Chagiga 10b חגיגה

Tóra zakázala úmyslnou práci [melechet machševet], a úmyslná práce psána není.

„Sváteční oběti.“ Jsou přece psány! – Je to potřebné jen pro to, co řekl Rav Papa Abajemu: Odkud [víme], že toto „a budete jej slavit jako svátek Hospodinu“ [znamená] obětování? Snad Milosrdný říká: Slavte svátek!

Jestliže tak, pak [o tom], co je psáno: „Aby mi slavili svátek na poušti“ (Ex 5,1) – i tam [by to znamenalo] slavit svátek? A řekneš-li, že ano, což není psáno: „A Mojžíš řekl: Ty sám nám dáš do rukou oběti a zápalné oběti“ (Ex 10,25)?

Snad Milosrdný říká takto: Jezte, pijte a slavte svátek přede mnou! – To tě nemůže napadnout, neboť je psáno: „A tuk mé sváteční [oběti] nezůstane přes noc do rána“ (Ex 23,18). A kdyby tě napadlo, že [chag] je slavnost – má snad slavnost tuk?

Ale snad Milosrdný říká toto: Tuk, který se přináší v době svátku, nezůstane přes noc.

Jestliže tak, [jen tuk], který se přináší v době svátku, nezůstane přes noc, ale [tuk] po celý ostatní rok může zůstat přes noc? Vždyť je psáno: „Celou noc až do rána“ (Lv 6,2)!

Snad: kdyby [to bylo] jen z onoho [verše], řekl bych, že [jde o] přikázání činu; [proto] Milosrdný napsal tento [verš] pro zákaz.

Pro zákaz napsal jiný verš: „A nezůstane přes noc nic z masa, které obětuješ večer prvního dne, do rána“ (Dt 16,4). – Ale snad [je to proto], aby jej přestupoval dvěma zákazy a jedním přikázáním činu?

Nýbrž se to odvozuje [obdobou slov] „na poušti“ – „na poušti“. Je psáno zde: „Aby mi slavili svátek na poušti“ (Ex 5,1), a je psáno tam: „Přinášeli jste mi snad oběti a obětní dary na poušti?“ (Am 5,25). Jako tam [jde o] oběti, tak i zde [jde o] oběti.

A co je [jako] hory zavěšené na vlasu? [To, že] slova Tóry neodvozujeme ze slov tradice [Proroků].

„Zpronevěry svatých věcí.“ Jsou přece psány! Řekl Rami bar Chama: Je to potřebné jen pro to, co jsme se učili: Vykonal-li posel své poslání, dopustil se zpronevěry hospodář; nevykonal-li své poslání, dopustil se zpronevěry posel.

A když vykonal své poslání, proč se dopustil zpronevěry [hospodář]? Což tento hřeší a onen je povinen [obětí]? To je [jako] hory zavěšené na vlasu.

Řekl Rava: A jaká je [v tom] obtíž? Snad je zpronevěra jiná, neboť se odvozuje [obdobou slov] „hřích“ – „hřích“ od pozdvihované oběti [teruma]: jako tam je posel člověka jako on sám, tak i zde je posel člověka jako on sám.

Nýbrž řekl Rava: Je to potřebné jen pro to, co bylo učeno: Rozpomenul-li se hospodář [že jde o svatý majetek], ale posel se nerozpomenul, dopustil se zpronevěry posel. Posel je chudák – co udělal [špatného]? To je [jako] hory zavěšené na vlasu.

Řekl Rav Aši: Jaká je [v tom] obtíž? Snad je to stejné jako u toho, kdo [nevědomky] převede peníze svatyně na nesvěcené [účely].

Nýbrž řekl Rav Aši: Je to potřebné jen pro to, co jsme se učili: Vzal-li kámen nebo trám patřící svatyni, nedopustil se [ještě] zpronevěry; dal-li jej svému druhovi, on se dopustil zpronevěry a jeho druh se zpronevěry nedopustil. Vždyť ho [ten druhý také] vzal – jaký je rozdíl mezi ním a jeho druhem? To je [jako] hory zavěšené na vlasu.

A jaká je [v tom] obtíž? Snad [je to] podle Šmuela, neboť řekl Šmuel: Zde