Keritot 3b כריתות

Nýbrž [jde o toho], kdo říká, že je to dovoleno. Neboť Rava se Rav Nachmana tázal pouze na to, zda je povinen jednou, či zda je povinen dvakrát; ale zda je úplně osvobozen, na to se ho netázal.

Rav Papa řekl: Najdeš to u dítěte, které bylo zajato mezi modloslužebníky, které ví, že modloslužba je zakázána, ale neví, že tyto modloslužby jsou zakázány.

A chceš-li, řekni: dokonce i u dospělého, například když se mýlí ohledně tohoto verše: „Nebudete si vedle mne dělat bohy stříbrné a bohy zlaté…“ (Ex 20,20) a myslí si, že je zakázáno klanět se modle ze stříbra a zlata, ale [modly] jiných druhů jsou dovoleny. To je nevědomost ohledně modloslužby a úmysl ohledně [způsobů] služby.

Rav Acha, syn Rav Iky, řekl jménem Rav Bivaje: Tanaj učí kategorii Šabatu a kategorii modloslužby. Odkud [to víme]? Z toho, že učí: kdo souloží se ženou a její dcerou a s vdanou ženou – a vždyť je tu [i] jeho dcera ze znásilněné [ženy], kterou neučí!

Řekli: Ty, které jsou psány [v Tóře], učí; ty, které psány nejsou, neučí.

Ale vždyť je tu dcera jeho ženy, dcera její dcery a dcera jejího syna, které jsou psány, a neučí je! Nýbrž učí kategorii ženy a její dcery; i zde učí kategorii Šabatu a kategorii modloslužby.

Rav Acha, syn Rav Iky, postavil proti sobě jeho [výroky]: Řekl snad Rav Bivaj bar Abaje takto, že učí kategorii Šabatu a učí kategorii modloslužby? Vždyť bylo řečeno: Kdo obětuje vně [Chrámu] části [určené pro obětování] uvnitř, je povinen; [kdo obětuje] vně části [určené pro obětování] vně, je povinen.

A Rav Bivaj bar Abaje měl s tím potíž: Je-li tomu tak, to, co jsme se učili: Třicet šest [případů] vyhlazení je v Tóře – je jich [přece] třicet sedm, protože je tu ‚kdo obětuje‘ a ‚kdo obětuje‘! Proč s tím měl potíž? Ať odpoví: učí kategorii obětování!

Je to srovnatelné? Šabat a modloslužbu tanaj zařadil mezi [případy] vyhlazení, takže lze odpovědět: učí kategorii Šabatu, učí kategorii modloslužby. Ale u obětování – zařadil je mezi ně, aby se dalo takto odpovědět?

Rabi Jirmeja se tázal rabi Zeiry: Dvě vyhlazení a jeden zákaz – jak to je? Řekl mu: Máš na mysli porážení a obětování [vně Chrámu]? To jsou dva zákazy.

Podle toho, kdo to odvozuje ze shodného výrazu (gezera šava): Zde je řečeno ‚přivedení‘ a tam je řečeno ‚přivedení‘;

jako tam [Písmo] netrestá, jestliže nevarovalo, tak ani zde netrestá, jestliže nevarovalo.

Podle toho, kdo to odvozuje přirovnáním (hekeš): Verš říká: „Tam budeš obětovat … a tam učiníš“ (Dt 12,14) – přirovnává porážení k obětování: jako u obětování netrestá, jestliže nevarovalo, tak ani u porážení netrestá, jestliže nevarovalo.

Možná máš na mysli dva [druhy] trestu smrti a jeden zákaz? Co je to? Vyvolávač mrtvých (ov) a jidoni.

Řekl mu: To je spor rabi Jochanana a Reš Lakiše. Neboť se učili u [trestů] soudu: vyvolávač mrtvých a jidoni. A měli jsme potíž: Proč se u [trestů] ukamenování učí jidoni a u [případů] vyhlazení se jidoni neučí?

Řekl rabi Jochanan: Protože oba byly řečeny v jednom zákazu. Ať tedy řekne jidoni a neřekne vyvolávač mrtvých! Domnívá se: Protože Písmo začalo vyvolávačem mrtvých.

A Reš Lakiš řekl: Protože u něj [u jidoni] není čin. A proč Reš Lakiš neřekl jako rabi Jochanan?

Řekl Rav Papa: Protože ty jsou rozlišeny v [trestech] smrti. A rabi Jochanan ti řekne: Rozlišení zákazu je rozlišením; rozlišení trestu smrti není rozlišením.

A proč rabi Jochanan neřekl jako Reš Lakiš? Domnívá se: Kdo je tanaj [Mišny o] vyhlazeních? Je to rabi Akiva, který řekl, že nepotřebujeme čin.

A Reš Lakiš: Dejme tomu, že rabi Akiva nepotřebuje velký čin, malý čin [však] potřebuje.

Vyvolávač mrtvých – jaký čin je u něj? Klepání pažemi je čin. Rouhač – jaký čin je u něj? Pohyb rtů je čin.

Domníváme se, že klepání pažemi je malý čin dokonce i podle rabínů. Namítají [z baraity]: U modloslužby je [člověk] povinen pouze za věc, v níž je čin, například že obětoval, kouřil kadidlem, vylil úlitbu a poklonil se. A měli jsme potíž: V poklonění přece není čin!

A řekl Reš Lakiš: Kdo je autorem? Je to rabi Akiva, který řekl, že nepotřebujeme čin. A rabi Jochanan řekl: Můžeš říci, že i rabíni – sehnutí postavy je čin. Z toho plyne, že Reš Lakiš se domnívá, že podle rabínů sehnutí postavy není čin; [tím spíše tedy] klepání pažemi [není] čin.

Nýbrž když Reš Lakiš řekl, že klepání pažemi je malý čin, [řekl to] podle rabi Akivy, ale podle rabínů to není čin.

Je-li tomu tak, proč učí: vyjímá se rouhač, protože v tom není čin? Ať učí: vyjímá se rouhač a vyvolávač mrtvých! Učí jedno ze dvou.

Ať tedy učí vyvolávače mrtvých a neučí rouhače! Rouhače potřeboval, protože by ses domníval: Protože jeho vyhlazení je psáno na místě oběti, řekl bych, že [mudrci] souhlasí s rabi Akivou; učí nás, že ne.

Ula řekl: Vyvolávač mrtvých, o němž [Mišna] učí – [jde o toho], kdo pálí kadidlo démonovi. Namítl Rava: Je-li tak, to je [přece] modloslužebník! Nýbrž řekl Rava: Pálí kadidlo démonovi, aby ho zaklínal.

Řekl mu Abaje: Je-li tak, to je zaklínač! Řekl mu: Tóra řekla, že zaklínač, jako je tento, [podléhá] ukamenování. Ale zaklínač [obyčejný] je pod zákazem.

Řekl mu: Jak se učí v baraitě: „A zaklínač“ (Dt 18,11) – jak ten, kdo zaklíná velké, tak ten, kdo zaklíná malé, dokonce i kdo zaklíná hady a štíry, je povinen. Řekl Abaje: Kdo chce [zaklínáním] spoutat vosu nebo štíra, je to zakázáno; ale pokud jdou za ním, je to dovoleno.

Podle rabi Jochanana, který řekl, že sehnutí postavy je čin, ať je pohyb