Jevamot 55a יבמות

Vidíme tedy, že sestry manželky, ať z otce, ať z matky, jsou zakázány. Odkud to máme? Vyvozuje [to] z jeho sestry: jako jeho sestra ať z otce, ať z matky, tak i zde ať z otce, ať z matky.

Ale ať [to] vyvodí ze strýcovy manželky: jako strýcova manželka z otce, a ne z matky, tak i zde z otce, a ne z matky! – Je rozumné, že [to] měl vyvodit z jeho sestry, neboť [tak vyvozuje] vlastní příbuzné z vlastních příbuzných.

Naopak, měl [to] vyvodit ze strýcovy manželky, neboť [tak vyvozuje] věc [vzniklou] skrze zasnoubení z věci [vzniklé] skrze zasnoubení! – Nýbrž [to] vyvozujeme z manželky bratra, která je věcí [vzniklou] skrze zasnoubení i vlastní příbuznou.

A samotnou manželku bratra – odkud to máme? Neboť se učí: „Nahotu manželky svého bratra neodkryješ“ (Lv 18,16) – ať [jde o bratra] z otce, ať z matky.

Ty říkáš: ať z otce, ať z matky; nebo snad jen z otce, a ne z matky? A je to [logický] úsudek: Je povinen zde a je povinen za svou sestru; jako jeho sestra ať z otce, ať z matky, tak i zde ať z otce, ať z matky.

Nebo vydej se touto cestou: Je povinen zde a je povinen za strýcovu manželku; jako strýcova manželka z otce, a ne z matky, tak i zde z otce, a ne z matky.

Podívejme se, čemu je to podobné: Vyvozujeme vlastní příbuzné z vlastních příbuzných, a ať [opak] nedokazuje strýcova manželka, která patří k otcovým příbuzným. Nebo vydej se touto cestou: Vyvozujeme věc [vzniklou] skrze zasnoubení z věci [vzniklé] skrze zasnoubení, a ať [opak] nedokazuje jeho sestra, která je zákazem přicházejícím sám od sebe.

Proto praví [verš]: „je to nahota tvého bratra“ (Lv 18,16) – ať z otce, ať z matky.

Ale řekni, že obojí [mluví] o manželce bratra z otce: jedno, když má děti za života manžela, a druhé, když nemá děti za života manžela! – [Ta, která] nemá děti za života manžela, se vyvozuje z [výkladu] Rava Huny.

Ale řekni, že obojí [mluví] o manželce bratra z otce: jedno, když má děti za života manžela, a druhé, když má děti po smrti manžela!

[Ta, která] má děti po smrti manžela, verš nepotřebuje: z toho, že Milosrdný řekl, že [ta], která nemá děti, je dovolena, [plyne, že ta], která děti má, je zakázána.

Ale snad [ta, která] nemá děti, je zakázána světu a dovolena švagrovi, [a ta, která] má děti, je dovolena světu a dovolena [i] švagrovi? Nebo také: [když] nemá děti, [je to] přikázání; [když] má děti, [je to] dovoleno?

Nebo také: [když] nemá děti, ano; [když] má děti, ne – a zákaz, který plyne z příkazu, má [jen] váhu příkazu?

Verš napsal jinde: „odkryl nahotu svého bratra“ (Lv 20,21).

Ale řekni, [že] manželka bratra z matky [je] jako manželka bratra z otce: jako manželka bratra z otce je po smrti svého manžela dovolena, tak i manželka bratra z matky je po smrti svého manžela dovolena! – Verš praví: „je to“ – ať zůstane ve svém stavu.

[U] jeho sestry, o níž je [výslovně] psáno vytětí – k čemu je mi to?

K tomu, [co řekl] rabi Jochanan, neboť rabi Jochanan řekl: Že když je všechny spáchal v jediném nevědomí, je povinen [obětí] za každou jednotlivou.

A podle rabiho Jicchaka, který řekl: Všechny [přestupky trestané] vytětím byly zahrnuty v obecném pravidle, a proč bylo vytětí u jeho sestry vyčleněno? Aby byl souzen vytětím, a ne bičováním – rozlišení [obětí] odkud má?

Vyvozuje [to] z [verše] „A k ženě v nečistotě jejího odloučení [se nepřiblížíš]“ (Lv 18,19) – aby byl povinen za každou jednotlivou ženu.

[U] strýcovy manželky, o níž Milosrdný napsal „budou bezdětní“ – k čemu je mi to? K tomu, [co řekl] Raba, neboť Raba poukázal na rozpor: Je psáno: „budou bezdětní“ (Lv 20,21), a je psáno: „zemřou bezdětní“ (Lv 20,20). Jak to? Má-li děti, pohřbí je; nemá-li děti, odejde bezdětný.

A bylo třeba napsat „budou bezdětní“ a bylo třeba napsat „zemřou bezdětní“: neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „budou bezdětní“, řekl bych: [děti narozené] do jeho hříchu, ale od jeho hříchu dále ne – [proto] Milosrdný napsal „zemřou bezdětní“. A kdyby Milosrdný napsal [jen] „zemřou bezdětní“, řekl bych: od jeho hříchu dále, ale [ty] z doby předtím ne. [Obojí] je třeba.

Započetí [styku] u [přestupků trestaných pouhým] zákazem – odkud to máme?

Z toho, že Milosrdný výslovně uvedl „výron semene“ (Lv 19,20) u zasnoubené otrokyně, plyne, že [přestupky trestané] zákazem [platí už] při započetí.

Naopak: z toho, že Milosrdný výslovně uvedl započetí u [přestupků trestaných] vytětím, plyne, že [přestupky trestané] zákazem [platí až] při dokončeném styku! – Rav Aši řekl: Je-li tomu tak, ať verš mlčí o zasnoubené otrokyni.

Započetí u [přestupků trestaných] zákazy týkajícími se kněžství – odkud to máme? Plyne to z [výrazu] „vzít“ – „vzít“ (Lv 20,14; Lv 21,7).

[A] u [přestupků proti] příkazu – odkud to máme?