Keritot 3a כריתות

pro jeho sestru, která je dcerou jeho otce i dcerou jeho matky, aby se řeklo, že se netrestá na základě úsudku (kal va-chomer).

A rabi Jicchak se domnívá, že se trestá na základě úsudku. A chceš-li, řekni: odvozuje trest ze zákazu.

Řekl rabi Elazar, řekl rabi Hošaja: Kdekoli najdeš dva zákazy a jedno vyhlazení, rozlišuje se mezi nimi oběť za hřích. A co je to? Namíchání a pomazání [olejem pomazání], neboť je psáno: „Na tělo člověka nebude vylit a podle jeho složení…“ (Ex 30,32), a jedno vyhlazení, neboť je psáno: „Kdo by namíchal jako on a kdo by z něho dal na cizího, bude vyhlazen ze svého lidu“ (Ex 30,33).

A když jsou zákazy rozlišené, k čemu mi je vyhlazení u sestry, které napsal Milosrdný?

Podle rabi Jicchaka – jak tvrdí on; rabíni ho potřebují, aby se řeklo, že se netrestá na základě úsudku; rabi Jicchak ho vyvozuje k tomu, aby byl povinen za sestru, která je sestrou jeho otce a sestrou jeho matky.

A rabíni to vyvozují ze [slova] „sestra“ na začátku [verše]. A rabi Jicchak se domnívá, že „sestra“ na začátku je běžný způsob [vyjadřování] verše, a rozlišování vyvozuje ze [slova] „sestra“ v závěru verše – k rozlišení za jeho sestru, která je sestrou jeho otce a sestrou jeho matky.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: I my jsme se to učili: kdo namíchá olej, kdo namíchá kadidlo a kdo se pomaže olejem pomazání.

Proč učí [Mišna] o tom, kdo namíchá kadidlo, uprostřed? Což ne proto, aby nás to učilo: Jako kadidlo je samostatným zákazem a je se za ně povinen vyhlazením zvlášť, tak i namíchání oleje a pomazání – protože jsou samostatnými zákazy, je se za ně povinen zvlášť?

A pokud bys řekl, že chce učit o míchání společně – ať je [tedy] učí obráceně: kdo namíchá kadidlo, kdo namíchá olej a kdo se pomaže olejem pomazání. Proč rozdělil olej? Což ne proto, aby nás to učilo, že mezi nimi je rozlišení obětí za hřích? Z toho vyplývá.

„Kdo souloží s mužem“: Tanaj – podle čeho počítá?

Pokud počítá muže, odečti ženu, s níž obcuje zvíře, a jedno mu chybí. Pokud počítá ženy, odečti z nich toho, kdo souloží s mužem a se zvířetem, a chybí mu dvě.

Řekl rabi Jochanan: Tanaj skutečně počítá muže a učí takto: kdo souloží s mužem a kdo na sebe přivede muže; a je to rabi Jišmael, který řekl, že je povinen dvěma.

Ale protože učí o rouhači v závěru a vykládáme to podle rabi Akivy, i začátek je [podle] rabi Akivy!

A pokud bys řekl, že je to rabi Akiva a v začátku zastává [názor] rabi Jišmaela – vždyť řekl rabi Abahu: Kdo souloží s mužem a přivede muže na sebe, podle rabi Jišmaela, který to vyvozuje ze dvou veršů, z „s mužem nebudeš ležet“ (Lv 18,22) a z „nebude zasvěcený [k smilstvu] ze synů Izraele“ (Dt 23,18), je povinen dvěma;

podle rabi Akivy je povinen jen jedním, protože to vyvozuje z jednoho verše: „S mužem nebudeš ležet“ – čti v něm [též]: „nedáš [se] ulehnout“.

Nýbrž začátek je [podle] rabi Jišmaela a u rouhače zastává [názor] rabi Akivy. Je-li tomu tak, ať učí také: kdo souloží se zvířetem a kdo přivede zvíře na sebe!

Vždyť řekl Abaje: Kdo souloží se zvířetem a přivede zvíře na sebe, je i podle rabi Jišmaela povinen jen jedním, protože když je verš psán, je psán o mužích.

Rabi A[ba] řekl jménem Rava: Tanaj učí třicet tři obětí za hřích a učí [ještě] tři [případy] vyhlazení, aby je zakončil vyhlazeními.

Neboť v závěru učí: pesach a obřízka mezi přikázáními činit. Proč učí pesach a obřízku?

A řekneš-li, aby za ně přinášel oběť – copak ji přináší? Vždyť se učí v baraitě: Celá Tóra byla přirovnána k modloslužbě, neboť je psáno: „Jeden zákon bude pro vás pro toho, kdo jedná neúmyslně. A duše, která jedná zpupně (doslova: zdviženou rukou)…“ (Nu 15,29–30).

Jako modloslužba je [zákazem typu] „seď a nečiň“, tak i všechno [je] „seď a nečiň“.

Což tedy z toho nevyplývá: tanaj učí třicet tři obětí za hřích, které přináší ten, kdo [přestoupení] spáchal neúmyslně, a pak učí tři [případy] vyhlazení, aby je zakončil vyhlazeními? Z toho vyplývá.

„Kdo znesvětí Šabat“: Řekli: Šabat – jsou to čtyřicet bez jedné [prací]! Řekl rabi Jochanan: Tanaj učí [případ] nevědomosti ohledně Šabatu a úmyslu ohledně prací, kdy je povinen jen jednou.

Neboť se učí v baraitě: „Z těchto“ (Lv 4,2) – to je jedna [oběť]: nevědomost ohledně Šabatu a úmysl ohledně prací.

Ať tedy učí [případ] úmyslu ohledně Šabatu a nevědomosti ohledně prací, kdy je povinen čtyřiceti bez jedné!

Neboť se učí v baraitě: „A učiní jedno z těchto“ (Lv 4,2) – někdy je povinen jedním za všechny a někdy je povinen za každou jednotlivou. Neboť se učí v baraitě: „Jedno“, které je „těmito“ – úmysl ohledně Šabatu a nevědomost ohledně prací.

Tanaj dává přednost [případu] nevědomosti ohledně Šabatu a úmyslu ohledně prací, protože přinejmenším oběti za hřích není zproštěn.

A totéž nalezneš u modloslužby, kde [baraita] učí: nevědomost ohledně modloslužby a úmysl ohledně [způsobů] služby.

Nevědomost ohledně modloslužby – jak to vypadá? Řekneš-li, že stál v modlitebně [modlářů] a myslel si, že je to synagoga, a poklonil se – jeho srdce je [obráceno] k Nebesům.

Nýbrž že viděl sochu a poklonil se jí – pokud ji přijal za boha, zaslouží si ukamenování; a pokud ji nepřijal za boha, není to nic.

Nýbrž z lásky a ze strachu [k člověku, kterého socha zobrazuje].

To je v pořádku podle Abajeho, který řekl, že je povinen; ale podle Ravy, který řekl, že je osvobozen, co se dá říci?