Joma 4b יומא

„a oblak ji přikrýval“ – horu; „a zavolal na Mojžíše“ – Mojžíš a celý Izrael stáli, a Písmo to uvádí jen proto, aby prokázalo čest Mojžíšovi. Rabi Natan říká: Písmo to uvádí jen proto, aby z jeho útrob vyčistilo jídlo a pití a učinilo ho podobným služebným andělům.

Rabi Matja ben Chareš říká: Písmo to uvádí jen proto, aby na něj vneslo bázeň, aby Tóra byla dána s bázní, s chvěním a s třesením, neboť je řečeno: „Služte Hospodinu v bázni a jásejte s chvěním“ (Ž 2,11). Co znamená „jásejte s chvěním“? Řekl Rav Ada bar Matana, řekl Rav: Na místě jásotu ať je chvění.

V čem se rozcházejí rabi Josi Galilejský a rabi Akiva? Ve sporu těchto tanaitů, neboť se učí: Šestého dne měsíce byla Izraeli dána Tóra; rabi Josi říká: sedmého. Podle toho, kdo říká šestého – šestého byla dána a sedmého [Mojžíš] vystoupil, jak je psáno: „a sedmého dne zavolal na Mojžíše“ (Ex 24,16). Podle toho, kdo říká sedmého – sedmého byla dána a sedmého vystoupil, jak je psáno: „a sedmého dne zavolal na Mojžíše“.

Rabi Josi Galilejský zastává názor prvního tanaity, který říká, že Tóra byla dána šestého dne měsíce; proto se to událo po Desateru: „A sláva Hospodinova přebývala na hoře Sinaj a oblak ji přikrýval šest dní“ – [přikrýval] Mojžíše; „a sedmého dne zavolal na Mojžíše“ – aby přijal ostatek Tóry. Neboť kdyby tě napadlo, že „a sláva Hospodinova přebývala“ od novoluní, „a oblak ji přikrýval“ – horu, „a sedmého dne zavolal na Mojžíše“ – aby přijal Desatero: vždyť je přijali již šestého, a oblak se odebral již šestého!

A rabi Akiva zastává názor rabiho Josiho, který říká, že Tóra byla Izraeli dána sedmého dne měsíce. Podle rabiho Akivy je pochopitelné, že se desky rozbily sedmnáctého tamuzu: dvacet čtyři [dny] sivanu a šestnáct [dní] tamuzu dávají dohromady čtyřicet dní, které byl na hoře, a sedmnáctého tamuzu sestoupil, přišel a rozbil desky.

Ale podle rabiho Josiho Galilejského, který říká šest [dní] oddělení a čtyřicet [dní] na hoře, nemohly být desky rozbity dříve než dvacátého třetího tamuzu! Rabi Josi Galilejský ti odpoví: Čtyřicet [dní] na hoře [se počítá] spolu se šesti [dny] oddělení.

Mistr řekl: „A zavolal na Mojžíše“ – Mojžíš a celý Izrael stáli. To podporuje rabiho Elazara, neboť rabi Elazar řekl: „A zavolal na Mojžíše“ – Mojžíš a celý Izrael stáli, a Písmo to uvádí jen proto, aby prokázalo čest Mojžíšovi.

Namítají: „Hlas k němu“ – hlas [jen] k němu: Mojžíš slyšel, ale celý Izrael neslyšel! – To není námitka: toto na Sinaji, ono ve stanu setkávání. A chceš-li, řekni: To není námitka: toto o zavolání, ono o řeči.

Rabi Zerika předložil rozpor mezi verši před rabim Elazarem – a někteří říkají: Řekl rabi Zerika: rabi Elazar předložil rozpor: Je psáno: „A Mojžíš nemohl vejít do stanu setkávání, neboť na něm spočinul oblak“ (Ex 40,35), a je psáno: „A Mojžíš vešel doprostřed oblaku“ (Ex 24,18). To učí, že Svatý, budiž požehnán, uchopil Mojžíše a uvedl ho do oblaku.

Ve škole rabiho Jišmaela učili: Je řečeno zde „doprostřed“ a je řečeno tam „doprostřed“: „A synové Izraele vešli doprostřed moře“ (Ex 14,16). Jako tam [šlo o] stezku, jak je psáno: „a vody jim byly zdí“ (Ex 14,22), tak i zde [šlo o] stezku.

„A zavolal na Mojžíše a promluvil“ (Lv 1,1) – proč předeslal zavolání před řeč? Tóra učí slušnému chování: ať člověk neřekne druhému nic, dokud ho [nejprve] nezavolá. To podporuje rabiho Chaninu, neboť rabi Chanina řekl: Ať člověk neřekne druhému nic, dokud ho [nejprve] nezavolá. „Řka“ – řekl rabi Musja, vnuk rabiho Masji, jménem rabiho Musji Velkého: Odkud [víme], že když někdo řekne druhému nějakou věc, [ten druhý] je pod [zákazem] „neříkej [ji dál]“, dokud mu neřekne „jdi, řekni [to]“? Neboť je řečeno: „A Hospodin k němu promluvil ze stanu setkávání, řka“ (Lv 1,1).

Z toho plyne, že oba zastávají názor, že u zasvěcení je vše, co je o něm psáno, nezbytnou podmínkou. Bylo totiž řečeno: Ohledně zasvěcení [se rozcházejí] rabi Jochanan a rabi Chanina: jeden říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou, a druhý říká: věc, která je nezbytnou podmínkou pro budoucí pokolení, je nezbytnou podmínkou i u něj; [věc], která není nezbytnou podmínkou pro budoucí pokolení, není nezbytnou podmínkou ani u něj.

Lze uzavřít, že je to rabi Jochanan, kdo říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou, protože mu rabi Šimon ben Lakiš řekl: „Pokud ano: jako u zasvěcení je vše, co je o něm psáno, nezbytnou podmínkou…“, a on mu nic neodpověděl. Lze to uzavřít.

Jaký je mezi nimi rozdíl?