Deset svícnů zhotovil Šalomoun, jak je řečeno: „Zhotovil deset zlatých svícnů podle předpisu“
(2Pa 4,7). Řekneš-li: pět na severu a pět na jihu – není snad svícen platný jen na jihu, jak je řečeno: „A svícen naproti stolu na jižní straně Svatostánku“
(Ex 26,35)? Co tedy učí „pět vpravo a pět vlevo“? Pět napravo od svícnu Mojžíšova a pět nalevo od něho. I tak zapaloval jen Mojžíšův, jak je řečeno: „a zlatý svícen s jeho lampami, aby se zapaloval každý večer“
(2Pa 13,11).
Rabi Josi, syn
rabiho Jehudy, říká: Zapaloval na všech, jak je řečeno: „svícny a jejich lampy, aby je zapalovali podle předpisu před vnitřní svatyní, z uzavřeného zlata; i květy, lampy a kleště ze zlata, z dokonalého zlata“
(2Pa 4,20–21). Ony spotřebovaly Šalomounovo zlato.
Rav Jehuda jménem Asiho: Šalomoun vzal tisíc talentů zlata, vložil je do pece a vytavoval je, dokud je nepřivedl na jeden, aby se splnilo, co je řečeno: „Z talentu čistého zlata ho zhotovil atd.“
(Ex 37,24). Učilo se:
Rabi Josi, syn
rabiho Jehudy, řekl: Stalo se se zlatým svícnem, který zhotovil Mojžíš na poušti, že měl o zlatý denár víc. Vložili ho do pece osmdesátkrát a nic neubylo. A to dává smysl: dokud
[zlato] není ryzí, ubývá ho hodně; jakmile je ryzí, neubývá nic.
עֶשֶׂר מְנוֹרוֹת עָשָׂה שְׁלֹמֹה. [שֶׁנֶּאֱמַר] וַיַּעַשׂ אֶת מְנוֹרוֹת הַזָּהָב עֶשֶׂר כְּמִשְׁפָּטוֹ. אּין תֵּימַר. חָמֵשׁ בַּצָּפוֹן וְחָמֵשׁ בַּדָּרוֹם. וַהֲלֹא אֵין הַמְּנוֹרָה כְשֵׁירָה אֶלָּא בַדָּרוֹם. שֶׁנֶּאֱמַר וְאֶת הַמְּנוֹרָה נֹכַח הַשֻּׁלְחָן עַל יֵרַךְ הַמִּשְׁכָּן תֵּימָנָה. מַה תַלָמוּד לוֹמַר. חָמֵשׁ מִיָּמִין וְחָמֵשׁ מִשְּׂמֹאל. אֶלָּא חָמֵשׁ מִיָּמִין מְנוֹרָתוֹ שֶׁלְמֹשֶׁה וְחָמֵשׁ מִשְּׂמאֹלָהּ. אַף עַל פִּי כֵן לֹא הָיָה מַבְעִיר אֶלָּא שֶׁלְמֹשֶׁה בִּלְבַד. שֶׁנֶּאֱמַר וּמְנוֹרַת הַזָּהָב וְנֵרוֹתֶיהָ לְבָעֵר בָּעֶרֶב בָּעֶרֶב. רִבִּי יוֹסֵה בֵּירִבִּי יְהוּדָה אוֹמֵר. עַל כּוּלָּם הָיָה מַבְעִיר. שֶׁנֶּאֱמַר וְאֶת הַמְּנוֹרוֹת וְנֵרוֹתֵיהֶם לְבַעֲרָם כַּמִּשְׁפָּט לִפְנֵי הַדְּבִיר זָהָב סָגוּר. וְהַפֶּרַח וְהַנֵּרוֹת וְהַמֶּלְקָחַיִם זָהָב הוּא מִכְלוֹת זָהָב. הֵן כִּילוּ זְהָבוֹ שֶׁלְשְׁלֹמֹה. רַב יְהוּדָה בְשֵׁם אַסִּי. הָיָה שְׁלֹמֹה נוֹטֵל אֶלֶף כִּכְּרֵי זָהָב וּמַכְנִיסָן (לָאוֹר) [לַכּוּר] וּמוֹצִיאָן עַד שֶׁהוּא מַעֲמִידָן עַל אֶחָד. לְקַיֵים מַה שֶׁנֶּאֱמַר כִּכָּר זָהָב טָהוֹר עָשָׂה אוֹתָהּ וגו׳. תַּנֵּי. אָמַר רִבִּי יוֹסֵי בֵּירִבִּי יְהוּדָה. מַעֲשֶׂה בִמְנוֹרַת זָהָב שֶׁעָשָׂה מֹשֶׁה בַמִּדְבָּר וְהָיְתָה יְתֵירָה דֵינָר זָהָב. וְהִכְנִיסוּהָ לַכּוּר שְׁמוֹנִים פַּעַם וְלֹא חָסְרָה כְלוּם. וְיֵאוּת. עַד דְּלֹא יְקוּם עַל בְּרָרֵיהּ הֲוָה חָסֵר סַגִּין. מִן דּוּ קַיָים עַל בְּרָרֵיהּ לֹא חָסֵר כְּלוּם.