Berachot 13a ברכות

Ne že by [jméno] Jaakov bylo vykořeněno ze svého místa, nýbrž Izrael je hlavní a Jaakov je mu podřízen. A tak říká [Písmo]: „Nepřipomínejte si dřívější věci a nehleďte na dávné“ (Iz 43,18). „Nepřipomínejte si dřívější věci“ – to je poroba říší; „a nehleďte na dávné“ – to je vyjití z Egypta. (Iz 43,19)

„Hle, činím nové, nyní to vypučí.“ Rav Josef učil: To je válka Goga a Magoga.

Podobenství – čemu se ta věc podobá? Člověku, který šel cestou, napadl ho vlk a vyvázl z toho, a pořád vyprávěl příhodu s vlkem. Napadl ho lev a vyvázl z toho, a pořád vyprávěl příhodu se lvem. Napadl ho had a vyvázl z toho; zapomněl na obě předchozí příhody a pořád vyprávěl příhodu s hadem. Tak i Izrael: pozdější strasti dávají zapomenout na ty první.

„Avram, to je Avraham“ (1Pa 1,27).

Nejprve se stal otcem Aramu, a nakonec se stal otcem celého světa.

Saraj, to je Sára.

Nejprve byla kněžnou svého národa, a nakonec se stala kněžnou celého světa.

Bar Kapara učil: Kdo nazývá Avrahama „Avram“, přestupuje příkaz, neboť je řečeno: „A tvé jméno bude Avraham“ (Gn 17,5). Rabi Eliezer říká: Přestupuje zákaz, neboť je řečeno: „A tvé jméno již nebude Avram“ (Gn 17,5).

Jestliže je tomu tak, pak i ten, kdo nazývá Sáru „Saraj“, [přestupuje]?

Tam řekl Svatý, budiž požehnán, Avrahamovi: „Svou ženu Saraj nebudeš nazývat jménem Saraj, neboť Sára je její jméno“ (Gn 17,15).

Jestliže je tomu tak, pak i ten, kdo nazývá Jaakova „Jaakov“, [přestupuje]?

Tam je to jiné, neboť Písmo [to jméno] znovu vrátilo, jak je psáno: „I promluvil Bůh k Izraeli v nočních viděních a řekl: Jaakove, Jaakove“ (Gn 46,2).

Namítl rabi Josi bar Avin, a někteří říkají rabi Josi bar Zevida: „Ty jsi Hospodin Bůh, který sis vyvolil Avrama“ (Neh 9,7).

Odpověděl mu: Tam je to prorok, který vypočítává chválu Milosrdného – to, co bylo na počátku.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Od kdy“.

MIŠNA: Četl v Tóře a nastal čas čtení [Šema] – jestliže zaměřil své srdce, splnil povinnost.

Mezi oddíly smí ze zdvořilosti pozdravit a odpovědět; uprostřed [oddílu] smí ze strachu pozdravit a odpovědět – slova rabiho Meira.

Rabi Jehuda říká: Uprostřed smí ze strachu pozdravit a ze zdvořilosti odpovědět; mezi oddíly smí ze zdvořilosti pozdravit a odpovědět na pozdrav každému člověku.

Toto jsou [místa] mezi oddíly: mezi prvním a druhým požehnáním, mezi druhým a Šema, mezi Šema a „A bude-li, že budete poslouchat“, mezi „A bude-li, že budete poslouchat“ a „I řekl“, mezi „I řekl“ a „Pravdivé a pevné“.

Rabi Jehuda říká: Mezi „I řekl“ a „Pravdivé a pevné“ se nepřerušuje.

Řekl rabi Jehošua ben Korcha: Proč předchází oddíl Šema oddílu „A bude-li, že budete poslouchat“? Aby na sebe nejprve přijal jho království nebes a potom přijal jho přikázání. A [proč předchází] „A bude-li, že budete poslouchat“ oddílu „I řekl“? Protože „A bude-li, že budete poslouchat“ platí ve dne i v noci, kdežto „I řekl“ platí pouze ve dne.

GEMARA: Z toho plyne, že přikázání vyžadují záměr.

Co znamená „jestliže zaměřil své srdce“? Ke čtení. Ke čtení? Vždyť přece čte!

[Jde o toho], kdo čte, aby opravoval [text].

Naši učitelé učili: Šema [se čte], jak je napsáno – slova Rabiho. A mudrci říkají: V jakémkoli jazyce.

Jaký je důvod Rabiho? Písmo říká: „A budou“ – ve své podobě ať jsou.

A rabanan, jaký je jejich důvod? Písmo říká: „Slyš“ – v jakémkoli jazyce, kterému rozumíš.

A u Rabiho, vždyť je také psáno „Slyš“! Ten výraz potřebuje k tomu: Dej svým uším slyšet, co vypouštíš z úst.

A rabanan zastávají názor toho, kdo řekl: [I když] nedal svým uším slyšet, splnil.

A u rabanan, vždyť je také psáno „A budou“! Ten výraz potřebují k tomu, aby se nečetlo pozpátku.

A Rabi, odkud má, že se nemá číst pozpátku? Vyvozuje to z [rozdílu mezi] „slova“ a „ta slova“. A rabanan [rozdíl mezi] „slova“ a „ta slova“ nevykládají.

Znamená to, že Rabi zastává názor, že celá Tóra smí být pronášena v jakémkoli jazyce? Neboť kdyby tě napadlo, že smí být pronášena jen ve svatém jazyce, proč by Milosrdný psal „A budou“?

Bylo to zapotřebí, protože je psáno „Slyš“.

Znamená to, že rabanan zastávají názor, že celá Tóra smí být pronášena jen ve svatém jazyce? Neboť kdyby tě napadlo, že smí být pronášena v jakémkoli jazyce, proč by Milosrdný psal „Slyš“?

Bylo to zapotřebí, protože je psáno „A budou“.

Naši učitelé učili: „A budou“ – aby se nečetlo pozpátku. „Slova… na tvém srdci“ – mohl bych myslet, že celý oddíl vyžaduje záměr; proto Písmo říká „tato“: až potud je třeba záměru, odtud dál není třeba záměru – slova rabiho Eliezera.

Řekl mu rabi Akiva: Vždyť [Písmo] říká: