Bava kama 94a בבא קמא

z Asporku učil: Bejt Šamaj zakazují a Bejt Hilel dovolují. Co je důvodem Bejt Šamaj? Verš říká: „neboť i oba“ (Dt 23,19) – [slovo „i“] zahrnuje jejich změněné podoby. A Bejt Hilel? Verš říká: „oni“ – ale ne jejich změněné podoby.

A Bejt Šamaj – vždyť je psáno „oni“? To potřebují [k výkladu]: „oni“ – ale ne jejich mláďata. A Bejt Hilel? Vyvoď z toho dvojí: „oni“ – ale ne jejich změněné podoby; „oni“ – ale ne jejich mláďata.

A u Bejt Hilel – vždyť je psáno „i“? [Slovo] „i“ je pro Bejt Hilel obtíží.

Rabi Eliezer ben Jaakov – co to je?

Neboť se učí: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Hle, kdo uloupil seu pšenice, semlel ji, uhnětl, upekl a oddělil z ní chalu – jak může dobrořečit? Takový nedobrořečí, nýbrž rouhá se. A o tom je řečeno: „Lupič, který dobrořečí, pohrdá Hospodinem“ (Ž 10,3).

Rabi Šimon ben Elazar – co to je? Neboť se učí: Toto pravidlo řekl rabi Šimon ben Elazar: U každého zhodnocení, jímž lupič [věc] zhodnotil, má navrch: chce-li, vezme si zhodnocení; chce-li, řekne mu: Hle, máš před sebou, co je tvé.

Co tím říká? Řekl Rav Šešet: Takto to myslí: Zhodnotil-li ji, vezme si zhodnocení; zchátrala-li, řekne mu: Hle, máš před sebou, co je tvé, protože změněná věc zůstává ve svém stavu.

Je-li tomu tak, i když ji zhodnotil, [měla by zůstat majiteli]! Říkají: [To je] kvůli nařízení ve prospěch kajícníků.

Rabi Jišmael – co to je? Neboť se učí: Přikázání pea je oddělovat ji z nepožatého obilí. Neoddělil-li z nepožatého obilí, odděluje ze snopů; neoddělil-li ze snopů, odděluje z hromady, dokud ji neuhladil.

Uhladil-li ji, oddělí desátek a dá mu [chudému peu]. Jménem rabi Jišmaele řekli: Odděluje [ji] i z těsta a dá mu ji.

Řekl Rav Papa Abajovi: Namáhali se všichni tito tanaité, aby nás poučili [o něčem] podle Bejt Šamaj? Řekl mu: Takto to myslí: Bejt Šamaj a Bejt Hilel se v této věci nepřeli.

Řekl Rava: Odkud [to víš]? Snad rabi Šimon ben Jehuda tam řekl [své stanovisko] jen o barvě, protože ji lze odstranit mýdlem.

A Bejt Šamaj tam řekli [své stanovisko] jen ohledně Nejvyššího [tj. oběti], protože je to odporné.

A rabi Eliezer ben Jaakov tam řekl [své stanovisko] jen ohledně požehnání, protože je to přikázání vykonané skrze přestoupení.

A rabi Šimon ben Elazar tam řekl [své stanovisko] jen o zchátrání, které se vrací.

A rabi Jišmael tam řekl [své stanovisko] jen ohledně pey, protože je psáno „zanecháš“ (Lv 23,22) – [výraz] navíc. A kdybys řekl: Ať se z toho učíme [obecně], dary chudým jsou odlišné.

Jak se tázal rabi Jonatan. Neboť rabi Jonatan se tázal: Co je důvodem rabi Jišmaele? Zda proto, že zastává, že změna nenabývá [vlastnictví], anebo obecně zastává, že změna nabývá, ale zde [je to tak], protože je psáno „zanecháš“ – [výraz] navíc?

A dojdeš-li k závěru, že důvodem rabi Jišmaele je, že zastává, že změna nenabývá, k čemu je [výraz] „zanecháš“ navíc, který napsal Milosrdný? A dále: podle rabínů – k čemu je [výraz] „zanecháš“ navíc, který napsal Milosrdný?

Ten potřebují k tomu, co se učí: Kdo prohlásí svou vinici za bezprizorní, pak časně ráno přijde a sklidí ji, je povinen [dávat] opadané bobule, paběrky, zapomenuté [snopy] a peu, ale je osvobozen od desátku.

Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Halacha je podle rabi Šimona ben Elazara.

Ale řekl snad Šmuel toto? Vždyť Šmuel řekl: Neodhaduje se [škoda] ani pro zloděje, ani pro lupiče, nýbrž jen u škod.

Podle Ravy, který řekl, že když rabi Šimon ben Elazar tam mluví, [jde] o zchátrání, které se vrací, to není obtíž: když [Šmuel] říká, že halacha je podle rabi Šimona ben Elazara, že změněná věc zůstává ve svém stavu, [jde] o zchátrání, které se vrací; a když Šmuel tam říká, že se neodhaduje ani pro zloděje, ani pro lupiče, nýbrž jen u škod, [jde] o zchátrání, které se nevrací.

Ale podle Abajeho, který řekl, že rabi Šimon ben Elazar mluví o zchátrání, které se nevrací, co lze říci?

Abaje to učí takto: Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: