Berachot 25a ברכות

ale k modlitbě [smí], až když si zakryje srdce.

A Rav Huna řekl: Zapomněl a vešel s tefilin do záchodu – položí na ně ruku, dokud neskončí. ‚Dokud neskončí‘ – to tě napadlo? Spíše, jak řekl Rav Nachman bar Jicchak: dokud neskončí první proud. Ať tedy ihned přestane a vstane! – Kvůli [výroku] rabana Šimona ben Gamliela, neboť bylo učeno: Raban Šimon ben Gamliel říká: Zadržená stolice přivádí člověka k vodnatelnosti, zadržený proud [moči] přivádí člověka k žloutence.

Bylo řečeno: Má-li výkaly na těle nebo má-li ruku v záchodě – Rav Huna řekl: smí recitovat Šema; Rav Chisda řekl: nesmí recitovat Šema. Rava řekl: Jaký je důvod Rava Huny? Jak je psáno: „Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina“ (Ž 150,6).

A Rav Chisda řekl: nesmí recitovat Šema. Jaký je důvod Rava Chisdy? Jak je psáno: „Všechny mé kosti řeknou: Hospodine, kdo je jako ty?“ (Ž 35,10).

Bylo řečeno: Zápach, který má zdroj – Rav Huna řekl: Vzdálí se čtyři lokty a recituje Šema. Rav Chisda řekl: Vzdálí se čtyři lokty od místa, kde zápach končí, a recituje Šema.

Učí se [baraita] podle Rava Chisdy: Člověk ať nerecituje Šema naproti lidským výkalům, ani naproti psím výkalům, ani naproti prasečím výkalům, ani naproti slepičímu trusu, ani naproti zapáchajícímu smetišti. Je-li [to] na místě o deset dlaní vyšším nebo o deset dlaní nižším, smí sedět vedle toho a recitovat Šema; a ne-li, vzdálí se, kam až dohlédne. A tak i pro modlitbu. Zápach, který má zdroj – vzdálí se čtyři lokty od místa zápachu a recituje Šema.

Rava řekl: Halacha není podle této baraity, ale podle té, kterou se učí: Člověk ať nerecituje Šema naproti lidským výkalům, ani naproti prasečím výkalům, ani naproti psím výkalům, když do nich vložili kůže [k vydělávání].

Zeptali se Rava Šešeta: Zápach, který nemá zdroj – jak je to? Řekl jim: Pojďte a podívejte se na rohože v domě studia – na jedněch spí a na druhých studují. To však platí o slovech Tóry, ale ne o Šema. A ani o slovech Tóry jsme to neřekli, leda [jde-li o zápach] druhého, ale ne o jeho vlastní.

Bylo řečeno: Výkaly, které se pohybují [kolem] – Abaje řekl: smí recitovat Šema; Rava řekl: nesmí recitovat Šema.

Abaje řekl: Odkud to vyvozuji? Neboť jsme se učili: Nečistý stojí pod stromem a čistý jde kolem – [čistý] je nečistý. Čistý stojí pod stromem a nečistý jde kolem – [čistý] je čistý; ale zastavil-li se nečistý, je nečistý. A tak i u kamene zasaženého malomocenstvím.

A Rava ti odpoví: Tam věc závisí na usazení, jak je psáno: „Bude bydlet o samotě, jeho bydliště bude vně tábora“ (Lv 13,46). Zde však Milosrdný řekl: „Tvůj tábor bude svatý“ (Dt 23,15), a to tu není.

Rav Papa řekl: Tlama prasete je jako pohybující se výkaly. To je zřejmé! – Je to třeba [říci] pro případ, kdy [prase] právě vystoupilo z řeky.

Rav Jehuda řekl: Pochybné výkaly jsou zakázány, pochybná moč je dovolena. Někteří říkají, že Rav Jehuda řekl: Pochybné výkaly v domě jsou dovoleny, na smetišti zakázány; pochybná moč je dovolena i na smetišti.

Zastává [názor] Rava Hamnuny, neboť Rav Hamnuna řekl: Tóra zakázala [recitovat] jen naproti samotnému proudu.

A [názor] rabiho Jonatana, neboť rabi Jonatan poukázal na rozpor: Je psáno: „Budeš mít místo vně tábora a tam budeš vycházet ven“ (Dt 23,13), a je psáno: „Budeš mít kolík atd. a přikryješ, co z tebe vyšlo“ (Dt 23,14).

Jak to [jde dohromady]? Tento [verš mluví] o velké [potřebě], onen o malé. Vidíš tedy, že u malé Tóra zakázala jen naproti samotnému proudu; spadne-li [moč] na zem, je to dovoleno, a [zakázali to] rabíni. A když to rabíni zakázali, [zakázali] jistou [moč], ale pochybnou nezakázali.

A jistou – jak dlouho? Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Dokud je [tak mokrá, že] smáčí. Tak řekl i Raba bar bar Chana jménem rabiho Jochanana: dokud smáčí. A tak řekl i Ula: dokud smáčí. Geniva řekl jménem Rava: dokud je znát její stopa.

Rav Josef řekl: Ať Genivovi jeho Pán odpustí! Když u výkalů řekl Rav Jehuda jménem Rava: jakmile se jejich povrch zatvrdí, je to dovoleno – je třeba se ptát na moč?

Abaje mu řekl: Proč ses rozhodl spoléhat na tento [výrok]? Spoléhej na tento, který řekl Raba bar Rav Huna jménem Rava: Výkaly, i [tvrdé] jako střep, jsou zakázány.

A jak vypadají výkaly [tvrdé] jako střep? Raba bar bar Chana řekl jménem rabiho Jochanana: Když je hodí a nerozpadnou se. A někteří říkají: když je kutálí a nerozpadnou se.

Ravina řekl: Stál jsem před Ravem Jehudou z Difti; uviděl výkaly a řekl mi: Podívej se, zda se jejich povrch zatvrdil, či ne. Někteří říkají, že mi řekl: Podívej se, zda popraskaly.

Jaký je závěr? Bylo řečeno: Výkaly [tvrdé] jako střep – Amemar řekl: jsou zakázány; Mar Zutra řekl: jsou dovoleny. Rava řekl: Halacha je: výkaly [tvrdé] jako střep jsou zakázány, a moč, dokud smáčí.

Namítá se: Moč je zakázána, dokud smáčí; vsákla-li se nebo vyschla, je dovolena. Není snad ‚vsákla se‘ obdobou ‚vyschla‘? Jako ‚vyschla‘ [znamená], že není znát stopa, tak i ‚vsákla se‘ [znamená], že není znát stopa; je-li však znát stopa, je to zakázáno, i když nesmáčí.

A podle tebe – řekni první část: zakázáno je to jen, dokud smáčí; je-li [jen] znát stopa, je to dovoleno. Z toho se tedy nic vyvodit nedá.

Řekněme, že je to jako spor tanaitů: Nádoba, z níž byla vylita moč – je zakázáno naproti ní recitovat Šema. A moč sama, která byla vylita – vsákla-li se, je to dovoleno, nevsákla-li se, je to zakázáno. Rabi Josi říká: dokud smáčí.

Co [znamená] ‚vsákla se‘ a co ‚nevsákla se‘, o nichž mluví první tanaita? Řekneš-li: ‚vsákla se‘ – že nesmáčí, ‚nevsákla se‘ – že smáčí, a rabi Josi přichází říci, že zakázáno je to jen, dokud smáčí, ale je-li znát stopa, je to dovoleno – to je [totéž co] první tanaita! Spíše: ‚vsákla se‘ – že není znát stopa, ‚nevsákla se‘ – že je znát stopa; a rabi Josi přichází říci, že zakázáno je to jen, dokud smáčí, ale je-li znát stopa, je to dovoleno.

Ne. Všichni [souhlasí], že zakázáno je to jen, dokud smáčí, ale je-li znát stopa, je to dovoleno;