potírá, odlamuje, poprašuje, vykuřuje, čistí od červů, zaštipuje, natírá, zavlažuje, provrtává a dělá jamky. A za každou věc, která urychluje zrání ovoce, je povinen z důvodu setí.
Zeira [a]Rav Chija bar Aši jménem Kahany: Kdo sází v Šabat, je povinen z důvodu setí. Rabi Zeira řekl: Kdo prořezává, je jako kdo sází. Zasadil a prořezal v Šabat: podle názoru Kahany je povinen dvě, podle názoru rabiho Zeiry je povinen jen jednu. Cožpak rabi Zeira neřekl jen, že kdo prořezává, je jako kdo sází? A proč je kdo sází jako kdo prořezává? Všechno bylo v obecném [zákazu] setí, a prořezávání vystoupilo, aby bylo samo o sobě přísnější. Protože prořezávání vystoupilo, aby bylo samo o sobě přísnější, osvobozuješ ho z důvodu setí? Není tedy rozdíl: Zasadil a prořezal v Šabat, ať podle názoru Rav Kahany, ať podle názoru rabiho Zeiry, je povinen dvě.
A žnutí. Rabi Chija učil: Kdo žne, sklízí hrozny, sklízí olivy, sklízí datle, vytrhává a trhá fíky – všichni z důvodu žnutí. Ten, kdo ostříhal houbu, rákos a karolin, je povinen z důvodu žnutí a z důvodu sázení. Ten, kdo ostříhal koriandr, pór, celer, řeřichu, trikostimon, česnek a mátu, je povinen z důvodu žnutí a z důvodu setí. Rabi Josi be-rabi Bun jménem rabiho Šimona ben Lakiše: Kdo položí provrtaný květináč na provrtaný květináč, je povinen z důvodu žnutí a z důvodu setí. Rabi Josi be-rabi Bun jménem rabiho Šimona ben Lakiše: Kdo kácí kmen sykomory, je povinen ze tří důvodů. Rabi Josi be-rabi Bun řekl: A nerozcházejí se: Kdo ji kácí, je povinen z důvodu žnutí a z důvodu setí; kdo ji hladí, je povinen z důvodu úderu kladivem. Rabíni z Césareje říkají: Ten, kdo loví rybu, a za každou věc, kterou odděluješ od jejího života, je povinen z důvodu žnutí.
A vázání snopů. Rabi Šmuel bar Sosartaj se ptal: Které jsou odvozeniny vázání snopů? Rabi Josi: Slyšel jsem důvod od rabiho Šimona jménem rabiho Achy, ale nevím, co jsem slyšel. Jak je to tedy? Ten, kdo tluče rýži, ječmen a krupici, je povinen z důvodu mlácení. Ten, kdo rozprostírá pražené zrno, rozinky, mesuselu a bukelatu, je povinen z důvodu vázání snopů. Dotýká-li se to jídla, je povinen z důvodu vázání snopů; v slupce z důvodu mlácení.
Tato žena, když přimíchává pšenici, [je povinna] z důvodu prosévání; když třepe hlavami klasů, z důvodu mlácení; když láme po stranách, z důvodu přebírání; když přisypává, z důvodu mletí; když prosívá, z důvodu převívání. Když dokončí svou práci, z důvodu úderu kladivem.
Ten, kdo zpracovává len: při tlučení palicí z důvodu mlácení; při roztírání z důvodu mletí; při třepání z důvodu převívání; v dlani z důvodu přebírání; když rozděluje, z důvodu česání; když trhá, z důvodu přiřezávání. Když dokončí svou práci, z důvodu úderu kladivem.
Ten, kdo tluče česnek: když drtí hlavičky, z důvodu mlácení; když vybírá slupky, z důvodu přebírání; když tluče v hmoždíři, z důvodu mletí; když přidá tekutinu, z důvodu hnětení. Když dokončí jejich práci, z důvodu úderu kladivem.
Ten, kdo vyrábí červenou hlinku: když sbírá její drť se slupkami, z důvodu přebírání; když ji drtí palicí, z důvodu mlácení; když tře v hmoždíři, z důvodu mletí; když přidá tekutinu, z důvodu hnětení; když ji vtiskne do formy, z důvodu stavění; když ji odřezává v jamce, z důvodu přiřezávání. Když dokončí svou práci, z důvodu úderu kladivem.
Rabi Chija jménem rabiho Jochanana: Ryby, které vymačkal: pro ně samotné je osvobozen; aby vytlačil šťávu, je povinen. Rav řekl: Naložená zelenina, kterou vymačkal: pro ni samotnou je to dovoleno, pro její šťávu zakázáno. Vařená zelenina: ať pro ni samotnou, ať pro šťávu, je to zakázáno. Šmuel řekl: Naložená i vařená zelenina: ať pro ně samotné, ať pro šťávu, je to zakázáno. Rabi Chizkija řekl: Toto, co řekl Rav, se rozchází s rabim Jochananem. Řekl mu rabi Mana: Proč? Ten říká zakázáno a dovoleno, a ten říká povinen a osvobozen.
Rabi Ba bar Mamal řekl: Cibule, kterou rozmačkal: aby dodal chuť, je to zakázáno; aby odstranil její ostrost, je to dovoleno. Rabi Zeira jménem Rav Huny: Ředkev smí ukrýt do soli, jen ať ji tam nenechá dlouho. Rabi Zeira jménem Rav Huny: Své šaty z řemeslníkova domu smí obléct, a pokud se roztrhnou, ať se roztrhnou. Rabi Zeira jménem Rav Huny: Zaplete-li se jeho oděv do trní, uvolní ho v skrytu, jen ať ho neroztrhne. Rabi Zeira řekl jménem Rav Huny: Ulpěla-li hlína na jeho šatech, rozetře ji jednou rukou, jen ať ji nevydrhuje. Rabi Zeira jménem Rav Huny: Máta: jedna je dovolena, tři jsou zakázány, o dvou je otázka. Ten, kdo se koupe: Rav Huna a Rav Jehuda. Jeden řekl: Tak je to dovoleno a tak zakázáno. Druhý řekl: Tak i tak je to zakázáno. Rabi Aba bar Zemina se přišel koupat s rabim Zeirou a ten mu nedovolil udělat ani tak, ani tak.
Rabi Ba bar Chija bar Aši: Kdo plivne, smí to vstřebat do svého oděvu a nemusí se obávat. Rabi Ba jménem rabiho Chiji bar Aši: Rabi Chija Velký a rabi Šimon be-Rabi se rozešli. Jeden řekl: Plivne a rozetře. Druhý řekl: Neplivne a nerozetře. Na čem se rozešli? Když tam není mozaika; je-li tam však mozaika, plivne a rozetře. Plivl a vítr to odnesl: je povinen z důvodu převívání. A za každou věc, která potřebuje vítr, je povinen z důvodu převívání.
A přebírání. Rabi Judan řekl: Je ten, kdo přebírá kamínky celý den a není povinen; a je ten, kdo vezme objem sušeného fíku a hned je povinen. Jak to? Seděl na hromadě a přebíral kamínky celý den: není povinen. Vzal do ruky objem sušeného fíku a přebral: je povinen.
Rabi Jona se ptal: Udělal-li tak v Šabat, bude podle názoru Bejt Šamaj povinen? Řekl mu rabi Josi: A proč ne? Kdyby tak udělal v Šabat, cožpak by podle Bejt Hilel nebyl povinen? A zde je povinen. Rabi Mana řekl: Správně řekl rabi Jona, můj otec: Přichází to jen podle Bejt Šamaj. Proč? Protože bylo vyňato ze zákazu přebírání o svátku; nebylo vyňato ze zákazu přebírání v Šabat.
Přebral potraviny od potravin: Chizkija řekl: Je povinen. Rabi Jochanan řekl: Je osvobozen. Baraita odporuje Chizkijovi, neboť říká: Přebírá a jí, přebírá a klade na stůl. Rabi Bun bar Chija jménem rabiho Šmuela bar Rav Jicchaka: Vylož to o hostech, kteří jedí postupně. A což se neučí: Jen ať nepřebere celý ten druh; pokud tak udělal v Šabat, je povinen? Podle názoru Chizkiji: Protože kdo přebírá svým způsobem v Šabat, je povinen. Podle názoru rabiho Jochanana: Protože kdo přebírá svým způsobem na jednom místě, je povinen. Podle názoru Chizkiji: I koláče z koláčů? I granátová jablka z granátových jablek? Nebo je to tak: I lidi z lidí? Jak je to tedy? Všichni souhlasí s tímto [případem]rabiho Imiho: Rabi Imi měl hosty. Přinesl před ně lupiny a fazole. Řekl jim: Dejte pozor, nakonec budete jíst třísky.
Učí se: Nepřebírá se, nemele se ani neprosívá. Kdo přebírá, mele a prosívá v Šabat, je kamenován; o svátku dostane čtyřicet [ran]. A což jsme se neučili: Přebírá svým způsobem do klína a do mísy? Rabi Chanina z Anatotu řekl: To je podle rabana Gamliela, neboť raban Gamliel říká: I umývá a vybírá. A což jsme se neučili: Ti z domu rabana Gamliela mleli pepř ve svém mlýnku. Je dovoleno mlít a zakázáno přebírat? Rabi Josi jménem rabiho Ily: Mletí nebylo dovoleno obvyklým způsobem. A odkud plyne, že se nepřebírá, nemele ani neprosívá? Rabi Josi jménem rabiho Šimona ben Lakiše: „Žádná práce se v nich nebude konat“ (Ex 12,16) až „a budete střežit nekvašené chleby“ (Ex 12,17). Učí se: Rabi Josi se ptal: Cožpak se o vaření učili odjinud než odtud? Rabi Josi to neřekl tak, ale: Rabi Josi jménem rabiho Šimona ben Lakiše: „Jen to, co se jí pro každou duši, to jediné se u vás smí konat“ (Ex 12,16) až „a budete střežit nekvašené chleby“ (Ex 12,17). Chizkija učil a rozešel se: ‚Jen‘ a ‚to jediné‘ jsou omezení, že se o svátku nežne, nemele ani neprosívá.
Rabi Zeira[a]Rav Chija bar Aši jménem Šmuela: Kdo cedí, je povinen z důvodu přebírání. Rabi Zeira řekl: Není rozumné, aby to nebylo z důvodu prosévání? Rabi Jona a rabi Josi oba říkají: Zpočátku jsme říkali: Správně řekl rabi Zeira. Jako kdo prosívá, má mouku dole a krupici nahoře, tak kdo cedí, má víno dole a kaly nahoře. Ale neříkali jsme nic. Proč? Bylo-li vyňato ze zákazu přebírání, bylo vyňato ze zákazu cezení. Bylo vyňato ze zákazu přebírání: přebírá svým způsobem do klína a do mísy. A bylo vyňato ze zákazu cezení: i nalévá se do zavěšeného [cedníku] o svátku. Ale nebylo vyňato ze zákazu prosévání, neboť rabi Chanina ben Jake řekl jménem Rav Jehudy: Mouka se neprosívá podruhé, ale prosívá se po zadní straně síta. Kdybys řekl, že je to z důvodu prosévání, bylo by to zakázáno. Rabi Josi be-rabi Bun řekl: A není to podle rabiho Judy, neboť se učí jménem rabiho Judy: Ale u příprav k pokrmu pro duši dovolili. Tato věc byla otázkou: Jak je to s prosíváním mouky podruhé po zadní straně síta podle rabínů?
A mletí. Ten, kdo tluče sůl, střepy a pepř, je povinen z důvodu mletí. Ten, kdo prosívá vápno, sádru, plevy, písek a prach, je povinen z důvodu prosévání. Ten, kdo hněte vápno, sádru, hlínu, oční mast, náplast a léčiva, je povinen z důvodu hnětení. Kdo hněte, hladí a vyválí, všichni z důvodu hnětení. Rabi Ba bar Mamal se ptal: Tam říkáš: Je povinen za její hnětení, za její válení a za její pečení; a zde říkáš takto? Ale tam je možné rozdělit a je povinen za každou jednotlivou, zde je však povinen jen jednu. Vidíš, že pečení je odvozeninou vaření, a říkáš takto? Ale protože jsme se učili pořadí těsta, učili jsme to s nimi.
Ten, kdo rozpálil vápno a kotle, rozpustil tuk a kilos, rozpustil smůlu a rozpustil musarin. Rabi Abahu jménem rabiho Josiho bar Chaniny: Kdo taví olovo, je povinen z důvodu vaření. Kdo peče, smaží, vaří a vykuřuje, všichni z důvodu vaření. Vařil v horkých vodách Tiberiady, jak je to? Chizkija řekl: Je to zakázáno. Rabi Jochanan řekl: Je to dovoleno. Rabi Mana řekl: Šel jsem do Césareje a slyšel rabiho Zerikana jménem Chizkiji: Pro Chizkiju to byla otázka: Pesachová oběť, která byla uvařena v horkých vodách Tiberiady, jak je to? Dva amoraim. Jeden řekl: Je to zakázáno. Druhý řekl: Je to dovoleno. Kdo říká, že je to zakázáno: „Nejezte z něj syrové ani vařené, uvařené ve vodě“ (Ex 12,9). A kdo říká, že je to dovoleno: „Ale jen pečené na ohni, jeho hlavu s jeho nohama a s jeho vnitřnostmi“ (Ex 12,9).
Všechny tyto míry: je-li to pro jídlo, objem sušeného fíku; je-li to pro zvíře, plná tlama kůzlete; je-li to na vaření, kolik stačí k uvaření lehkého vejce; je-li to na tkaní, plná šíře dvojitého situ; je-li to na předení, plná šíře dvojitého situ.
Kdo stříhá vlnu. Stříhal bez určení, jak je to? Slyšme to z tohoto: Vynesl inkoust: je-li to pro pero, kolik stačí k napsání dvou písmen; je-li to k opravě, kolik stačí k opravě jednoho písmene. Tam jsme se učili: Kdo poráží prvorozeného, udělá místo pro nůž z jedné i druhé strany a vytrhne srst, jen ať ji nepřemístí z jejího místa. A tak i kdo vytrhává srst, aby viděl místo vady. Rabi Ila jménem rabiho Šimona ben Lakiše: Kdo vytrhává ze svatých obětí, je osvobozen. Rabi Jaakov bar Acha řekl: Reš Lakiš podle svého názoru. Neboť se rozešli: Kdo vytrhává u svatých obětí: Rabi Jochanan řekl: Je povinen. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Je osvobozen. Rabi Jirmeja se ptal: Obrací se názor rabiho Šimona ben Lakiše. Neboť se rozešli: Kdo vytrhne křídlo u ptáka, oškubá ho a ořeže, je povinen ze tří důvodů. Rabi Josi be-rabi Bun řekl: A nerozcházejí se: Kdo vytrhává, je povinen z důvodu stříhání; kdo oškubává, z důvodu hlazení; kdo ořezává, z důvodu úderu kladivem. A není to podobné: Pták nemá rouno, jeho vytržení je jeho střiží. Zde však není povinen, dokud není ostříháno. Věz, že je tomu tak, neboť se učí: Vytrhl z mrtvé, je povinen: její vytržení je její střiží.
Kdo ji bělí. Ten, kdo natírá sírou dřevo, nádoby, provazy a eliku. Tato žena, která si červení obličej, která si červení přeslici. Ten krejčí, který dal nit do úst. Rav Kohen jménem rabínů z Césareje: Hamijanton je povinen z důvodu bělení.
Kdo ji barví. Jaké barvení bylo u Svatostánku? Že bičovali zvíře kvůli beraním kůžím zbarveným do červena. Rabi Josi řekl: To říká: Kdo způsobí modřinu a krev se v ní sráží, je povinen. Kdo barví červení rty, je povinen. Kdo vyvede krev, je povinen z důvodu odnětí života na tom místě. Kdo maluje obraz: první je povinen z důvodu psaní a druhý z důvodu barvení. Chyběl-li na něm úd a přišel jiný a dokončil ho, je povinen z důvodu úderu kladivem. Ždímání a praní jsou jedna práce. Učí se: Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, říká: Barvíři v Jeruzalémě činili ždímání samostatnou prací. Podle názoru rabiho Jišmaela, syna rabiho Jochanana ben Beroky, je to čtyřicet prací. Ať to tedy učíme! Přišli jsme učit jen věci, na nichž se všichni shodují.
Ten, kdo dělá provazy, ten, kdo dělá mamzor, je povinen z důvodu předení. Ten, kdo dělá koše, síta a rohože, je povinen z důvodu napínání osnovy. Tato žena, když navíjí na kolíky, z důvodu napínání osnovy; když dává kademu, z důvodu zhotovení nitěnek; když je vztyčuje, z důvodu stavění; když plete, z důvodu tkaní; když odstřihuje konce, z důvodu přiřezávání; když dokončí svou práci, z důvodu úderu kladivem. Ten, kdo dělá koše: když splétá, z důvodu napínání osnovy; když šije, z důvodu šití; když ohýbá, z důvodu stavění; když odřezává, z důvodu přiřezávání; když dokončí svou práci, z důvodu úderu kladivem. Ten, kdo dělá lůžkové rohože: podélně z důvodu napínání osnovy; napříč z důvodu tkaní; kankelaton z důvodu zhotovení nitěnek; když odřezává, z důvodu přiřezávání; když dokončí svou práci, z důvodu úderu kladivem. Dvě nitěnky na jedné tyči a dvě tyče na jedné nitěnce.
Kdo tká dvě nitě a kdo přeruší dvě nitě, kdo váže a rozvazuje. Jaké vázání bylo u Svatostánku? Že vázali napínací provazy. A což to nebylo jen dočasné? Rabi Josi řekl: Protože tábořili a putovali podle výroku, je to jako dočasné. Rabi Josi řekl: Protože jim Svatý, budiž požehnán, slíbil, že je přivede do země, je to jako dočasné. Rabi Pinchas řekl: Od šičů plachet se to naučili. Přerušilo se to, zavázal to; znovu se to přerušilo: udělat z toho uzel za uzlem není možné, ale znovu rozváže první. Rabi Chizkija řekl: Ten krejčí řemeslník vtáhne oba její konce dovnitř. A který výrok říká toto? Neboť rabi Josi be-rabi Chanina řekl: Od tkalců plachet se to naučili. Jaký je důvod? „Délka jedné plachty“ (Ex 26,2) – aby byla celá jedna. Přerušila-li se, zavázal ji; jakmile dosáhl tkaniny, rozvázal ji a zatáhl ji dovnitř. Rabi Tanchuma jménem Rav Chuny: Ani v její útku nebyl uzel ani spoj.
A není to rozvazování? Je to jako ten, kdo rozbíjí džbán, aby z něj jedl sušené fíky. Ucha disikie smí zavazovat a rozvazovat. Je to jako otvírání a zavírání v Šabat.
Rabi Chanina řekl: Dokud nesestoupí celá strana. Rabi Janaj řekl: Řekněte rabimu Chaninovi: Jdi a čti! A což jsme se neučili: Udělal oba její konce na jednu stranu? Tedy dokud nevystoupí, nesestoupí a nevystoupí! A což jsme se neučili: Rabi Jehuda říká: Dokud neudělá třikrát? Tedy dokud nesestoupí, nevystoupí a nesestoupí! Avšak tak i tak. Nit, kterou navlékl do jehly: i když je přivázaná z jedné i z druhé strany, není to spojení. Přišil ji k oděvu: nit je spojení s oděvem, ale není spojení s jehlou. Rabi Jona a rabi Josi oba říkají: Když je přivázaná z jedné i z druhé strany. Slova rabínů odporují, neboť rabi Ba[a]Rav Jirmeja řekli jménem Rava: Kdo napíná její strany v Šabat, je povinen z důvodu šití. Řekněme: z důvodu šití i z důvodu vázání!
Trhání u oděvů a řezání u kůží. Trhání u oděvů uprostřed a řezání u kůží ze strany. A někteří to obracejí: Trhání u kůží a řezání u oděvů. Trhání u kůží – u těch měkkých; a řezání u oděvů – u těch plstěných.
Kdo chytí plže chilazona a rozmačká ho: Někteří tanaité učí: Je povinen dvě. Někteří tanaité učí: Je povinen jen jednu. Kdo říká dvě: jednu z důvodu lovu a jednu z důvodu odnětí života. A kdo říká jednu: která to je? Z důvodu odnětí života; a lov u něj není. A shoduje se to s tím, co řekl rabi Elazar be-rabi Josi, rabi Abahu a rabi Šimon ben Lakiš jménem rabiho Meira: Druh čistého zvířete stvořil Svatý, budiž požehnán, pro Mojžíše na poušti. Jakmile s ním vykonal práci na Svatostánku, bylo ukryto. Rabi Avun řekl: Jeho jméno bylo Keres. Rabi Hošaja učil: Že mělo jeden roh. „A bude to milejší Hospodinu než býk, než býček s rohy a kopyty“ (Ž 69,32): je psáno ‚makren‘.
Jeho porážení. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Není zde porážení; porážení je odvozeninou zranění. A proč jsme ho tedy učili s nimi? Protože jsme učili pořadí hostiny, učili jsme ho s nimi.
Vydělávání. Jaké vydělávání bylo u Svatostánku? Že rýsovali na kůžích. Jak je rýsovali? Linkovali je. A shoduje se to s tím, co řekl rabi Šmuel jménem rabiho Abahua: Je dovoleno dělat stany z kůže nečistého zvířete.
Hlazení. Jaké hlazení bylo u Svatostánku? Zeir bar Chinena jménem rabiho Chaniny: Že třeli kůži o sloup. Kdo tře kůži o sloup, je povinen. Z jakého důvodu je povinen? Rabi Josi jménem rabiho Jehudy ben Leviho[a]rabi Acha jménem rabiho Jehudy ben Leviho: Z důvodu hlazení. To, co říkáš, platí o nové kůži; ale u staré je to spor rabiho Eliezera a mudrců. Neboť se rozešli: Kdo zametá, kropí, dělá sýr, sráží mléko, dojí a vybírá plástve medu, je povinen obětí za hřích, slova rabiho Eliezera. Mudrci však říkají: Z důvodu zákazu odpočinku. Rabi Josi be-rabi Bun řekl: A nerozcházejí se: Kdo zametá a kropí, je povinen z důvodu mlácení. Kdo dělá sýr a sráží mléko, je povinen z důvodu hnětení. Kdo dojí a vybírá plástve medu, je povinen z důvodu žnutí. Kdo vymačkává olivy z jejich květů, je povinen z důvodu žnutí. Pro koho to bylo třeba? Pro rabiho Eliezera.
Smazal jedno velké písmeno a na jeho místě je prostor pro napsání dvou písmen: je povinen. Napsal jedno velké písmeno, i když je na jeho místě prostor pro napsání dvou písmen: je osvobozen. Rabi Menachem be-rabi Josi říká: V tomto je mazání přísnější než psaní: že kdo maže s úmyslem napravit, je povinen, a kdo píše s úmyslem zkazit, je osvobozen. Je ten, kdo napíše jednu tečku a je za ni povinen z důvodu psaní i z důvodu mazání; a je ten, kdo smaže jednu tečku a je za ni povinen z důvodu psaní i z důvodu mazání. Jak to? Byl tu dalet a udělal z něj reš, nebo reš a udělal z něj dalet: je povinen z důvodu psaní i z důvodu mazání.
Jaká stavba byla ve Svatyni? Že kladli prkna na podstavce. A nebylo to jen dočasné? Rabi Josi řekl: Protože tábořili a putovali podle výroku, je to jako trvalé. Rabi Josi be-rabi Bun řekl: Protože jim Svatý, budiž požehnán, slíbil, že je přivede do země, je to jako trvalé. To říká: Dočasná stavba je stavbou. To říká: I ze strany. To říká: I když je to položeno na něčem jiném. To říká: Stavba na nádobách je stavbou. Podstavce jsou jako půda.
Učí se: Jeden přináší kámen a jeden přináší maltu: kdo přináší maltu, je povinen. Rabi Josi říká: Oba jsou povinni. Rabi Josi se domnívá, že kámen bez malty je stavba. Všichni souhlasí, že pokud dal nejprve maltu a potom kámen, je povinen. Stavitel, který usadí kámen na vrcholu vrstvy, je povinen. Pro koho to bylo třeba? Pro rabíny. A ten, kdo dělá prkna, a ten, kdo dělá lodě, je povinen z důvodu stavění.
A bourání. Jen když je to k potřebě. Rabi Chama bar Ukva jménem rabiho Šimona ben Lakiše: Kdo plete tvarované nádoby, je povinen z důvodu stavění. Rabi Ila jménem rabiho Šimona ben Lakiše: Kdo fouká skleněné nádoby, je povinen z důvodu stavění. Rabíni z Césareje jménem rabiho Šimona ben Lakiše: Jsou věci blízké a vzdálené a jsou věci vzdálené a blízké. Kdo plete tvarované nádoby, kdo fouká skleněné nádoby a kdo dělá nádobu ve formě, všichni z důvodu stavění. Kdo přebírá, cedí a prosívá, všichni z důvodu odstraňování odpadu, a každý je povinen sám o sobě. A proč jsme s nimi neučili podávání? Rabi Simon jménem rabiho Jehošuy ben Leviho: Kvůli sporu rabiho Akivy a mudrců. Rabi Chizkija, rabi Juda ben Levi [a]rabi Jehošua ben Levi jménem Rabiho: Navíc k nim je podávání. A proč jsme ho s nimi neučili? Všechny práce jsou v jednom a tato ve dvou; všechny práce mají odvozeniny a tato odvozeninu nemá.
Originál: Jerusalem Talmud Shabbat 7:2 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.