Arachin 34a ערכין

ono i jeho pastviny. – Ono i pastvina přece stojí [jen] k tomu, aby byly zbořeny! Řekl Rav Aši: Bylo to potřeba: mohlo by tě napadnout, že dokud nejsou zbořeny, propadnou natrvalo, jsou-li prodány; proto nás učí [že ne].

Učili rabíni: „Jako pole cherem; kohenovi bude patřit jako jeho vlastnictví“ (Lv 27,21) – proč to Písmo učí? Odkud [víme] o kohenovi, který zasvětil pole, jež [dostal jako] svůj cherem, že nemá říci: Protože [takové pole] připadá kohanim a je v mých rukou, bude moje?

A je to [i] logické: [jestliže] z [polí] jiných získávám, což ne tím spíše z vlastního? Proto Písmo učí: „A pole, až vyjde v jubilejním roce, bude svaté Hospodinu jako pole cherem“.

Co jsme se tedy dosud dozvěděli o poli cherem? Hle, toto přichází učit, a ukazuje se, že je samo poučeno: [Písmo] srovnává pole jeho cherem s polem dědičného vlastnictví Izraelity: jako pole dědičného vlastnictví Izraelity odchází z jeho rukou a rozděluje se mezi kohanim, tak i pole jeho cherem odchází z jeho rukou a rozděluje se mezi jeho bratry kohanim.

Řekl mistr: „[Jestliže] z [polí] jiných získávám“ – je to srovnatelné? Tam pouze získává, zde by si je bral [ze svatého majetku].

Řekl Rami bar Chama: Bylo to potřeba: mohlo by tě napadnout, že protože je psáno „A čí jsou svaté dary, jemu budou patřit“ (Nu 5,10), je i toto jako jeho svaté dary.

Je to srovnatelné? Jeho svaté dary nejsou v jeho vlastnictví, zde je to v jeho vlastnictví.

Spíše řekl Rav Nachman: Bylo to potřeba: mohlo by tě napadnout, že protože je psáno „Neboť to je jejich věčné vlastnictví“ (Lv 25,34), je i toto jeho vlastnictvím; proto nás učí: jeho vlastnictví – ano, jeho cherem – ne.

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Kdo prodá své pole“, a dokončili jsme traktát Arachin.