Gitin 68a גיטין

Byl nám ukraden stříbrný pohár. Když hledali, přišli [a] našli ho [kus masa], jak je zabalený v jeho šátku.

Řekli mu [exilarchovi]: Pohleď, mistře, že nechce jíst, nýbrž nás trápit. Řekl jim: Já jsem jedl a ochutnal jsem v něm chuť malomocenství. Řekli mu: Takové [maso] dnes nemáme. Řekl jim: Prohlédněte jeho místo, neboť řekl Rav Chisda: Černé na bílém a bílé na černém je vada. Prohlédli [a] našli [to].

Když odcházel, vykopali mu jámu a položili na ni rohož a řekli mu: Ať mistr přijde a odpočine si. Rav Chisda za ním zachrápal. Řekl [Rav Šešet] dítěti: Řekni mi svůj verš. Řeklo mu: „Uchyl se napravo nebo nalevo“ (2S 2,21). Řekl svému sluhovi: Co vidíš? Řekl mu: Rohož, která je položena. Řekl mu: Uhni od ní.

Poté, co vyšel, řekl mu Rav Chisda: Odkud to mistr věděl? Řekl mu: Za prvé, že mistr na mne zachrápal, za druhé, že mi dítě řeklo verš, a za třetí, že sluhové jsou podezřelí, že nejsou spolehliví.

„Opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky a rozkoše lidských synů, šidu a šidot“ (Kaz 2,8). „Zpěváky a zpěvačky“ – to jsou druhy hudby; „rozkoše lidských synů“ – to jsou bazény a lázně; „šidu a šidot“ – zde [v Babylónii] to vykládají jako démona a démonky, na Západě říkají: vozy.

Řekl rabi Jochanan: Tři sta druhů démonů bylo v Šichinu, a co je sama šida, nevím.

Řekl mistr: Zde to vykládají jako démona a démonky. K čemu potřeboval démona a démonky? Neboť je psáno: „A dům, když byl stavěn, byl stavěn z celého kamene, [jak byl] přivezen“ (1Kr 6,7) atd. Řekl mudrcům: Jak to mám udělat? Řekli mu: Je šamir, který přinesl Mojžíš pro kameny efodu.

Řekl jim: Kde se nachází? Řekli mu: Přiveď démona a démonku, přitlač je k sobě; snad vědí a prozradí ti [to]. Přivedl démona a démonku [a] přitlačil je k sobě. Řekli: My nevíme; snad Ašmedaj, král démonů, ví.

Řekl jim: Kde je? Řekli mu: Je na té a té hoře. Vykopal si jámu, naplnil ji vodou, přikryl ji skálou a zapečetil ji svým pečetním prstenem. Každý den vystupuje na nebe a studuje v nebeské akademii a sestupuje na zem a studuje v pozemské akademii, a přijde, prohlédne svou pečeť, odkryje [jámu], napije se, přikryje ji, zapečetí ji a odejde.

Poslal [Šalomoun] Benajáše ben Jehojada. Dal mu řetěz, na němž bylo vyryto [Boží] Jméno, a prsten, na němž bylo vyryto Jméno, a chomáče vlny a měchy vína. Šel, vykopal jámu níže, vypustil vodu a ucpal [otvor] chomáči vlny, a vykopal jámu výše, nalil [do ní] víno a zarovnal ji. Vystoupil [a] sedl si na strom.

Když [Ašmedaj] přišel, prohlédl pečeť, odkryl [jámu a] našel víno. Řekl: Je psáno: „Víno je posměvač, opojný nápoj hlučí a kdo jím bloudí, nezmoudří“ (Př 20,1), a je psáno: „Smilstvo, víno a mošt berou srdce“ (Oz 4,11). Nebudu pít. Když dostal žízeň, nemohl odolat; napil se, opil se a usnul.

[Benajáš] sestoupil, přišel, hodil na něj řetěz [a] zamkl ho. Když se probudil, zmítal se. Řekl mu: Jméno tvého Pána je na tobě, Jméno tvého Pána je na tobě!

Když ho vzal a šel, přišel k palmě, otřel se o ni [a] vyvrátil ji. Přišel k domu [a] vyvrátil ho. Přišel k chatrči jedné vdovy. Vyšla