Joma 35b יומא

Namítá se: „a obléknou jiná roucha a nebudou posvěcovat lid svými rouchy“ (Ez 44,19).

Neznamená snad „jiná“ – cennější než ona? Ne, „jiná“ – méně cenná než ona.

Učil Rav Huna bar Jehuda, a někteří říkají Rav Šmuel bar Jehuda: Poté, co skončila veřejná služba, kohen, jemuž jeho matka zhotovila suknici, ji smí obléci a vykonávat v ní soukromou službu, ovšem jen pokud ji předá obci. To je samozřejmé!

Mohl bys říci: bojme se, že ji nepředá zcela upřímně; [proto] nás to učí. Říkali o rabim Jišmaelovi ben Piavi, že mu jeho matka zhotovila suknici v ceně sta min, a oblékal ji, vykonával v ní soukromou službu a předal ji obci.

Říkali o rabim Elazarovi ben Charsom, že mu jeho matka zhotovila suknici v ceně dvaceti tisíc [min], a jeho bratři kohanim mu nedovolili ji obléci, protože v ní vypadal jako nahý. Ale copak [tělo] prosvítá? Vždyť řekl mistr: Její nit je šestinásobná! Řekl Abaje: Jako víno v poháru.

Mudrci učili: Chudý, bohatý a ničema přicházejí k soudu. Chudému říkají: Proč ses nezabýval Tórou? Řekne-li: Byl jsem chudý a zaneprázdněn obživou, řeknou mu: Byl jsi snad chudší než Hilel?

Říkali o Hilelovi Starším, že každý den pracoval a vydělal tropaik; polovinu dával strážci domu studia a polovinu na obživu svou a své rodiny. Jednou nenašel výdělek a strážce domu studia ho nenechal vejít. Vylezl, zavěsil se a posadil se u střešního otvoru, aby slyšel slova živého Boha z úst Šemaji a Avtaliona.

Říkali: Ten den byl předvečer Šabatu a bylo období tevetu, a padal na něj z nebe sníh. Když vzešla jitřenka, řekl Šemaja Avtalionovi: Avtalione, bratře můj, každý den je dům světlý, a dnes je temný; je snad zamračený den? Pohlédli vzhůru a uviděli v otvoru podobu člověka. Vystoupili a našli na něm vrstvu sněhu tři lokte vysokou. Vyprostili ho, umyli ho, natřeli [olejem] a posadili ho naproti ohništi. Řekli: Tento si zaslouží, aby se kvůli němu porušil Šabat.

Bohatému říkají: Proč ses nezabýval Tórou? Řekne-li: Byl jsem bohatý a zaneprázdněn svým majetkem, řeknou mu: Byl jsi snad bohatší než rabi Elazar? Říkali o rabim Elazarovi ben Charsom, že mu jeho otec zanechal tisíc měst na souši a proti nim tisíc lodí na moři, a on každý den bral na rameno měch mouky a chodil z města do města a ze země do země studovat Tóru.

Jednou ho našli jeho [vlastní] otroci a vzali ho na nucenou práci. Řekl jim: Prosím vás, nechte mě, ať jdu studovat Tóru. Řekli mu: Při životě rabiho Elazara ben Charsom, nenecháme tě! A nikdy v životě se k nim nevydal a neviděl je, nýbrž seděl a zabýval se Tórou celý den a celou noc.

Ničemovi říkají: Proč ses nezabýval Tórou? Řekne-li: Byl jsem krásný a zaneprázdněn svým [zlým] pudem, řeknou mu: Byl jsi snad krásnější než Josef? Říkali o spravedlivém Josefovi, že ho Potifarova žena každý den sváděla slovy; šaty, které si pro něj oblékla ráno, si pro něj neoblékla večer, a šaty, které si pro něj oblékla večer, si neoblékla ráno.

Řekla mu: Poslechni mě. Řekl jí: Ne. Řekla mu: Dám tě zavřít do vězení. Řekl jí: „Hospodin vysvobozuje vězně“ (Ž 146,7). [Řekla:] Ohnu tvou postavu. [Řekl:] „Hospodin napřimuje sehnuté“ (Ž 146,8). [Řekla:] Oslepím ti oči. [Řekl:] „Hospodin otvírá oči slepým“ (Ž 146,8). Dala mu tisíc talentů stříbra, aby ji poslechl, „aby s ní ležel, aby byl s ní“ (Gn 39,10), a nechtěl ji poslechnout –

„ležet s ní“ na tomto světě, „být s ní“ v budoucím světě. Hilel tedy usvědčuje chudé, rabi Elazar ben Charsom usvědčuje bohaté a Josef usvědčuje ničemy.

MIŠNA: Přišel ke svému býčkovi; a jeho býček stál mezi předsíní a oltářem, hlavou k jihu a tváří k západu. A kněz stojí na východě tváří k západu, opírá o něj obě ruce a vyznává [hříchy].

A takto říkal: Prosím, Hospodine, provinil jsem se, přestoupil jsem a zhřešil jsem před Tebou, já i můj dům. Prosím, Hospodine, smiř prosím viny, přestoupení a hříchy, jimiž jsem se provinil, jimiž jsem přestoupil a jimiž jsem zhřešil před Tebou, já i můj dům, jak je psáno v Tóře Mojžíše, Tvého služebníka: „neboť v tento den za vás bude vykonáno smíření atd.“ (Lv 16,30). A oni po něm odpovídají: Požehnáno budiž jméno slávy Jeho království navždy a navěky.