Bava mecia 114b בבא מציעא

[Zeptal se ho dále:] Odkud [víme], že nahý nesmí oddělovat [terumu]? Neboť je psáno: „Ať u tebe není vidět nic nahého“ (Dt 23,15).

Řekl mu: Copak ty, mistře, nejsi kohen? Proč, mistře, stojíš na hřbitově? Odpověděl mu: Neučil ses, mistře, [oddílu] Čistoty? Neboť se učí: Rabi Šimon ben Jochaj říká: Hroby modloslužebníků neznečišťují, neboť je řečeno: „A vy, mé ovce, ovce mé pastvy, jste člověk“ (Ez 34,31) – vy se nazýváte „člověk“, a modloslužebníci se nenazývají „člověk“.

Řekl mu [Raba bar Avuha]: Ve čtyřech [oddílech Mišny] se nevyznám, v šesti se [mám] vyznat? Řekl mu: A proč? Odpověděl mu: Jsem v tísni. Vzal ho [Elijáš] a uvedl ho do rajské zahrady. Řekl mu: Rozprostři svůj plášť [a] naber si z těchto listů. Nabral [je a] vzal [s sebou].

Když vycházel, uslyšel, jak [kdosi] říká: Kdo takto pojídá svůj [podíl na] budoucím světě jako Raba bar Avuha? Vytřásl je [a] zahodil. I tak jeho plášť pohltil vůni; plášť prodal za dvanáct tisíc denárů [a] rozdělil je svým zeťům.

Učili naši mistři [v baraitě]: „A je-li to muž chudý, nebudeš uléhat s jeho zástavou“ (Dt 24,12) – bohatý tedy [smí] ulehnout? Co [baraita] říká? Rav Šešet řekl: Takto říká: „A je-li to muž chudý, nebudeš uléhat, když je jeho zástava u tebe“ – bohatý [tj. u bohatého] tedy uléhá [smíš], když je jeho zástava u tebe.

Učili naši mistři [v baraitě]: Kdo půjčí svému druhovi, nesmí mu vzít zástavu, a není povinen mu [ji] vracet, a přestupuje všechny tyto zákazy. Co [baraita] říká? Rav Šešet řekl: Takto říká: Kdo půjčí svému druhovi, nesmí mu vzít zástavu; a jestliže mu vzal zástavu, je povinen mu ji vracet, a přestupuje všechny tyto zákazy – [vztahuje se to] k závěru.

Rava řekl: Takto říká: Kdo půjčí svému druhovi, nesmí mu vzít zástavu; a jestliže mu vzal zástavu, je povinen mu ji vracet. O čem to bylo řečeno? Když mu vzal zástavu mimo dobu půjčky; ale vzal-li mu zástavu v době půjčky, není povinen mu ji vracet. A přestupuje všechny tyto zákazy – [vztahuje se to] k začátku.

Rav Šizvi učil před Ravou: „Do západu slunce mu jej vrátíš“ (Ex 22,25) – to je noční oděv; „Vrátíš mu zástavu, když zapadá slunce“ (Dt 24,13) – to je denní oděv. Řekl mu: K čemu potřebuji [vracet] denní [oděv] v noci, a k čemu potřebuji [vracet] noční ve dne?

Řekl mu: Mám to vyškrtnout? Řekl mu: Ne, takto [baraita] říká: „Do západu slunce mu jej vrátíš“ – to je denní oděv, který byl dán k zastavení v noci; „Vrátíš mu zástavu, když zapadá slunce“ – to je noční oděv, který byl dán k zastavení ve dne.

Rabi Jochanan řekl: Vzal-li mu zástavu a [dlužník] zemřel, vytrhne ji [věřitel] jeho synům. Namítají [z baraity]: Řekl rabi Meir: A když už se bere zástava, proč se vrací? – Proč se vrací? Milosrdný řekl: Vrať! – Nýbrž: Když už se vrací,