Keritot 22a כריתות

jde o [krev], jež se oddělila; Rav [Šešet] mluví o tom, kdy se neoddělila, jak se učí: Krev na chlebu seškrábne a sní; [krev] mezi zuby vysaje a spolkne a nemusí se obávat.

Někteří to Rava Šešeta učí k tomuto, co se učí: Snad by ten, kdo jí tuk dvounohých, přestupoval zákaz? A je to [i] úsudek: Jestliže u nečistého zvířete, u něhož [Tóra] zmírnila při dotyku, zpřísnila u jeho tuku, pak u dvounohých, u nichž zpřísnila při dotyku, není správné, aby zpřísnila u jejich tuku?

Proto verš praví: „A toto je vám nečisté“ (Lv 11,29) – toto je nečisté, ale tuk dvounohých nečistý není, nýbrž čistý.

Vyloučím [tedy] tuk, jenž není stejný u všech [druhů], ale nevyloučím krev, jež je stejná u všech? Proto verš praví: „A toto je vám nečisté“ – toto je nečisté, ale krev dvounohých nečistá není, nýbrž čistá. K tomu řekl Rav Šešet: Není u ní ani příkaz zdrženlivosti.

Učili jsme se tam: Srdce rozřízne a vyjme jeho krev; nerozřízl-li je, nepřestupuje tím [zákaz]. Rabi Zejra řekl jménem Rava: To se učí jen o srdci ptáka, jelikož nemá olivovou velikost; ale srdce zvířete, jež má olivovou velikost, je zakázáno a jsou za ně povinni [trestem] karet.

Namítá se: Krev sleziny, krev srdce, krev ledvin, krev údů – ty spadají pod zákaz; krev dvounohých, krev ohavností a drobné havěti je zakázána, ale nejsou za ni povinni!

Když se učí „nejsou za ni povinni“, [jde] o jeho vlastní krev; Rav mluví o [krvi], jež do něj přišla odjinud.

Jeho vlastní krev – to je [přece] krev údů! – A podle tebe: cožpak neučí krev ledvin a [zároveň] učí krev údů? Učí [tedy jedno] a znovu učí [druhé]; i zde učí a znovu učí.

Odkud do něj přichází odjinud? Rabi Zejra řekl: V okamžiku, kdy vychází duše, je [krev do srdce] vtažena.

Krev, s níž vychází duše, za tu jsou povinni. Bylo řečeno: Která krev z pouštění žilou je ta, na níž závisí duše? Rabi Jochanan řekl: Celou dobu, co tryská. Reš Lakiš řekl: Od kapky, jež černá, dále.

Namítá se: Která krev z pouštění žilou je ta, s níž vychází duše? Celou dobu, co tryská. Vyloučena je odkapávající krev, protože vytéká. Není to snad i [krev] první a poslední, jež vytéká [a tedy] je podobná odkapávající krvi? To je námitka proti Reš Lakišovi!

Nikoli: [to je] k vyloučení krve, jež černá; ale krev první a poslední, přestože vytéká, je krví duše.

Namítá se: Která je krev první? Celou dobu, co tryská; vyloučena je první a poslední, protože vytéká. To je námitka proti Reš Lakišovi! – Řekne ti: Je to spor tanaitů, jak se učí: Která je krev duše? Celou dobu, co tryská – slova rabiho Eliezera. Rabi Šimon říká: Od kapky, jež černá, dále.

Ve škole rabiho Jišmaela učili: „a krev pobitých pít bude“ (Nu 23,24) – vyjma krve tryskající, která nečiní semena způsobilými [k nečistotě].

Rabi Jirmeja se otázal rabiho Zejry: Pustil zvířeti žilou a zachytil jeho krev do dvou pohárů – jak je tomu? Za první je podle všech povinen; za poslední – je povinen, či ne?

Řekl mu: To je spor rabiho Jochanana a Reš Lakiše, neboť bylo řečeno: Pustil zvířeti žilou a zachytil jeho krev do dvou pohárů – Reš Lakiš řekl: Je povinen dvěma oběťmi za hřích; a rabi Jochanan řekl: Je povinen jen jednou.

Rabi Jehuda činí povinným za odkapávající krev. Rabi Elazar řekl: Rabi Jehuda uznává, pokud jde o smíření, neboť je řečeno: „neboť krev smiřuje za duši“ (Lv 17,11) – krev, s níž vychází duše, smiřuje, a ta, s níž duše nevychází, nesmiřuje.

Rav Nachman bar Jicchak řekl: I my jsme se to učili, neboť se učí: [Je řečeno] „krev“ – proč verš praví: „jakoukoli krev“ (Lv 17,10)?

Protože je řečeno: „neboť krev smiřuje za duši“, měl bych jen krev svatých obětí, s níž vychází duše, jež smiřuje. Krev nesvatých [zvířat] a odkapávající krev – odkud to víme? Verš praví: „jakoukoli krev“. Anonymní [učení] Sifry je [učením] rabiho Jehudy.

MIŠNA: Rabi Akiva zavazuje [toho, kdo] snad zpronevěřil svatou věc, k podmíněné oběti za vinu, a mudrci [jej] osvobozují. A rabi Akiva uznává, že nepřináší [náhradu za] svou zpronevěru, dokud mu nebude oznámeno, aby s ní přinesl jistou oběť za vinu.

Rabi Tarfon řekl: Proč by tento přinášel dvě oběti za vinu? Nýbrž ať přinese [náhradu za] zpronevěru a její pětinu a přinese oběť za vinu za dva sela a řekne: Jestliže jsem jistě zpronevěřil, toto je [náhrada za] mou zpronevěru a toto má oběť za vinu; a jestliže jsem snad zpronevěřil, peníze jsou dobrovolným darem a [oběť] podmíněnou obětí za vinu. Neboť z téhož druhu, z jakého přináší při vědomí [hříchu], přináší i bez vědomí.

Rabi Akiva řekl: Jeho slova se zdají [správná] u malé zpronevěry. Což když se mu naskytne možná zpronevěra ve výši sta min – není pro něj lepší přinést oběť za vinu za dva sela, a nepřinášet [náhradu za] možnou zpronevěru sto min? Rabi Akiva [tedy] uznává rabimu Tarfonovi u malé zpronevěry.