Vidíme tedy, že sestry manželky, ať z otce, ať z matky, jsou zakázány. Odkud to máme? Vyvozuje [to] z jeho sestry: jako jeho sestra ať z otce, ať z matky, tak i zde ať z otce, ať z matky.
אלמא אחות אשתו בין מן האב בין מן האם אסורות מנלן יליף מאחותו מה אחותו בין מן האב בין מן האם אף כאן בין מן האב בין מן האם
Ale ať [to] vyvodí ze strýcovy manželky: jako strýcova manželka z otce, a ne z matky, tak i zde z otce, a ne z matky! – Je rozumné, že [to] měl vyvodit z jeho sestry, neboť [tak vyvozuje] vlastní příbuzné z vlastních příbuzných.
ולילף מדודתו מה דודתו מן האב ולא מן האם אף כאן מן האב ולא מן האם מסתברא מאחותו הוה ליה למילף שכן קרובי עצמו מקרובי עצמו
Naopak, měl [to] vyvodit ze strýcovy manželky, neboť [tak vyvozuje] věc [vzniklou] skrze zasnoubení z věci [vzniklé] skrze zasnoubení! – Nýbrž [to] vyvozujeme z manželky bratra, která je věcí [vzniklou] skrze zasnoubení i vlastní příbuznou.
אדרבה מדודתו הוה ליה למילף שכן דבר על ידי קדושין מדבר שעל ידי קדושין אלא מאשת אח ילפינן דשכן דבר על ידי קדושין וקרובי עצמו
Ty říkáš: ať z otce, ať z matky; nebo snad jen z otce, a ne z matky? A je to [logický] úsudek: Je povinen zde a je povinen za svou sestru; jako jeho sestra ať z otce, ať z matky, tak i zde ať z otce, ať z matky.
אתה אומר בין מן האב בין מן האם או אינו אלא מן האב ולא מן האם ודין הוא חייב כאן וחייב באחותו מה אחותו בין מן האב בין מן האם אף כאן בין מן האב בין מן האם
Nebo vydej se touto cestou: Je povinen zde a je povinen za strýcovu manželku; jako strýcova manželka z otce, a ne z matky, tak i zde z otce, a ne z matky.
או כלך לדרך זו חייב כאן וחייב בדודתו מה דודתו מן האב ולא מן האם אף כאן מן האב ולא מן האם
Podívejme se, čemu je to podobné: Vyvozujeme vlastní příbuzné z vlastních příbuzných, a ať [opak] nedokazuje strýcova manželka, která patří k otcovým příbuzným. Nebo vydej se touto cestou: Vyvozujeme věc [vzniklou] skrze zasnoubení z věci [vzniklé] skrze zasnoubení, a ať [opak] nedokazuje jeho sestra, která je zákazem přicházejícím sám od sebe.
נראה למי דומה דנין קרובי עצמו מקרובי עצמו ואל תוכיח דודתו שקרובי האב או כלך לדרך זו דנין דבר שעל ידי קדושין מדבר שעל ידי קדושין ואל תוכיח אחותו שאיסור הבא מאליו
Ale řekni, že obojí [mluví] o manželce bratra z otce: jedno, když má děti za života manžela, a druhé, když nemá děti za života manžela! – [Ta, která] nemá děti za života manžela, se vyvozuje z [výkladu]Rava Huny.
ואימא אידי ואידי באשת אח מן האב חדא דיש לה בנים בחיי בעלה וחדא דאין לה בנים בחיי בעלה אין לה בנים בחיי בעלה מדרב הונא נפקא
[Ta, která] má děti po smrti manžela, verš nepotřebuje: z toho, že Milosrdný řekl, že [ta], která nemá děti, je dovolena, [plyne, že ta], která děti má, je zakázána.
יש לה בנים לאחר מיתת בעלה לא צריכא קרא מדאמר רחמנא שאין לה בנים מותרת הא יש לה בנים אסורה
Ale snad [ta, která] nemá děti, je zakázána světu a dovolena švagrovi, [a ta, která] má děti, je dovolena světu a dovolena [i] švagrovi? Nebo také: [když] nemá děti, [je to] přikázání; [když] má děti, [je to] dovoleno?
ודלמא אין לה בנים אסורה לעלמא ושריא ליבם יש לה בנים שריא לעלמא ושריא ליבם אי נמי אין לה בנים מצוה יש לה בנים רשות
Ale řekni, [že] manželka bratra z matky [je] jako manželka bratra z otce: jako manželka bratra z otce je po smrti svého manžela dovolena, tak i manželka bratra z matky je po smrti svého manžela dovolena! – Verš praví: „je to“ – ať zůstane ve svém stavu.
ואימא אשת אח מן האם כאשת אח מן האב מה אשת אח מן האב לאחר מיתת בעלה שריא אף אשת אח מן האם לאחר מיתת בעלה שריא אמר קרא היא בהוייתה תהא
A podle rabiho Jicchaka, který řekl: Všechny [přestupky trestané] vytětím byly zahrnuty v obecném pravidle, a proč bylo vytětí u jeho sestry vyčleněno? Aby byl souzen vytětím, a ne bičováním – rozlišení [obětí] odkud má?
ולרבי יצחק דאמר כל חייבי כריתות בכלל היו ולמה יצתה כרת באחותו לדונו בכרת ולא במלקות לחלק מנלן
[U] strýcovy manželky, o níž Milosrdný napsal „budou bezdětní“ – k čemu je mi to? K tomu, [co řekl] Raba, neboť Raba poukázal na rozpor: Je psáno: „budou bezdětní“ (Lv 20,21), a je psáno: „zemřou bezdětní“ (Lv 20,20). Jak to? Má-li děti, pohřbí je; nemá-li děti, odejde bezdětný.
דודתו דכתב בה רחמנא ערירים יהיו ל"ל לכדרבה דרבה רמי כתיב (ויקרא כ, כא) ערירים יהיו וכתיב (ויקרא כ, כ) ערירים ימותו הא כיצד יש לו בנים קוברן אין לו בנים הולך ערירי
A bylo třeba napsat „budou bezdětní“ a bylo třeba napsat „zemřou bezdětní“: neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „budou bezdětní“, řekl bych: [děti narozené] do jeho hříchu, ale od jeho hříchu dále ne – [proto] Milosrdný napsal „zemřou bezdětní“. A kdyby Milosrdný napsal [jen] „zemřou bezdětní“, řekl bych: od jeho hříchu dále, ale [ty] z doby předtím ne. [Obojí] je třeba.
ואיצטריך למכתב ערירים יהיו ואיצטריך למכתב ערירים ימותו דאי כתב רחמנא ערירים יהיו ה"א עד חטאיה אבל מחטאיה ואילך לא כתב רחמנא ערירים ימותו ואי כתב רחמנא ערירים ימותו ה"א מחטאיה ואילך אבל מעיקרא לא צריכא:
Naopak: z toho, že Milosrdný výslovně uvedl započetí u [přestupků trestaných] vytětím, plyne, že [přestupky trestané] zákazem [platí až] při dokončeném styku! – Rav Aši řekl: Je-li tomu tak, ať verš mlčí o zasnoubené otrokyni.
אדרבה מדגלי רחמנא העראה בחייבי כריתות מכלל דחייבי לאוין בגמר ביאה אמר רב אשי אם כן לשתוק קרא משפחה חרופה
Originál: Yevamot 55a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.