Joma 53a יומא

abys nezačal před sebou, jinak se popálíš.

Rabíni učili: „A dá kadidlo na oheň před Hospodinem“ (Lv 16,13) – aby je nepřipravoval venku a nevnášel [hořící], aby se vyvrátil názor saducejů, kteří říkají: ať je připraví venku a vnese.

Co vykládali? „Neboť v oblaku se zjevím nad příkrovem“ (Lv 16,2) – to učí, že je má připravit venku a vnést.

Mudrci jim řekli: Což již není řečeno: „A dá kadidlo na oheň před Hospodinem“? Pokud tak, co učí verš „neboť v oblaku se zjevím nad příkrovem“?

Učí, že do něj přidává [bylinu] vynášející kouř. A odkud [víme], že do něj přidává [bylinu] vynášející kouř? Jak je řečeno: „A oblak kadidla zahalí příkrov“ (Lv 16,13). Pokud do něj nepřidal [bylinu] vynášející kouř nebo vynechal jednu ze všech jeho přísad, propadá smrti.

Ať to [vyvodí] z toho, že vchází zbytečným vstupem!

Rav Šešet řekl: Zde mluvíme o případu, kdy vstoupil omylem a spálil [kadidlo] úmyslně.

Rav Aši řekl: Můžeš říci i úmyslně při obojím – například když vnesl dvoje kadidlo, jedno úplné a jedno neúplné. Za vstup vinen není, neboť vnesl úplné; za spálení vinen je, neboť pálí neúplné kadidlo.

Mistr řekl: „A odkud [víme], že do něj přidává [bylinu] vynášející kouř? Proto verš učí: ‚A zahalí‘.“ [To je přece] verš pro verš [už zmíněný]!

Rav Josef řekl: Takto to říká: Mám jen list [byliny] vynášející kouř; odkud [víme o] kořenu [byliny] vynášející kouř? Proto verš učí: „a zahalí“.

Abaje mu řekl: Vždyť se učí opak! Neboť se učí v baraitě: Přidal do něj kořen [byliny] vynášející kouř; [kouř] stoupal jako hůl, až dosáhl ke stropním trámům. Když dosáhl ke stropním trámům, plazil se a sestupoval po stěnách, až se dům naplnil kouřem, jak je řečeno: „A dům se naplnil kouřem“ (Iz 6,4).

Spíše Abaje řekl, že takto to říká: Mám jen kořen [byliny] vynášející kouř; odkud [víme o] listu [byliny] vynášející kouř? Proto verš učí: „a zahalí“.

Rav Šešet řekl: Mám jen Stan setkávání na poušti; odkud [víme o] Šilu a věčném Domě [Chrámu]? Proto verš učí: „a zahalí“.

To se přece vyvozuje z [verše] „a tak učiní se Stanem setkávání, který přebývá s nimi“ (Lv 16,16)!

Spíše takto to říká: Mám jen Jom kipur; odkud [víme o] ostatních dnech roku? Proto verš učí: „a zahalí“.

Rav Aši řekl: Jeden [verš] je pro přikázání a jeden pro nepostradatelnost. Rava řekl: Jeden je pro trest a jeden pro varování.

Učí se v baraitě: Rabi Eliezer říká: „Aby nezemřel“ (Lv 16,13) – to je trest; „neboť v oblaku se zjevím“ (Lv 16,2) – to je varování.

Mohl bych myslet, že obojí bylo řečeno před smrtí synů Aharonových. Proto verš učí: „Po smrti dvou synů Aharonových“ (Lv 16,1). Mohl bych myslet, že obojí bylo řečeno po smrti dvou synů Aharonových. Proto verš učí: „neboť v oblaku se zjevím nad příkrovem“. Jak tedy? Varování před [jejich] smrtí a trest po [jejich] smrti.

Jaké je poučení [z toho]? Rava řekl: Verš praví: „neboť v oblaku se zjevím“ – a ještě se nezjevil. Ale proč tedy byli potrestáni?

Jak se učí v baraitě: Rabi Eliezer říká: Synové Aharonovi zemřeli jen proto, že vynesli halachické rozhodnutí v přítomnosti svého učitele Mošeho. Co vyložili? „A synové kněze Aharona dají oheň na oltář“ (Lv 1,7) – přestože oheň sestupuje z nebe, je přikázáním přinést [i oheň] obyčejný.

„Vyšel a odešel cestou, kterou vešel.“ Odkud to víme? Rabi Šmuel bar Nachmani řekl jménem rabiho Jonatana: Verš praví: „A přišel Šlomo k výšině, která byla v Givonu, do Jeruzaléma“ (2Pa 1,13). Jakou souvislost má Givon s Jeruzalémem?

Spíše [verš] srovnává jeho odchod z Givonu do Jeruzaléma s jeho příchodem z Jeruzaléma do Givonu: jako při příchodu z Jeruzaléma do Givonu měl tvář k výšině, jak je cesta příchodu, tak i při odchodu z Givonu do Jeruzaléma [měl] tvář k výšině, jak je cesta příchodu.

A tak i kněží při své službě, levité na svém pódiu a Izraelité na svém stanovišti – když odcházeli, neotáčeli se zády a neodcházeli, nýbrž natočili tvář stranou a odcházeli.

A tak i žák, který se loučí se svým učitelem, ať se neotočí zády a neodejde, nýbrž natočí tvář stranou a odchází. Jako [dělal] rabi Elazar: když se loučil s rabim Jochananem a rabi Jochanan chtěl odejít, sklonil se rabi Elazar a stál na svém místě, dokud mu rabi Jochanan nezmizel z očí.

A když chtěl odejít rabi Elazar, kráčel pozpátku, dokud mu rabi Jochanan nezmizel z očí. Rava, když se loučil s Rav Josefem, kráčel pozpátku, až si poranil nohy a práh domu Rav Josefa se zbarvil krví.