Bava kama 55b בבא קמא

MIŠNA: Kdo zahání ovce do ohrady a zavřel před nimi náležitě, a ony vyšly a způsobily škodu, je osvobozen. Nezavřel-li před nimi náležitě, a ony vyšly a způsobily škodu, je povinen [platit].

Byla-li [ohrada] v noci proražena, nebo ji prorazili lupiči, a [ovce] vyšla a způsobila škodu, je osvobozen. Vyvedli-li ji lupiči, jsou lupiči povinni [platit].

Nechal-li ji na slunci, nebo ji svěřil hluchoněmému, duševně nesvéprávnému či nezletilému, a ona vyšla a způsobila škodu, je povinen [platit].

Svěřil-li ji pastýři, vstupuje pastýř na jeho místo.

Spadla-li do zahrady a měla z toho prospěch, platí [majitel], co měla za prospěch. Sestoupila-li [tam] svým obvyklým způsobem a způsobila škodu, platí, co poškodila. Jak platí, co poškodila? Odhadne se, kolik byl plocha o výsevu jedné sea na tom poli předtím a kolik má hodnotu nyní.

Rabi Šimon říká: Snědla-li zralé plody, platí zralé plody: jednu seu-li, seu; dvě sey-li, dvě sey.

GEMARA: Učili naši mistři: Co je „náležitě“ a co „ne náležitě“? Dveře, které vydrží běžný vítr, to je náležitě; které nevydrží běžný vítr, to je ne náležitě.

Řekl rabi Mani bar Patiš: Kdo je tanaita [podle něhož] zvířeti již varovanému stačí menší hlídání? Je to rabi Jehuda, neboť jsme se učili: Uvázal-li ho majitel na uzdu a zavřel před ním náležitě, a [býk] vyšel a způsobil škodu, ať je nevarovaný či varovaný, je [majitel] povinen [platit] – to jsou slova rabi Meira.

Rabi Jehuda říká: Za nevarovaného je povinen, za varovaného je osvobozen, neboť je řečeno: „a jeho majitel ho nehlídal“ (Ex 21,36) – a tento [býk] hlídán je. Rabi Eliezer říká: Pro něj není jiného hlídání než nůž.

Můžeš říci, že [mišna] je i podle rabi Meira: Zub a noha jsou jiné, neboť u nich Tóra zmírnila [požadavek] na jejich hlídání. Řekl totiž rabi Elazar, a někteří říkají, že se to učilo v baraitě: U čtyř věcí Tóra zmírnila [požadavek] na jejich hlídání, a to jsou: jáma, oheň, zub a noha.

Jáma, jak je psáno: „Když někdo otevře jámu nebo když někdo vykope jámu a nezakryje ji“ (Ex 21,33) – zakryl-li ji tedy, je osvobozen.

Oheň, jak je psáno: „ten, kdo zapálil oheň, musí jistě nahradit“ (Ex 22,5) – [je povinen], jen když udělá něco jako zapálení.

Zub, jak je psáno: „a spásá na poli jiného“ (Ex 22,4) – [je povinen], jen když udělá něco jako „spásá“.

Noha, jak je psáno: „a vypustí“ – [je povinen], jen když udělá něco jako „vypustí“.

A učili jsme se: „a vypustí“ – to je noha, a tak praví [Písmo]: „kteří vypouštějí nohu býka a osla“ (Iz 32,20); „a spásá“ – to je zub, a tak praví [Písmo]: „jako se vymetá trus, dokud není dočista pryč“ (1Kr 14,10).

Důvod je tedy, že udělal něco jako „vypustí“ a „spásá“; neudělal-li to, pak [povinen] není.

Řekl Raba: Také z mišny to lze přesně vyvodit, neboť uvádí „ovce“. Vždyť se zabýváme býkem a máme se k němu dostat; měla tedy uvést „býk“. Proč uvádí právě „ovce“? Není to snad proto, že Tóra zmírnila [požadavek] na jejich hlídání?

Ne snad proto, že zde nejde o roh? U nich je psán jen zub a noha, a [mišna] nás učí, že u zubu a nohy jsou varované. Vyvoď z toho [, že tomu tak je].

Učili jsme se: Řekl rabi Jehošua: Jsou čtyři věci, za něž je ten, kdo je dělá, osvobozen podle lidských soudů, ale povinen podle soudů Nebes. A to jsou: kdo prorazí plot před dobytkem svého bližního; kdo ohne obilí svého bližního směrem k požáru; kdo najme falešné svědky, aby svědčili; a kdo zná svědectví ve prospěch svého bližního, ale nesvědčí pro něj.

Řekl mistr: Kdo prorazí plot před dobytkem svého bližního. Jak to vypadá? Snad u zdravé zdi? Pak by měl být povinen i podle lidských soudů! Nýbrž