Bava kama 109b בבא קמא

Z toho plyne, že rabi Josi Galilejský soudí, že může odpustit i sobě. Jak tedy nastane případ oloupení proselyty, o němž Milosrdný řekl, že se dává kohanim?

Rava řekl: Zde jde o případ, kdy oloupil proselytu, přísahal mu, proselyta zemřel, a on přiznal po jeho smrti; neboť v okamžiku, kdy přiznal, nabyl to Svatý [Bůh] a dal to kohanim.

Ravina se otázal: Kdo oloupí proselytku – jak je tomu? Milosrdný řekl „muž“, a ne žena? Anebo je to jen způsob vyjadřování Písma?

Rav Aharon řekl Ravinovi: Pojď a slyš, neboť se učí v baraitě: „Muž“ – mám jen muže; odkud ženu? Když se říká „vrácená“ (Nu 5,8), jsou zde dva [případy].

Proč se tedy říká „muž“? U muže je třeba pátrat, zda má příbuzné, či ne; u nezletilého není třeba pátrat, neboť je známo, že nemá příbuzné.

Rabíni učili: „Hospodinu, knězi“ (Nu 5,8) – nabyl to Svatý a dal to kohenovi, který je v té službě [mišmar]. Říkáš kohenovi, který je v té službě, anebo jakémukoli kohenovi, kterému chce? Když se říká: „kromě berana smíření, jímž ho smíří“ (Nu 5,8), hle, Písmo mluví o kohenovi, který je v té službě.

Rabíni učili: Když kohen [sám] oloupil [proselytu], odkud [víme], že nesmí říci: „Protože to připadá kohanim a mám to v ruce, ať je to moje“? A je to logický závěr: Jestliže nabývá z [majetku] jiných, nemá tím spíše nabýt ze svého?

Rabi Natan říká to jinými slovy: Jestliže věc, na níž nemá podíl, dokud nepřišla do jeho vlastnictví – když přijde do jeho vlastnictví, nemůže [ji nikdo] vzít z jeho ruky; věc, na níž má podíl ještě předtím, než přišla do jeho vlastnictví – jakmile přijde do jeho vlastnictví, není logické, že ji jiný nemůže vzít z jeho ruky?

Ne! Pokud jsi to řekl o věci, na níž nemá podíl – neboť jako on na ní nemá podíl, tak na ní nemají podíl ani jiní – co říci o loupeži, kde jako on na ní má podíl, tak na ní mají podíl i jiní? Jeho uloupená věc tedy vychází z jeho ruky a dělí se mezi všechny jeho bratry kohanim.

Ale vždyť je psáno: „A svaté věci každého budou jeho“ (Nu 5,10)! Zde jde o nečistého kohena.

Pokud jde o nečistého kohena, má snad podíl na věci, na níž má podíl [kohen]? Spíše se to odvozuje [ze slov] „knězi“ – „knězi“ od pole vlastnictví.

Neboť se učí v baraitě: „Jeho vlastnictví“ (Lv 27,21) – proč se to učí? Odkud [víme], že pole, které připadá kohanim v jubilejním roce, a jeden z kohanim ho vykoupil – odkud, že nesmí říci: „Protože připadá kohanim v jubilejním roce a mám je v ruce, ať je moje“?

A je to logický závěr: Z [majetku] jiných nabývám, ze svého tím spíše ne?

Učí se: „Jako pole proklaté [zasvěcené] bude knězi jeho vlastnictvím“ (Lv 27,21) – jeho vlastnictví je jeho, ale toto není jeho. Jak tedy? Vychází z jeho ruky a dělí se mezi všechny jeho bratry kohanim.

Rabíni učili: Odkud [víme], že kohen může přijít a přinést své oběti v kterékoli době a kterékoli hodině, kdy chce? Učí se: „A přijde podle veškeré touhy své duše a bude sloužit“ (Dt 18,6–7).

A odkud, že služba při ní a její kůže jsou jeho? Učí se: „A svaté věci každého budou jeho“ (Nu 5,10). Jak tedy? Je-li [kohen] s tělesnou vadou, dá ji kohenovi, který je v té službě, a služba při ní i její kůže jsou jeho.