Chulin 139a חולין

je [už] odsouzen k smrti [a je to samozřejmé]; spíše [jde o případ], kdy nad ním rozsudek nebyl vynesen a je ho třeba přivést k soudu a splnit na něm: „a odstraníš zlo ze svého středu“ (Dt 13,6).

Tato zasvěcená — jak to vypadá? Řekneme-li, že měl hnízdo ve svém domě a zasvětil ho — copak je [vůbec] zavázán? „Narazíš-li na ptačí hnízdo“ (Dt 22,6) — s výjimkou připraveného.

Spíše [jde o případ], kdy uviděl nějaké hnízdo a zasvětil ho. Copak se stane svatým? „Když někdo zasvětí svůj dům jako svatý Hospodinu“ (Lv 27,14), řekl Milosrdný — jako jeho dům je v jeho vlastnictví, tak i vše [musí být] v jeho vlastnictví.

Spíše [jde o případ], kdy zvedl mláďata, zasvětil je a pak je vrátil. Tu by nebyl zavázán ani u nesvatých, neboť [Tana] učil: Vzal mláďata a vrátil je do hnízda a potom se na ně vrátila matka — je osvobozen od vyhánění.

Spíše [jde o případ], kdy zvedl matku, zasvětil ji a vrátil [ji]. Byl přece zavázán k vyhánění už předtím, než ji zasvětil, neboť se učí: Rabi Jochanan ben Josef říká: Zasvětil-li divoké zvíře a potom je porazil, je osvobozen od zakrývání [krve]; porazil-li je a potom ho zasvětil, je zavázán zakrýt, protože už byl zavázán k zakrývání dříve, než [zvíře] přišlo do [stavu] zasvěcení.

Rav řekl: [Jde o toho], kdo zasvětí mláďata svého holubníku a ta zdivočela. A Šmuel řekl: O toho, kdo zasvětí svou slepici pro údržbu Chrámu.

Je pochopitelné, proč Šmuel neříká [totéž], co Rav: protože to vykládá o zasvěcených pro údržbu Chrámu. Ale proč Rav neříká [totéž], co Šmuel?

Rav ti řekne: Od vyhánění osvobozuje jen [v případě] jako mláďata holubníku, která jsou zasvěcená pro oltář: protože jsou svatá svatostí těla, jejich svatost z nich neodpadá. Ale u toho, kdo zasvětí svou slepici pro údržbu Chrámu, která není zasvěcena pro oltář, jde jen o svatost peněžní hodnoty; jakmile zdivočela, svatost odpadla a je zavázána k vyhánění.

A Šmuel řekl: Kdekoli je, je v pokladnici Milosrdného, jak je psáno: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje“ (Ž 24,1). A tak řekl i rabi Jochanan o tom, kdo zasvětí svou slepici pro údržbu Chrámu a ta zdivočela. Rabi Šimon ben Lakiš mu řekl: Jakmile zdivočela, svatost z ní odpadla. Odpověděl mu: Je v pokladnici Milosrdného, jak je psáno: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje“.

Stavěl [výrok] rabiho Jochanana proti [výroku] rabiho Jochanana a [výrok] rabiho Šimona ben Lakiše proti [výroku] rabiho Šimona ben Lakiše.

Neboť bylo řečeno: [Řekl:] Tato mane [je] pro údržbu Chrámu, a byly ukradeny nebo ztraceny — rabi Jochanan řekl: Ručí za ně, dokud nepřijdou do rukou chrámového pokladníka. A Reš Lakiš řekl: Kdekoli jsou, jsou v pokladnici Milosrdného, jak je psáno: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje“. [Výrok] Reš Lakiše odporuje Reš Lakišovi a [výrok] rabiho Jochanana odporuje rabimu Jochananovi!

Že [výrok] Reš Lakiše odporuje Reš Lakišovi, to není obtíž: tohle [řekl] předtím, než to slyšel od rabiho Jochanana, svého učitele, a tamto poté, co to slyšel od rabiho Jochanana, svého učitele.

Ale [výrok] rabiho Jochanana odporuje rabimu Jochananovi! — Ani [výrok] rabiho Jochanana proti rabimu Jochananovi není obtíž: tohle [platí], když řekl „beru na sebe“, tamto, když řekl „toto je“.

Z toho plyne, že podle rabiho Šimona ben Lakiše, i když řekl „beru na sebe“, neručí.

Vždyť se učí: Co je slib a co je dobrovolný dar? Slib — kdo říká: Beru na sebe zápalnou oběť. Dobrovolný dar — kdo říká: Toto je zápalná oběť. A jaký je rozdíl mezi slibem a dobrovolným darem? U slibu — uhynulo-li [zvíře], bylo-li ukradeno nebo ztraceno, ručí za ně; u dobrovolného daru — uhynulo-li, bylo-li ukradeno nebo ztraceno, neručí za ně.

Reš Lakiš ti řekne: To platí u zasvěcených pro oltář, jimž [ještě] chybí obětování; ale u zasvěcených pro údržbu Chrámu, jimž obětování nechybí, i když řekl „beru na sebe“, neručí.

Vždyť jsme se učili: Kdo řekne: Tento býk je zápalnou obětí, tento dům je obětním darem — uhynul-li býk, spadl-li dům, neručí za ně. [Řekne-li]: Tohoto býka beru na sebe jako zápalnou oběť, tento dům beru na sebe jako obětní dar — uhynul-li býk a spadl-li dům, musí zaplatit.

To platí tam, kde býk uhynul a dům spadl: musí zaplatit, protože už nejsou; ale kde jsou, kdekoli jsou, jsou v pokladnici Milosrdného, jak je psáno: „Hospodinova je země i to, co ji naplňuje“.

Rav Hamnuna řekl: Všichni uznávají, že u ocenění, i když řekl „beru na sebe“, neručí. Proč? Protože se to nedá vyslovit bez „beru na sebe“.

Jak by to [jinak] řekl? Řekne-li: Mé ocenění — na koho [to padá]? Řekne-li: Ocenění toho a toho — na koho?

Rava proti tomu namítl: Ať řekne: Hle, [zavazuji se] svým oceněním; hle, oceněním toho a toho! A navíc se učí: Rabi Natan říká: „a dá tvé ocenění v ten den jako svatou věc Hospodinu“ (Lv 27,23) — proč to Písmo říká? Protože jsme shledali u zasvěcených věcí a desátků, které se vykupují za nesvaté peníze, [že] byly-li [ty peníze] ukradeny nebo ztraceny, neručí se za ně;