Kidušin 22b קידושין

Kdyby bylo řečeno „jeho ucho do dveří“, řekl bych: ať bodne proti jeho uchu do dveří – do dveří ano, do jeho ucha ne. A do ucha ne? Vždyť je psáno: „A jeho pán mu probodne ucho šídlem“ (Ex 21,6)!

Spíše bych řekl: ať mu probodne ucho zvenku a pak je přiloží ke dveřím a bodne proti jeho uchu do dveří. Písmo praví: „do jeho ucha a do dveří“ – jak tedy? Bodá stále, až dosáhne dveří.

„Dveře“ – slyším, že ať vysazené, či nevysazené? Písmo praví: „veřej“ – jako veřej stojí, tak i dveře [musí] stát.

Raban Jochanan ben Zakaj vykládal tento verš jako jakýsi symbol: Čím se ucho liší ode všech údů těla? Řekl Svatý, budiž požehnán: Ucho, které slyšelo můj hlas na hoře Sinaj, když jsem řekl: „Neboť synové Izraele jsou moji otroci“ (Lv 25,55) – a ne otroci otroků; a tento šel a získal si pána – ať je probodnuto.

A rabi Šimon, syn Rabiho, vykládal tento verš jako jakýsi symbol: Čím se liší dveře a veřej ode všech předmětů v domě? Řekl Svatý, budiž požehnán: Dveře a veřej, které byly svědky v Egyptě, když jsem přešel nad nadpražím a nad oběma veřejemi a řekl jsem: Neboť synové Izraele jsou moji otroci – a ne otroci otroků – a vyvedl jsem je z otroctví ke svobodě; a tento šel a získal si pána – ať je probodnut před nimi.

MIŠNA: Kenaanský otrok je získáván penězi, listinou a zabráním do držby. A vykupuje sám sebe penězi prostřednictvím jiných a listinou sám – slova rabi Meira. A mudrci říkají: Penězi sám a listinou prostřednictvím jiných, pokud jsou peníze cizí.

GEMARA: Odkud to víme? Jak je psáno: „A budete je odkazovat svým synům po sobě, aby je zdědili jako vlastnictví“ (Lv 25,46) – Písmo je přirovnalo k dědičnému poli: jako dědičné pole je získáváno penězi, listinou a zabráním, tak i kenaanský otrok je získáván penězi, listinou a zabráním.

Jestliže tedy, jako se dědičné pole v jubilejním roce vrací majiteli, i kenaanský otrok se v jubilejním roce vrací majiteli? Písmo praví: „Navěky budete jimi vládnout jako otroky“ (Lv 25,46).

Jiný Tana učí: Také výměnou. A náš Tana uvádí věc, která neplatí u movitostí; věc, která platí u movitostí, neuvádí.

Řekl Šmuel: Kenaanský otrok je získáván přitažením. Jak? Uchopil ho a [otrok] k němu přišel – získal ho. Zavolal ho a přišel k němu – nezískal ho.

Dobře podle našeho Tany: věc, která platí u movitostí, neuvádí; věc, která neplatí u movitostí, uvádí. Ale podle vnějšího Tany – ať uvede přitažení! – Uvádí věc, která platí jak u nemovitostí, tak u movitostí; přitažení, které platí u movitostí, ale neplatí u nemovitostí, neuvádí.

„Jak? Uchopil ho a přišel k němu – získal ho. Zavolal ho a přišel k němu – nezískal ho.“ A zavolat nestačí? Vždyť se učí: Jak [se zvíře získá] předáním? Uchopil ho za kopyto, za srst, za sedlo, které na něm je, za náklad, který na něm je, za uzdu v jeho tlamě nebo za zvonec na jeho krku – získal ho.

Jak přitažením? Zavolá ho a ono přijde, nebo ho udeří holí a ono před ním poběží; jakmile zvedlo přední a zadní nohu, získal ho. Rabi Asi – a někteří říkají rabi Acha – říká: Až před ním ujde [vzdálenost] své celé délky.

Říkají: Zvíře jde podle vůle svého pána, otrok jde podle své vlastní vůle. Řekl Rav Aši: Nezletilý otrok je jako zvíře.

Učili naši mistři: Jak zabráním? Rozvázal mu [otrok] sandál, nebo mu nesl jeho věci za ním do lázně, svlékl ho, umyl ho, pomazal ho, vydrhl ho, oblékl ho, obul ho, zvedl ho – získal ho. Řekl rabi Šimon: Ať zabrání není silnější než zvednutí, neboť zvednutí získává všude. Co tím míní?

Řekl Rav Aši: Zvedl-li on [otrok] svého pána, získal ho; zvedl-li ho jeho pán, nezískal ho. Řekl rabi Šimon: Ať zabrání není silnější než zvednutí, neboť zvednutí získává všude.

Když teď říkáš, že zvedl-li on svého pána, získal ho, pak by kenaanská otrokyně měla být získána stykem! – Když to říkáme, [jde o případ, kdy] jeden má prospěch a druhý trpí; zde má prospěch jeden i druhý.

Co lze říci o nepřirozeném styku? Řekl Rav Achaj bar Ada z Achy: Kdo nám řekne, že z něj nemají prospěch oba? A navíc je psáno „ležení se ženou“ (Lv 18,22) – Písmo přirovnalo přirozený styk k nepřirozenému.

Rabi Jehuda Indický byl proselyta, který neměl dědice. Onemocněl a Mar Zutra [ho] šel navštívit. Viděl, že se mu velmi přitížilo, a řekl jeho otrokovi: Zuj mi sandály a odnes je do [mého] domu. Někteří říkají, že [otrok] byl dospělý,