Gitin 68b גיטין

[a] prosila ho. Ohnul se před ní [tak prudce], až se mu zlomila kost. Řekl: To je, co je psáno: „A měkký jazyk láme kost“ (Př 25,15).

Uviděl slepce, který bloudil na cestě, [a] vyvedl ho na jeho cestu. Uviděl opilce, který bloudil na cestě, [a] vyvedl ho na jeho cestu. Uviděl svatbu, při které se veselili, [a] plakal. Slyšel jednoho muže, který říkal ševci: Udělej mi boty na sedm let – [a] zasmál se. Uviděl jednoho věštce, který věštil – [a] zasmál se.

Když tam přišel, nepřivedli ho k Šalomounovi po tři dny. První den jim řekl: Proč mě král nechce [vidět] u sebe? Řekli mu: Přemohlo ho pití. Vzal cihlu [a] položil ji na druhou. Přišli [a] řekli to Šalomounovi. Řekl jim: Takto vám řekl: Znovu ho napojte.

Druhý den jim řekl: A proč mě král nechce [vidět] u sebe? Řekli mu: Přemohlo ho jídlo. Vzal cihlu z druhé [a] položil ji na zem. Přišli [a] řekli to Šalomounovi. Řekl jim: Takto vám řekl: Odejměte mu jídlo.

Po třech dnech vešel před něj. Vzal rákos, odměřil čtyři lokte a hodil [ho] před něj. Řekl mu: Hleď, když ten muž zemře, nemá na tomto světě nic než čtyři lokte. Nyní sis podmanil celý svět a nenasytil ses, dokud sis nepodmanil i mne.

Řekl mu: Nechci od tebe nic; chci postavit Chrám a potřebuji šamir. Řekl mu: Mně nebyl svěřen; je svěřen knížeti moře a on ho nedává nikomu než divokému kohoutu, kterému důvěřuje kvůli jeho přísaze.

A co s ním dělá? Nese ho na hory, na nichž není osídlení, položí ho na skalní útes hory a hora se rozštípne; a sbírá a přináší semena stromů a hází je tam, a vznikne osídlení. A to je, co překládáme [divokého kohouta jako] „nagar tura“ [štípač hory].

Vyhledali hnízdo divokého kohouta, který měl mláďata, a přikryli jeho hnízdo bílým sklem. Když přišel, chtěl vejít, ale nemohl. Šel, přinesl šamir a položil ho na [sklo]. [Benajáš] na něj vykřikl, [kohout] ho upustil, [Benajáš] ho vzal. [Kohout] šel [a] uškrtil se kvůli své přísaze.

Řekl mu Benajáš: Jaký je důvod, [že] když jsi viděl toho slepce, který bloudil na cestě, vyvedl jsi ho na jeho cestu? Řekl mu: Na nebi o něm vyhlašují, že je dokonalý spravedlivý, a kdo mu udělá dobře, zaslouží si svět, který přijde.

A jaký je důvod, [že] když jsi viděl toho opilce, který bloudil na cestě, vyvedl jsi ho na jeho cestu? Řekl mu: Na nebi o něm vyhlašují, že je dokonalý svévolník, a udělal jsem mu dobře, aby spotřeboval [svůj podíl na] světě.

Jaký je důvod, [že] když jsi viděl tu svatbu, plakal jsi? Řekl mu: Ženich má zemřít do třiceti dnů a ona má čekat na švagra, [který je] malý, třináct let.

Jaký je důvod, [že] když jsi slyšel toho muže, který řekl ševci: Udělej mi boty na sedm let, zasmál ses? Řekl mu: Ten nemá [před sebou ani] sedm dní, a chce boty na sedm let!

Jaký je důvod, [že] když jsi viděl toho věštce, který věštil, zasmál ses? Řekl mu: Protože seděl na královském pokladu; ať věští, co je pod ním!

Držel ho u sebe, dokud nepostavil Chrám. Jednoho dne stál [Šalomoun] s ním sám. Řekl mu: Je psáno: „Jako síla [toafot] buvola je mu“ (Nu 24,8), a vykládáme: „toafot“ – to jsou služební andělé; „buvol“ – to jsou démoni. V čem je vaše převaha nad námi?

Řekl mu: Sejmi ze mne řetěz a dej mi svůj prsten, a ukáži ti svou převahu. Sejmul z něj řetěz a dal mu svůj prsten. [Ašmedaj] ho spolkl, položil jedno své křídlo na nebe a druhé své křídlo na zem a odmrštil ho [na vzdálenost] čtyř set parsa. O té hodině řekl Šalomoun: „Jaký zisk má člověk ze vší své námahy, kterou se namáhá pod sluncem?“ (Kaz 1,3).

„A toto byl můj podíl ze vší mé námahy“ (Kaz 2,10). Co [znamená] „toto“? Rav a Šmuel: jeden řekl: Jeho hůl, a druhý řekl: Jeho [hliněný] pohár. Chodil od dveří ke dveřím; kamkoli přišel, říkal: „Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě“ (Kaz 1,12). Když přišel k Sanhedrinu, řekli mudrci: Hleďte, šílenec se neupíná k jediné věci; co to je?

Řekli Benajášovi: Žádá si tě král k sobě? Řekl jim: Ne. Poslali [vzkaz] královnám: Přichází k vám král? Vzkázaly jim: Ano, přichází. Vzkázali jim: Prohlédněte jeho nohy. Vzkázaly jim: Přichází v punčochách.

A žádá je v době jejich nečistoty, a žádá také Bat-Šebu, svou matku. Přivedli Šalomouna a dali mu prsten a řetěz, na němž bylo vyryto Jméno. Když vešel, [Ašmedaj] ho uviděl [a] odletěl.

A přesto měl [Šalomoun] z něj strach, a to je, co je psáno: „Hle, lože Šalomounovo, šedesát hrdinů je kolem něj z hrdinů Izraele, všichni třímají meč, cvičení k boji, každý má meč na boku pro strach v nocích“ (Pís 3,7–8).

Rav a Šmuel: jeden řekl: [Byl] králem a [pak] prostým člověkem. A druhý řekl: Králem, prostým člověkem a [znovu] králem.

Na krev [v] hlavě ať [nemocný] přinese šurbinu [druh cedru], bina [tamaryšek], myrtu [z] ohrady, olivu, vrbu, mořskou vrbu a jabla, ať je svaří spolu a ať [si] vylije tři sta pohárů na jednu stranu hlavy a tři sta pohárů na druhou stranu hlavy.

A jestliže ne, ať přinese bílou růži, která roste v jedné řadě, svaří ji a vylije [si] šedesát pohárů na jednu stranu hlavy a šedesát pohárů na druhou stranu hlavy.

Na migrénu ať přinese divokého kohouta a zabije ho bílým zuzem na té straně, která ho bolí, a ať se střeží jeho krve, aby ho neoslepila na oči. A ať ho pověsí na zárubeň dveří, aby se o něj otřel, když vchází, a otřel se o něj, když vychází.