Berachot 15b ברכות

Možná je to rabi Jehuda, a jen předem ne, ale dodatečně je to v pořádku.

To nemůže napadnout, protože uvádí hluchého spolu s nesvéprávným a nezletilým: jako u nesvéprávného a nezletilého ani dodatečně ne, tak i u hluchého ani dodatečně ne.

Ale možná platí jedno podle svého a druhé podle svého.

A můžeš to vůbec vyložit podle rabiho Jehudy? Vždyť z toho, že závěr učí „rabi Jehuda prohlašuje nezletilého za způsobilého“, plyne, že začátek není názorem rabiho Jehudy.

Ale možná je to celé [názor] rabiho Jehudy, a jde o dva druhy nezletilých, a něco tu chybí, a učí se takto: Všichni jsou způsobilí číst Megilu kromě hluchého, nesvéprávného a nezletilého. O čem to platí? O nezletilém, který nedosáhl věku výchovy [k přikázáním]; ale nezletilý, který dosáhl věku výchovy, je způsobilý i předem – slova rabiho Jehudy, neboť rabi Jehuda prohlašuje nezletilého za způsobilého.

Jak jsi to tedy vyložil? Podle rabiho Jehudy, a dodatečně ano, předem ne. Ale to, co učil rabi Jehuda, syn rabiho Šimona ben Pazi: Hluchý, který mluví, ale neslyší, odděluje trumu i předem –

čí je to názor? Ani rabiho Jehudy, ani rabiho Josiho. Je-li to rabi Jehuda – dodatečně ano, předem ne; je-li to rabi Josi – ani dodatečně ne.

Jak tedy? Je to rabi Jehuda, a dokonce i předem. Ale to, co se učí: Člověk nemá pronášet požehnání po jídle ve svém srdci, a jestliže požehnal, splnil – čí je to názor?

Ani rabiho Jehudy, ani rabiho Josiho. Je-li to rabi Jehuda – ten přece řekl: dokonce i předem; a je-li to rabi Josi – ten přece řekl: ani dodatečně ne.

Skutečně je to rabi Jehuda, a dokonce i předem, a není to obtížné: tento výrok je jeho vlastní a onen výrokem jeho učitele. Neboť se učí: Řekl rabi Jehuda jménem rabiho Elazara ben Azarji: Kdo čte Šema, musí dát svým uším slyšet, neboť je řečeno: „Slyš, Izraeli.“ Řekl mu rabi Meir: Vždyť [Písmo] říká: „…která ti dnes přikazuji, na tvém srdci“ – slova se řídí záměrem srdce.

Nyní, když jsi k tomu dospěl, můžeš říci i to, že rabi Jehuda zastává názor svého učitele, a není to obtížné: tento výrok je rabiho Jehudy a onen rabiho Meira.

Rav Chisda řekl jménem Rava Šily: Halacha je podle rabiho Jehudy, který mluvil jménem rabiho Elazara ben Azarji, a halacha je podle rabiho Jehudy.

A je zapotřebí obojího. Kdyby nás učil [jen] „halacha je podle rabiho Jehudy“, řekl bych, že [to platí] dokonce i předem; proto nás učí: Halacha je podle rabiho Jehudy, který mluvil jménem rabiho Elazara ben Azarji.

A kdyby nás učil [jen] „halacha je podle rabiho Jehudy, který mluvil jménem rabiho Elazara ben Azarji“, řekl bych, že je to nezbytné a [opomenutí] nelze napravit; proto nás učí: Halacha je podle rabiho Jehudy.

Rav Josef řekl: Spor se týká Šema, ale u ostatních přikázání podle všech nesplnil, neboť je psáno: „Ztiš se a slyš, Izraeli“ (Dt 27,9).

Namítají: „Člověk nemá pronášet požehnání po jídle ve svém srdci, a jestliže požehnal, splnil.“ Spíše, bylo-li to řečeno, bylo to řečeno takto: Rav Josef řekl: Spor se týká Šema, neboť je psáno „Slyš, Izraeli“, ale u ostatních přikázání podle všech splnil.

Vždyť je přece psáno: „Ztiš se a slyš, Izraeli“!

To je psáno o slovech Tóry.

„Četl a nebyl pečlivý ve výslovnosti jeho písmen.“

Rabi Tavi řekl jménem rabiho Jošiji: Halacha je podle slov obou ve směru úlevy.

A rabi Tavi řekl jménem rabiho Jošiji: Co znamená to, co je psáno: „Tři věci se nenasytí … podsvětí a uzavřené lůno“ (Př 30,15–16)? Co má podsvětí společného s lůnem? Spíše ti [to] říká: Jako lůno přijímá a vydává, tak i podsvětí přijímá a vydává.

A není to úsudek kal va-chomer? Jestliže lůno, do něhož se vkládá potichu, vydává za hlasitého křiku, podsvětí, do něhož se vkládá za hlasitého křiku, není snad tím spíše správné, aby vydávalo za hlasitého křiku? Odtud je odpověď těm, kdo říkají, že vzkříšení mrtvých nelze doložit z Tóry.

Rabi Ošaja učil před Ravou: „A napíšeš je“ – vše se má psát, dokonce i příkazy.

Řekl mu: Kdo ti to řekl? Je to rabi Jehuda, který řekl o podezřelé ženě (sota): Kletby píše, příkazy nepíše. A tam [je to proto], že je psáno: „I napíše kněz tyto kletby“ (Nu 5,23), ale zde, kde je psáno „a napíšeš je“, dokonce i příkazy.

Copak je důvodem rabiho Jehudy, že je psáno „napíše“? Důvodem rabiho Jehudy je, že je psáno „kletby“: kletby ano, příkazy ne.

Bylo to zapotřebí. Napadlo by tě: Odvoďme „psaní“ z „psaní“ odtamtud; jako tam kletby ano a příkazy ne, tak i zde příkazy ne. Proto Milosrdný napsal „a napíšeš je“ – dokonce i příkazy.

Rav Ovadja učil před Ravou: „A budete učit“ – aby tvé učení bylo dokonalé (tam), aby se nechávala mezera mezi slovy, jejichž hlásky splývají.

Rava za ním dodal: Například „al levavcha“, „al levavchem“, „be-chol levavcha“, „be-chol levavchem“, „esev be-sadcha“, „va-avadtem mehera“, „ha-kanaf petil“, „etchem me-erec“.

Rabi Chama bar Chanina řekl: Kdo čte Šema a je pečlivý ve výslovnosti jeho písmen, tomu se ochlazuje gehinom, neboť je řečeno: „Když Všemohoucí rozptyloval krále, sněžilo na Calmonu“ (Ž 68,15). Nečti „be-fares“ (když rozptyloval), nýbrž „be-fareš“ (když zřetelně vyslovuje); nečti „be-Calmon“, nýbrž „be-calmavet“ (ve stínu smrti).

A rabi Chama bar Chanina řekl: Proč jsou vedle sebe položeny