Joma 5a יומא

Řekl Rav Josef: Rozdíl je ve vložení rukou: podle toho, kdo říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou, je vložení rukou nezbytnou podmínkou; podle toho, kdo říká, že věc, která není nezbytnou podmínkou pro budoucí pokolení, není nezbytnou podmínkou ani u něj, vložení rukou nezbytnou podmínkou není.

A odkud víme, že pro budoucí pokolení není nezbytnou podmínkou? Neboť se učí: „A vloží [ruku]… a bude mu přijata [k smíření]“ (Lv 1,4) – copak vložení rukou přináší smíření? Vždyť smíření je jen krví, neboť je řečeno: „neboť krev smiřuje za duši“ (Lv 17,11).

A proč tedy Písmo říká „a vloží… a bude mu přijata“? [Učí], že jestliže učinil vložení rukou jen zbytkem přikázání [a opomněl je], Písmo mu to počítá, jako by nevykonal smíření, a přece smíření vykonal.

Rav Nachman bar Jicchak řekl: Rozdíl je v podávání [obětí]: podle toho, kdo říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou, je nezbytnou podmínkou; a podle toho, kdo říká, že věc, která není nezbytnou podmínkou pro budoucí pokolení, není nezbytnou podmínkou ani u něj, nezbytnou podmínkou není.

A odkud víme, že pro budoucí pokolení není nezbytnou podmínkou? Neboť se učí: „k podávání, aby vykonal smíření“ (Lv 14,21) – copak podávání přináší smíření? Vždyť smíření je jen krví, neboť je řečeno: „neboť krev smiřuje za duši“. A proč tedy Písmo říká „k podávání, aby vykonal smíření“? [Učí], že jestliže učinil podávání jen zbytkem přikázání, Písmo mu to počítá, jako by nevykonal smíření, a přece smíření vykonal.

Rav Papa řekl: Rozdíl je v oddělení na sedm [dní]: podle toho, kdo říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou, je nezbytnou podmínkou; podle toho, kdo říká, že věc, která není nezbytnou podmínkou pro budoucí pokolení, není nezbytnou podmínkou ani u něj, nezbytnou podmínkou není.

A odkud víme, že pro budoucí pokolení není nezbytnou podmínkou? Z toho, že [mišna] učí „připravují“, a neučí „oddělují“.

Ravina řekl: Rozdíl je v odění [do velekněžského roucha] po sedm [dní] a v pomazání po sedm [dní]: podle toho, kdo říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou, je nezbytnou podmínkou; podle toho, kdo říká, že věc, která není nezbytnou podmínkou pro budoucí pokolení, není nezbytnou podmínkou ani u něj, nezbytnou podmínkou není.

A odkud víme, že pro budoucí pokolení není nezbytnou podmínkou? Neboť se učí: „A smíření vykoná kohen, kterého pomaží a kterého uvedou do úřadu, aby byl kohenem místo svého otce“ (Lv 16,32) – proč to Písmo říká?

Protože je řečeno: „Sedm dní je bude oblékat kohen z jeho synů, který bude na jeho místě“ (Ex 29,30), měl bych jen [případ, kdy] byl oděn sedm [dní] a pomazán sedm [dní]; byl-li oděn sedm [dní] a pomazán jeden den, [nebo] oděn jeden den a pomazán sedm [dní], odkud [víme, že je způsobilý]? Písmo říká: „kterého pomaží a kterého uvedou do úřadu“ – v každém případě.

Našli jsme [povinnost] odění po sedm [dní] předem; odkud víme o [povinnosti] pomazání po sedm [dní] předem?

Chceš-li, řekni: Z toho, že bylo třeba verše, aby [nezbytnost] vyloučil. A chceš-li, řekni: Protože verš říká: „A svaté roucho, které je Aharonovo, bude patřit jeho synům po něm, aby v něm byli pomazáni a aby v něm byli uvedeni do úřadu“ (Ex 29,29): pomazání je přirovnáno k odění – jako odění sedm [dní], tak i pomazání sedm [dní].

Jaký je důvod toho, kdo říká, že vše, co je o něm psáno, je nezbytnou podmínkou? Řekl rabi Jicchak bar Bisna: Verš říká: „A učiň Aharonovi a jeho synům takto“ (Ex 29,35) – „takto“ značí nezbytnou podmínku. To platí pro každou