Chagiga 18a חגיגה

nevěděl bych, kolik [dní to je]; [proto] nás učí [učení] rabiho Elazara, [jež] řekl rabi Ošaja.

A Reš Lakiš řekl: „A svátek žně“ (Ex 23,16) – který je to svátek, kdy slavíš i žneš? Řekni: to je Aceret. Kdy? Řekneš-li, že ve sváteční den – je snad ve sváteční den dovoleno žnout? Není to tedy [míněno] o [dnech] náhrady?

Řekl rabi Jochanan: Jestliže tomu tak je, [pak] „svátek sklizně“ – který je to svátek, kdy se sklízí? Řekni: to je svátek stánků. Kdy? Řekneš-li, že ve sváteční den – je snad ve sváteční den dovoleno pracovat? Nýbrž v polosvátečních dnech – jsou snad polosváteční dny [k práci] dovoleny? Nýbrž [je to] svátek, který přichází v době sklizně; i zde tedy [je to] svátek, který přichází v době žně.

Z toho plyne, že oba zastávají názor, že o polosvátečních dnech je zakázáno konat práci.

Odkud tyto věci [víme]? Jak učili mudrci: „Svátek nekvašených chlebů budeš zachovávat sedm dní“ (Ex 23,15) – to učí o polosvátečních dnech, že je o nich zakázáno konat práci; to jsou slova rabiho Jošijy. Rabi Jonatan praví: Není to třeba, [plyne to] z úsudku a minori ad maius: Jestliže o prvním a sedmém [dni], před nimiž a po nichž není svatost, je zakázáno konat práci, polosváteční dny, před nimiž a po nichž je svatost, není [to] spravedlivé, aby o nich bylo zakázáno konat práci?

Šest dní stvoření dokazují [opak]: před nimi a po nich je svatost, a [přesto] je o nich dovoleno konat práci. [Odpověď:] Jak lze [srovnat] šest dní stvoření, v nichž není přídavná oběť (musaf)? Můžeš snad říci [totéž] o polosvátečních dnech, v nichž přídavná oběť je? Novoluní dokazuje [opak]: je v něm přídavná oběť, a [přesto] je o něm dovoleno konat práci. [Odpověď:] Jak lze [srovnat] novoluní, které se nenazývá „svaté shromáždění“? Můžeš snad říci [totéž] o polosvátečních dnech, které se nazývají „svaté shromáždění“? Protože se nazývají „svaté shromáždění“, je spravedlivé, aby o nich bylo zakázáno konat práci.

Učí se v jiné baraitě: „Žádnou služebnou práci nebudete konat“ (Lv 23,7) – to učí o polosvátečních dnech, že je o nich zakázáno konat práci; to jsou slova rabiho Josiho Galilejského. Rabi Akiva praví: Není to třeba. Vždyť praví: „To jsou slavnosti Hospodinovy“ atd. (Lv 23,4). O čem Písmo mluví? Jestliže o prvním [dni] – vždyť již bylo řečeno „slavnostní odpočinek“; jestliže o sedmém – vždyť již bylo řečeno „slavnostní odpočinek“. Písmo tedy nemluví o ničem jiném než o polosvátečních dnech, aby tě učilo, že je o nich zakázáno konat práci.

Učí se v jiné baraitě: „Šest dní budeš jíst nekvašené chleby a sedmého dne bude slavnostní shromáždění (aceret) Hospodinu“ (Dt 16,8) – jako sedmý [den] je zdrženlivý [od práce], tak i šest dní je zdrženlivých. Ale snad: jako sedmý je zdrženlivý od veškeré práce, tak i šest dní je zdrženlivých od veškeré práce?

Proto se praví: „A sedmého dne bude slavnostní shromáždění“ – sedmý je zdrženlivý od veškeré práce, ale šest dní není zdrženlivých od veškeré práce. Hle, Písmo je předalo jen mudrcům, aby ti řekli, který den je zakázaný a který den dovolený, která práce je zakázaná a která práce dovolená.

„A je dovoleno smuteční řečnění i půst, aby se nepotvrdila slova těch, kdo říkají, že Aceret [připadá vždy] po Šabatu.“ Stalo se, že v Lodu zemřel Alexa a celý Izrael se shromáždil, aby nad ním konal smuteční řeč, ale rabi Tarfon jim to nedovolil, protože byl sváteční den Aceretu.

Sváteční den – to tě napadlo? Přišli by snad o svátečním dni? Nýbrž řekni: protože byl den porážení. To není rozpor: zde [jde] o sváteční den, který připadl po Šabatu, tam o sváteční den, který připadl na Šabat.