Eruvin 2a עירובין

MIŠNA: Uličku, [jejíž příčný trám] je výše než dvacet loket, je třeba snížit. Rabi Jehuda říká: Není to třeba.

A [vchod do uličky], který je širší než deset loket, je třeba zúžit. Má-li však tvar vchodu, není třeba jej zužovat, i když je širší než deset loket.

GEMARA: Učili jsme se tam [v Mišně]: Suka, která je výše než dvacet loket, je neplatná, a rabi Jehuda ji prohlašuje za platnou. Čím se liší suka, že se u ní učí „neplatná“, kdežto u uličky se učí náprava?

Suka je [přikázání] z Tóry, proto se učí „neplatná“; ulička je [ustanovení] rabínů, proto se učí náprava.

A chceš-li, řekni: I u [přikázání] z Tóry by se mohla učit náprava, ale u suky, která má mnoho pravidel, [Mišna] rozhoduje rázně a učí „neplatná“; u uličky, která nemá mnoho pravidel, učí nápravu.

Rav Jehuda řekl ve jménu Rava: Mudrci to odvodili jen ze vchodu do Svatyně (hejchal) a rabi Jehuda to odvodil jen ze vchodu do Předsíně (ulam).

Jak jsme se učili: Vchod do Svatyně byl vysoký dvacet loket a široký deset loket, a vchod do Předsíně byl vysoký čtyřicet loket a široký dvacet loket.

A oba vykládali tentýž verš: „A zabije ji u vchodu do stanu setkávání“ (Lv 3,2). Rabíni zastávají názor, že svatost Svatyně je jedna věc a svatost Předsíně druhá, a když je psáno „vchod do stanu setkávání“, je to psáno o Svatyni.

A rabi Jehuda zastává názor, že Svatyně a Předsíň mají jednu svatost, a když je psáno „vchod do stanu setkávání“, je to psáno o obou.

A chceš-li, řekni: I podle rabiho Jehudy je svatost Předsíně jedna věc a svatost Svatyně druhá, a zde je důvod rabiho Jehudy ten, že je psáno: „ke vchodu do Předsíně domu“.

A rabíni? Kdyby bylo psáno „ke vchodu do Předsíně“, bylo by to, jak říkáš; nyní však, když je psáno „ke vchodu do Předsíně domu“, [znamená to] dům, který se otvírá do Předsíně.

Ale když je tento [verš] psán, je psán o Svatostánku!

Nacházíme, že Svatostánek se nazývá Chrámem (mikdaš) a Chrám se nazývá Svatostánkem (miškan). Neboť kdybys to neřekl, co [s výrokem], který pronesl Rav Jehuda ve jménu Šmuela: Pokojné oběti, které byly zabity před otevřením dveří Svatyně, jsou neplatné, neboť je řečeno: „A zabije ji u vchodu do stanu setkávání“ (Lv 3,2) – v době, kdy jsou [dveře] otevřené, a ne v době, kdy jsou zavřené? Vždyť i tento [verš] je psán o Svatostánku! Musíš tedy říci, že nacházíme, že Chrám se nazývá Svatostánkem a Svatostánek se nazývá Chrámem.

Dobře, že se Chrám nazývá Svatostánkem, neboť je psáno: „A dám svůj příbytek (miškan) mezi vás“ (Lv 26,11). Ale odkud víme, že se Svatostánek nazývá Chrámem? Řekneš-li, že z toho, co je psáno: „A vydali se Kehatovci, nosiči svatyně (mikdaš), a [ostatní] postavili příbytek (miškan) do jejich příchodu“ (Nu 10,21)?