Bava batra 123b בבא בתרא

„A [uviděl] Benjamína, svého bratra, syna své matky“ (Gn 43,29). Řekl [mu]: Měl jsem v ruce drahou perlu, a ty ji ode mne chceš ztratit? Takto řekl rabi Chama bar Chanina: To je Jocheved, jejíž početí bylo na cestě a narození mezi hradbami, jak je řečeno: „kterou porodila [matka] Levimu v Egyptě“ (Nu 26,59) – její narození bylo v Egyptě, ale její početí nebylo v Egyptě.

Rabi Chelbo se otázal rabiho Šmuela bar Nachmaniho: Je psáno: „A stalo se, když Ráchel porodila Josefa…“ (Gn 30,25) – v čem se liší [chvíle], kdy se narodil Josef, [že teprve tehdy chtěl Jákob odejít]? Řekl mu: Náš otec Jákob viděl, že potomstvo Ezauovo bude vydáno jen do ruky potomstva Josefova, jak je řečeno: „A dům Jákobův bude ohněm a dům Josefův plamenem a dům Ezauův strništěm…“ (Abd 1,18).

Namítl mu: „A David je bil od soumraku až do večera druhého dne“ (1S 30,17) [– David přece nebyl z potomků Josefových]! Řekl mu: Kdo tě naučil Proroky, nenaučil tě Spisy, neboť je psáno: „Když šel do Ciklagu, přidali se k němu z Menašeho Adnach, Jozabad, Jediael, Michael, Jozabad, Elihu a Ciletaj, velitelé tisíců, kteří patřili Menašemu“ (1Pa 12,21).

Namítl Rav Josef: „A z nich, ze synů Šimeónových, odešlo k pohoří Seír pět set mužů a v jejich čele Pelatjáš, Nearjáš, Refajáš a Uziel, synové Jišejovi, a pobili zbytek těch, kdo unikli z Amaleka, a usadili se tam až do dnešního dne“ (1Pa 4,42–43). Řekl Raba bar Šila: Jišej pocházel ze synů Menašeho, neboť je psáno: „A synové Menašeho: … Chefer a Jišej“ (1Pa 5,24).

Učili naši mistři: Prvorozený bere dvojnásobný díl z plece, z čelistí a ze slezu, ze zasvěcených [obětí] a ze zhodnocení, o které se majetek zhodnotil po smrti jejich otce.

Jak to? Zanechal-li jim jejich otec krávu pronajatou za podíl z výnosu nebo za nájemné u jiných, anebo která se pásla na louce, a [ona] porodila, prvorozený bere dvojnásobný díl. Ale postavili-li [dědicové] domy nebo vysadili vinice, prvorozený nebere dvojnásobný díl.

Tato plec, čelisti a slez – o jaký případ jde? Jestliže [už] přišly do rukou jejich otce, je to samozřejmé; a jestliže nepřišly do rukou jejich otce, je to [majetek jen] očekávaný, a prvorozený nebere z očekávaného jako z drženého.

Zde jde o [kohanim], kteří mají známé [dárce] kněžských darů, a [zvíře] bylo poraženo za života jejich otce, a [baraita] zastává názor, že dary, které nebyly odděleny, jsou jako oddělené.

Zasvěcené [oběti] – vždyť nejsou jeho!

[Jde] o oběti nižší svatosti, a podle rabiho Josiho Galilejského, který řekl, že jsou majetkem vlastníka. Neboť bylo učeno: „A zpronevěří se Hospodinu“ (Lv 5,21) – to zahrnuje oběti nižší svatosti, které jsou majetkem vlastníka; to jsou slova rabiho Josiho Galilejského.

„Zanechal-li jim jejich otec krávu pronajatou za podíl nebo za nájemné u jiných, anebo která se pásla na louce, a porodila, prvorozený z ní bere dvojnásobný díl.“ Nyní, když [o krávě] pronajaté za podíl či za nájemné, která není v moci svých pánů, říkáš, že bere, je třeba [říkat to] o té, která se pase na louce?

Toto nás učí: že [kráva] pronajatá za podíl či za nájemné je podobná té, která se pase na louce. Jako u té, která se pase na louce, přichází zhodnocení samo od sebe a [dědicové] na ni neztrácejí krmivo,